Hlavní hrdina filmu Drobná nehoda chce potrestat svého někdejšího věznitele. Íránský filmař Džafar Panahí ve scénáři i režii zúročil vlastní zkušenosti z vězení, které tohoto „mistra podvratné íránské kinematografie“ nejspíš po návratu opět čeká. Možná s sebou poveze i cenu Oscar. Snímek, který s jistou dávkou ironie popisuje současné poměry v autoritářském Íránu, budou česká kina promítat od 26. února.
Drobná nehoda se pohybuje na pomezí fikce a reality. Na půdorysu thrilleru a temné grotesky rozehrává morální drama o vzpouře proti systému. Propuštěný politický vězeň unese muže, o němž se domnívá, že ho během věznění týral. Tvář svého mučitele sice nikdy neviděl, ale je přesvědčen, že jeho specifickou chůzi bez pochybností rozpozná. K tragikomické pomstě přizve další bývalé spoluvězně.
„Položil jsem si otázku, co by se stalo, kdyby člověk propuštěný z vězení stanul tváří v tvář někomu, kdo ho ponižoval. Tato otázka byla počátkem celého příběhu,“ uvedl Panahí. Kvůli kritickému obsahu svých filmů se sám opakovaně dostal do střetu s íránskými úřady a jeho názory na autoritářský klerikální režim ho dostaly i za mříže.
Snímek přináší otázku, kterou si kladou mnohé společnosti žijící pod autoritářským tlakem: Je možné vzepřít se systému prostřednictvím jednotlivce, který jej reprezentuje? ptá se český distributor Drobné nehody Artcam Films.
Svůj poslední snímek Panahí natočil – a nebylo to tak poprvé – bez schválení úřady, v jeho rodné zemi pro něj platí zákaz věnovat se své profesi. Filmování zastavila policie, snímek se ale podařilo po několika týdnech narychlo dokončit, líčí agentura AFP. V politickém dramatu navíc vystupují nezahalené herečky, což je v rozporu se zákony islámské republiky.
Dvakrát ve vězení
Panahí byl v Iránu vězněn dvakrát. V roce 2010 si vyslechl odsouzení na šest let za šíření protivládní propagandy, když vyjádřil veřejně podporu protestům proti sporným prezidentským volbám. Za jeho propuštění tehdy kromě francouzské vlády a lidskoprávní organizace Amnesty International plédovali i hollywoodští filmaři a herci, jako Steven Spielberg, Francis Ford Coppola, Martin Scorsese, Robert De Niro či Robert Redford.
Ve vězení nakonec strávil 68 dní, než byl podmínečně propuštěn na kauci s tím, že tento režim lze kdykoli zrušit. A na přelomu let 2022 a 2023 mu bylo nařízeno, aby si trest odpykal. Několikaměsíční věznění skončilo poté, co zahájil hladovku, zřejmě napomohl i opětovný mezinárodní tlak.
Íránské soudnictví částečně vychází z interpretace islámského práva a někteří soudci jsou příslušníky šíitského duchovenstva. Podle mnoha lidskoprávních organizací a pozorovatelů nelze íránskou justici považovat za nezávislou.
Stát se uprchlíkem nepřipadá v úvahu, říká Panahí
Navzdory opakované vězeňské zkušenosti Panahí loni v prosinci prohlásil, že jakmile dokončí mezinárodní turné se svým posledním snímkem, hodlá se vrátit do Íránu. S vědomím, že může opět skončit za mřížemi.
„I když jsem tuto možnost dostal, tak ani v těch nejtěžších letech jsem nevzal v úvahu opustit mou zemi a stát se uprchlíkem,“ uvedl Panahí. „Má země je místem, kde mohu dýchat, kde mohu nalézat smysl života a kde mohu získávat sílu, abych tvořil.“
Soud v Teheránu přitom jen pár dní před tímto Panahího prohlášením uložil filmaři trest jednoho roku vězení za protistátní propagandistickou činnost, a navíc dvouletý zákaz vycestování do zahraničí. Panahí byl odsouzen v nepřítomnosti, jeho advokát se odvolal.
Diplomatická přestřelka v Cannes
Panahí je držitelem už slušného počtu cen z filmových festivalů, včetně trojlístku těch označovaných za nejprestižnější, tedy z Berlinale, Benátek a Cannes. Na francouzské přehlídce obdržel za Drobnou nehodu loni hlavní ocenění – Zlatou palmu. Přebral si ji osobně, doprovodit svůj film mohl do Cannes poprvé po patnácti letech.
„Nejdůležitější je teď naše země a svoboda naší země,“ vzkázal při té příležitosti Íráncům kdekoliv na světě. V Íránu trvá od roku 1979 teokratický režim, nastolený po svržení šáha Mohammada Rezy Pahlavího.
Podpora, jíž se Panahímu v Cannes dostalo, vedla k diplomatické přestřelce mezi Francií a filmařovou domovinou. Šéf francouzské diplomacie Jean-Noël Barrot v souvislosti s Panahím a jeho filmem mluvil o „gestu odporu proti útlaku íránského režimu“. Ministerstvo zahraniční v Teheránu si „v návaznosti na urážlivé poznámky“ předvolalo na kobereček tamního francouzského chargé d’affaires a vyčetlo francouzské vládě, že využívá festival „k prosazování své politické agendy proti islámské republice“.
Nominace na Oscara, ale za Francii
Drobná nehoda je prvním Panahího počinem, s nímž se dostal do finálových oscarových nominací. Má šanci získat sošku za nejlepší původní scénář a pro nejlepší mezinárodní film.
Například podle agentury AP to ale není dost. Zdá se jako obrovské opomenutí, že jeden z nejdůležitějších a nejpronásledovanějších filmařů nebyl nominován také v kategorii nejlepší film a nejlepší režisér, podivila se.
Že by Írán vybral Panahího tvorbu jako oficiálního reprezentanta tamní kinematografie, je momentálně nemyslitelné. Drobnou nehodu tak do boje o Oscara v kategorii nejlepší mezinárodní film vyslala Francie, koproducent snímku.
Aktuálního ročníku Berlinale, přesněji přidruženého Evropského filmového trhu, se účastní také Íránská asociace nezávislých filmařů (IIFMA) – protiváha oficiální organizace íránského filmového průmyslu Farabi. IIFMA apeluje na americkou Akademii filmového umění a věd, aby přestala přijímat z Iránu státem kontrolované přihlášky na ceny Oscar.
Letošním oficiálním zástupcem je mysteriózní drama, které pod názvem Příčina smrti neznámá i českému publiku promítl předloni festival Írán:ci. Anotace uvádí, že diváky „na pozadí íránského kulturního a historického panoramatu zavede do světa intrik a obecně platných morálních dilemat“.
Točil dál tajně, filmy pašoval i v dortu
Pětašedesátiletý Panahí je rodákem z Teheránu, kde také vystudoval film. Mezinárodní pozornost získal celovečerním hraným debutem Bílý balónek z poloviny devadesátých let. Na íránskou každodennost nahlíží často z pohledu umenšovaných skupin. Jeho tíhnutí k dokumentárnímu realismu se nijak nevylučuje s humorem a nadhledem.
Když byl v roce 2010 poprvé odsouzen, k trestu patřil i zákaz natáčení na dvě desetiletí. „Nikdo by nám neměl říkat, jaké oblečení bychom měli nosit, nebo co bychom měli nebo neměli dělat,“ shrnul svůj názor na jakoukoliv cenzuru při přebírání ceny v Cannes za Drobnou nehodu.
„V ilegalitě“ natočil několik snímků, uváděných a oceněných v zahraničí. Už rok po zákazu poslal na flash disku ukrytém v dortu do zahraničí dokument Není to film. Ve svém teheránském bytě tehdy zachytil čekání na rozhodnutí odvolacího soudu (který dřívější trest potvrdil).
Následovalo Taxi Teherán, natáčené výhradně v autě, kde Panahí coby taxikář prostřednictvím rozhovoru se zákazníky poskytuje různé pohledy na íránskou společnost. Nebo drama Medvědi tu nejsou, jehož protagonista (ztvárněný opět Panahím) je proslulým režisérem, jenž se pokouší točit, přestože má filmovou tvorbu zakázanou.
Zadržený spoluscenárista
V opozici k íránskému režimu tvoří – a nesou za to následky – i další Íránci. V uplynulých dnech byl zatčen a opět propuštěn Panahího spolupracovník na scénáři k Drobné nehodě. Spisovatele, novináře a obhájce lidských práv Mehdiho Mahmoudiana zadržela policie v souvislosti s podpisem prohlášení proti íránskému nejvyššímu duchovnímu vůdci Alímu Chameneímu.
Íránské bezpečnostní síly začaly v únoru hromadně zatýkat představitele reformního hnutí v zemi, včetně řady významných osobností. Vláda reformisty podezřívá z narušování politické situace v zemi během celostátních protivládních protestů, které vypukly loni na konci prosince. V souvislosti s těmito demonstracemi zemřely tisíce lidí.
Panahí k obvinění nejen svého kolegy podotkl, že jde o léta používaný „nástroj ke kriminalizaci myšlení, umlčování kritiky a šíření strachu ve společnosti“ a „jasný projev netolerance vůči nezávislým hlasům občanů“, píše The Hollywood Reporter.
Mahmoudian už seděl za „vzpouru proti režimu“ v letech 2009 až 2014. Předtím svými reportážemi dokumentoval – následně i íránskou justicí přiznané – týrání zadržených demonstrantů ve věznici Kahrizak.
Semínko podezření
V nominacích na předchozí ceny Oscar figuroval Mohammad Rasúlof, zastupující v kategorii nejlepší mezinárodní film pro změnu Německo. V Semínku posvátného fíkovníku sleduje, jak kdysi semknutou rodinu ničí politické nepokoje, které mezi nejbližší vnášejí decimující podezření.
Rasúlof odešel z Íránu do exilu před dvěma lety, po letech boje s cenzurou a poté, co mu byl uložen několikaletý trest vězení a také bičování za „spiknutí proti národní bezpečnosti“. I on Semínko posvátného fíkovníku – mimo jiné vítěze Cannes – musel točit za zády režimu.
Aby to mohli diváci prožít
České stopy pak vedou ze současných íránských filmařů k tvorbě režisérky a bojovnice za ženská práva Mahnáz Mohammadíové. Na Berlinale, které se nyní koná, uvádí snímek Roya, na němž se podílela i česká produkce, stejně jako na jejím předchozím titulu Syn-Matka.
Ten vyprávěl o volbě svobodné matky, propuštěné tovární dělnice, které by pomohl z chudoby sňatek, ale musela by se vzdát syna. Snímek vynesl Mohammadíové pozornost zahraničních festivalů, ale zároveň přišla o povolení natáčet ve své vlasti. Následující Roya proto vznikala neoficiálně a pro režisérku je velmi osobním vyprávěním.
Mohammadíová přiznává, že musela sáhnout po fikci, aby zvládla sdílet své vlastní zkušenosti s mučením v teheránské věznici, kde byla držena při několikerém zatčení za ohrožování národní bezpečnosti a propagandu. O svá traumata se podělila skrze příběh íránské učitelky uvězněné za své politické názory.
„Nemohla jsem použít zcela klasické vyprávění, protože jsem chtěla dát divákům šanci ho prožít,“ vysvětlila, proč dění snímá z pohledu zadržené ženy. „Mým domovem je Írán, ale teď… nemám domov. Jsem taková nomádka,“ podotkla režisérka ke své současné situaci. I ona by se ale do rodné země ráda vrátila.
