Panické ataky, ale i sebepoškozování. O psychických problémech studentů rodiče často vědět nechtějí. “Ten rodič je třeba sám odolnější. Proto si nepřipouští, že by se něco takového jeho dítěti mohlo dít,” vysvětluje školní psycholožka z pražského Gymnázia Jana Keplera Barbora Semerádová a dodává, že s přibývajícími panickými ataky mezi studenty lze mluvit o „epidemii úzkosti“.




6:26

Spotlight Generace – Barbora Semerádová | Video: Michaela Lišková

Jedním z problémů je i to, že rodiče s dětmi často aktivně netráví společný čas. „Ti studenti to pak třeba vnímají tak, že na ně rodiče nemají čas nebo si myslí, že jsou rodiče zaneprázdnění a nechtějí je zatěžovat svými problémy,“ popisuje Semerádová.

Podle ní je klíčové, aby rodiče své děti vyslechli a našli si na ně čas. „Důležité je, aby spolu něco zažili, a pak si o tom společném prožitku popovídat. I to může přispět k tomu, že k sobě mají větší důvěru a více o sobě vědí,“ doplňuje školní psycholožka. 

Pokud mají studenti v rodině problémy, často jim bezpečné prostředí školy – jejich kamarádi, spolužáci a učitelé – může nahradit to rodinné. „Škola je pak zázemím, kde je jim dobře. Rodinné prostředí ale hraje velkou roli. Je to základ proto, aby se to dítě cítilo dobře. Občas se ale psychické problémy objeví i u studentů, kteří mají dobré rodinné zázemí,“ říká Semerádová.

Často jde třeba o poruchy příjmu potravy. „Rodina může fungovat skvěle, ale to dítě samo má problém s výkonem. Je tam na něj kladen velký tlak, který nemusí vyvíjet ani ta rodina, ale to dítě se třeba srovnává s ostatními a někdy to u těch dívek dospěje i do poruch příjmu potravy,“ upozorňuje školní psycholožka.

Má školní psycholožka pocit, že někdy nahrazuje dětem rodiče? Kdo nejvíce na děti vyvíjí tlak co se týče výkonu? A co by poradila studentům, kteří mají strach dojít za školním psychologem? Dozvíte se v úvodním videu.

Podíl.
2024 © Network Today. All Rights Reserved.