Na první pohled to vypadá jako běžná dovolená: slunce, pláže, pokoje s výhledem na moře. Jenže místo pohlednicových destinací jde o ukrajinská města jako Berďansk, Kyrylivka nebo Mariupol – oblasti, které jsou od roku 2022 pod ruskou vojenskou kontrolou. Kreml zde nyní investuje do lázeňských zařízení a propagace turismu, a to i přesto, že většina těchto oblastí byla během války těžce zasažena.

Před invazí byla letoviska jako Kyrylivka nebo Berďansk oblíbenými cíli ukrajinských turistů, známá svými mělkými vodami Azovského moře a letními festivaly. Po obsazení ruskou armádou se však tato místa změnila – nejen fyzicky, ale i mediálně. Původní ukrajinské blogy, které dříve mapovaly letní sezonu, se po roce 2022 odmlčely nebo přešly k informacím o výbuších a ostřelování.

Jejich místo zaujali ruští propagandisté a influenceři, kteří v rámci kampaně „návratu k normálu“ sdílejí videa s úsměvy, křišťálovým mořem a pozvánkami k rekreaci. Ruské úřady i média se snaží vykreslit okupovaná území jako bezpečnou a přitažlivou alternativu k tradičním ruským letoviskům, včetně Krymu. 

Například proruský guvernér Chersonské oblasti Vladimir Saldo letos v květnu prohlásil, že „letošní sezona bude organizovaná, s dobrými službami a bez zbytečných starostí“. O válce ani slovo.

Z války do „letní pohody“

Okupační správy investují do obnovy lázeňských komplexů a slibují návrat někdejší slávy. Podle ruských médií mají být rekreační zařízení využita i k rehabilitaci vojáků bojujících v takzvané „speciální vojenské operaci“, jak Kreml označuje ruskou agresi na Ukrajině. Vládní rozpočet už uvolnil stovky milionů rublů na obnovu turistické infrastruktury a podle proruských telegramových kanálů se počítá s každoročním přílivem až 15 milionů návštěvníků do roku 2040.

Aktuálně se podle oficiálních údajů očekává 150 tisíc turistů v Záporožské oblasti a 100 tisíc v Chersonské. O reálných číslech však panují pochybnosti – metodika výpočtu není jasná a svědectví z místa ukazují spíše na improvizaci a nízkou úroveň služeb.

Přesto sem turisté z ruského vnitrozemí skutečně přijíždějí – nejčastěji z oblastí blízkých hranici s Ukrajinou. Ceny za ubytování se pohybují od 700 do 2200 rublů (asi 180 až 575 korun) za noc. Některá zařízení nabízejí bazény nebo grilovací místa, jiná připomínají staré sovětské penziony s toaletami na dvoře a jednoduchým vybavením.

Propaganda vs. realita

Ruská státní média vydávají články o „nových regionech“ jako o rozvíjejících se turistických perlách. Mariupol, město zničené obléháním a boji v roce 2022, je dnes v ruském narativu „nejoblíbenějším letoviskem“ u Azovského moře. Na platformě RuTube, ruské obdobě YouTube, zveřejňují influenceři videa s „tipy na cestování“, jak projet kontrolními stanovišti nebo co dělat, když v Mariupolu vypadne GPS signál.

Cílem těchto kampaní není jen přilákat turisty, ale především vytvořit dojem, že ruská přítomnost na jihovýchodě Ukrajiny je trvalá a neproblematická. Ve skutečnosti ale okupace přinesla rozsáhlé vylidnění regionu – statisíce Ukrajinců byly nuceny opustit své domovy a dnes čelí ztrátě majetku, který okupanti často zabavují.

V Mariupolu například místní úřady požadují, aby se bývalí obyvatelé osobně dostavili kvůli „filtračnímu procesu“, pokud si chtějí nárokovat svůj byt. Pro mnohé to však znamená riziko zatčení či obvinění z kolaborace.

Tichá asimilace

Zatímco na plážích Berďansku a Kyrylivky se ruské rodiny opalují a děti si hrají v mělké vodě, v pozadí se odehrává širší proces – postupná integrace okupovaných území do ruského systému. Letoviska se mají stát nejen turistickým cílem, ale také nástrojem propagandy a tichého přivlastnění.

Podle expertů jsou tyto aktivity součástí dlouhodobé strategie: upevnit přítomnost, přepsat realitu a nabídnout obyvatelům i návštěvníkům novou „normalitu“. Ale jak připomíná jeden z komentářů pod propagandistickým videem: „Štěstí nelze budovat na neštěstí druhých“.

Ruský plán na turistický „restart“ v oblastech, kde ještě nedávno umírali lidé, je tak nejen eticky problematický, ale především slouží k zamaskování skutečné povahy okupace – jako nástroj tiché kolonizace pod sluncem u Azovského moře.

Podíl.
Exit mobile version