Od našeho zpravodaje v Itálii – „To bylo peklo,“ glosoval Jelínek hned po příchodu mezi české novináře.
Na mysli měl velké nervy, které prožíval během pátečního odpoledne, kdy se jeho dlouholetá svěřenkyně pokoušela o dovršení olympijského medailového hattricku.
„Nervozita byla obrovská, protože ve čtyřech toho nemá tolik naježděno,“ vysvětlil. Hned vzápětí se ale pustil do obdivných ód na adresu Adamczykové, nyní již trojnásobné olympijské medailistky.
Ke zlatu ze Soči a bronzu z Pchjongčchangu přidala dvaatřicetiletá snowboardcrossařka v Itálii stříbro.
„Evka má za sebou tři návraty v posledních čtyřech letech. Ty čtyři roky byly hrozně složité. Zlomené kotníky, božský návrat, tančení, zase návrat, těhotenství, rok a půl neježdění, zase návrat. Je to bohyně! Bylo to super. Byli jsme straně nervózní, ale je to za námi,“ vyprávěl.
Když nastupovala do finále, přiznala se prý, že už toho má dost.
„Nikde na svěťáku nemáme kvalifikaci a závod v jeden den. Nikdy nemáme dvaatřicet závodnic. Tady jely extrémně víc jízd. Na takhle dlouhé trati, takhle vysoko, je to obrovsky náročné. A Evka to dala,“ dodal Jelínek, který je reprezentačním trenérem už od roku 2006.
Kdysi v nadsázce prohlásil, že „matky netrénuje“. „Ano, a pak mi došlo, že těhotenství není nemoc a mateřství není zranění,“ smál se kouč.
Navíc se podle něj tratě v poslední době změnily. Jsou hladší, plynulejší, nejsou zdaleka tak nebezpečné a technicky náročné.
„Kolik jsme dneska viděli pádů? Nějaké uklouznutí, žádný crash. Opravdu je to jiné a já jsem sám sebe přesvědčil, že ji trénovat budu. Když mi Evka oznámila tu skvělou novinku, že čeká miminko, tak jsem hned řekl, že když se vrátí, budu tady pro ni. A vrátila se,“ popisoval kouč.
Adamczyková si v Livignu dojela pro stříbro pouhých čtrnáct měsíců po narození syna Kryštofa. Bez nervů, v absolutním klidu.
„Nepřekvapilo mě to,“ podotkl Jelínek. „Evka je v tomhle hrozně dobrá a mateřství jí jenom pomohlo. Měla tady celou rodinu. Když jsme jezdili na soustředění nebo do Číny, bylo to na ní znát. Já furt přemýšlel, proč je to takové jiné. Pak mi došlo, jak je to pro tu maminu, která je rok se svým dítětem, brutálně těžké vyrazit na týden bez něj. Tady byli všichni a sedlo to. Bylo to boží,“ vysvětloval.
S Adamczykovou se mu teď, když je maminkou, spolupracuje ještě lépe. „Možná se stala ještě trošku dospělejší, což mateřství i otcovství dělá. Je to dobré. Teď je to na Evce, není zdaleka na konci svých možností,“ naznačil, jak by si představoval budoucnost.
Pokud se rodačka z Vrchlabí takhle vrátila po nepříliš dlouhé přípravě, může podle něj ještě dokázat velké věci.
„Určitě teď nepředváděla ježdění, jaké mohla předvádět, kdyby standardně a stabilně trénovala,“ doplnil.
Jelínek tím nepřímo reagoval na „kauzu“, která po pátečním klání silně rezonovala na českých sociálních sítích.
Vlnu negativních reakcí vyvolala slova komentátora přímého přenosu na stanici Eurosport, který během jedné z jízd prohlásil: „Bude jí třiatřicet let v dubnu. To je požehnaný sportovní věk. Leckdo už v tu dobu končí s kariérou. I pro Evu to určitě budou poslední olympijské hry. Přece jenom maminka, která má doma spoustu povinností.“
Sama Adamczyková o konci kariéry zatím vůbec nemluvila a po závodě nechtěla předjímat, co bude dál. Jelínek by si ale přál její pokračování.
„Chce odjet svěťáky do konce sezony. A pak to bude na ní, jestli bude chtít pokračovat. Já bych si to moc přál, protože tak stará, v uvozovkách, není. Olympijské vítězky před ní? Těm bylo několikrát za sebou třicet šest. Evce je teď dvaatřicet,“ připomněl kouč.
A uzavřel: „Dneska rozhodně nevypadala, že by byla na dojezdu kariéry.“
