Téměř žádná pomoc a zároveň nedostatek jídla i lékařů. Obrovský rozsah zkázy způsobené zemětřesením zachytila v Myanmaru reportérka BBC Yogita Limayeová. Tváří v tvář přírodní katastrofě zmapovala, jak se země proměnila. Navštívila druhé největší město Myanmaru, Mandalaju. Vojenská vláda prohlásila, že po zemětřesení nepustí do země zahraniční novináře, a tak se reportérka vydala do ulic v utajení.

Téměř v každé ulici zejména v severní a centrální části Mandalaji byla alespoň jedna budova zcela zřícená a proměnila se v hromadu trosek. V některých ulicích se zřítilo i více budov. V hlavní městské nemocnici musí pacienty ošetřovat venku.

„Mám naději, že je naživu, i když je to jen malá šance,“ řekla 41letá Nan Sin Hein, která už několik dní dnem i nocí čekala na ulici naproti zřícené pětipatrové budově. Její 21letý syn Sai Han Pha tam pracoval jako stavební dělník.

Při zemětřesení o síle 7,7 stupně Richterovy škály se spodní část budovy propadla do země a její horní část se šikmo zvedla nad ulici a vypadalo to, že se může každou chvíli převrátit. Sai Han Pha a další čtyři dělníci byli uvězněni uvnitř.

Záchranné práce podle středečních informací BBC v budově ještě ani nezačaly a nic nenasvědčovalo tomu, že by měly brzy začít. Na místě chyběla dostatečná pomoc, a to z důvodu politické situace v zemi.

Nan Sin Hein se připravovala na to, co se pravděpodobně stane. „Mám zlomené srdce. Můj syn mě i své malé sestřičky miloval. Snažil se nás podporovat,“ uvedla. „Jen doufám, že uvidím tvář svého syna, i když je mrtvý. Chci vidět jeho tělo. Chci, aby udělali všechno pro to, aby našli jeho tělo,“ dodala žena.

Ještě před zemětřesením se Myanmar zmítal v chaosu kvůli občanské válce, která vyhnala z domovů přibližně 3,5 milionu lidí. Jeho armáda navzdory katastrofě pokračovala v operacích proti ozbrojeným povstaleckým skupinám. To podle BBC znamená, že bezpečnostní síly jsou příliš vytížené na to, aby mohly plně využít své síly při záchranných a likvidačních operacích. S výjimkou některých klíčových míst nebyly v Mandalaji téměř vidět.

Vojenská junta mimořádně požádala o mezinárodní pomoc, ale její neutěšené vztahy s mnoha zahraničními zeměmi, včetně Velké Británie a USA, způsobily, že tyto země sice pomoc přislíbily, ale v podobě pracovních sil na místě nyní přichází pouze ze zemí, jako je Indie, Čína, Rusko a několika dalších.

Akademie se zřítila jako „palačinka“

Zatím to podle BBC vypadá, že se záchranné práce soustředí na stavby, kde se úřady obávají, že uvázly masy lidí. Tím je například výškový komplex Sky Villa, kde žily stovky lidí, a buddhistická akademii U Hla Thein, kde se v době zemětřesení konaly zkoušky desítek mnichů.

Neeraj Singh, který vede indický tým pro řešení katastrof pracující na buddhistické akademii, uvedl, že se stavba zřítila jako „palačinka“ – jedna vrstva na druhé. „Šance na nalezení přeživších jsou velmi nízké. Stále však doufáme a snažíme se udělat maximum,“ sdělil BBC.

Záchranáři na místě pracují při teplotě téměř čtyřiceti stupňů Celsia a pomocí kovových vrtáků a fréz rozbíjejí betonové desky na menší kusy. „Když jeřáb zvedá kusy betonu, zápach rozkládajících se těl, už tak dost silný, se stává ohromujícím. Záchranáři objeví čtyři až pět těl, ale i tak trvá několik hodin, než vytáhnou první z nich,“ píše BBC.

Na rohožích pod provizorním stanem v areálu akademie sedí rodiny studentů. Jejich tváře jsou unavené a sklíčené. Jakmile se dozvědí, že bylo nalezeno tělo, shluknou se kolem sanitky, ve které se nachází. Ostatní se shromáždí kolem záchranáře, který jim ukazuje fotografii těla na svém mobilním telefonu. Rodiny se snaží zjistit, zda je mrtvý muž jejich blízký. Když to kvůli znetvoření těla není možné, je posláno do márnice, aby se pomocí testů potvrdila totožnost.

Mnoho historických památek v Mandalaji bylo také značně poškozeno, včetně Mandalajského paláce a pagody Maha Muni. Podle BBC nebylo snadné se dostat k některým místům, a to kvůli represivnímu prostředí, které vytvořila vojenská junta. Místní se často báli s novináři mluvit.

Nedaleko pagody se například konaly buddhistické pohřební rituály na ulici před zničeným domem. Žil tam starší pár, oběma bylo kolem šedesáti let. „Žil jsem s nimi, ale v době zemětřesení jsem byl venku. Proto jsem přežil. Oba moji rodiče zmizeli v jediném okamžiku,“ řekl jejich syn. Těla páru nevyprostili záchranáři, ale místní obyvatelé, kteří použili základní vybavení. Trvalo dva dny, než se podařilo dvojici, která byla nalezena s rukama v objetí, vytáhnout.

Kde spát a co jíst

Desetitisíce lidí spí pod širým nebem, protože nemají domov, kam by se mohli vrátit. „Srdce se mi stále chvěje, když si vzpomenu na ten okamžik, kdy zemětřesení udeřilo,“ uvedla 72letá Daw Khin Saw Myint. Popsala, že její dům je pryč a bydlí nyní pod stromem.

„Kde teď budu žít? Mám tolik problémů. Bydlím vedle skládky odpadků. Někteří lidé mi dali rýži a pár kousků oblečení. V těch šatech, co máme na sobě, jsme utekli. Nemáme nikoho, kdo by nás zachránil,“ řekla se slzami na tváři.

Další starší žena uvedla BBC, že ještě nikdo během dne nerozdával jídlo. „Takže jsme ještě nejedli,“ dodala.

Většina vozidel, která rozvážejí zásoby, jsou totiž malé dodávky – jedná se o dary od jednotlivců nebo malých místních organizací. To ale podle BBC nestačí a shání se veškerá dostupná pomoc.

Poškozená je i hlavní mandalajská nemocnice, v jejím areálu jsou rozloženy řady lůžek pro pacienty. „Lékařů a zdravotních sester bylo velmi málo na to, aby zvládli poptávku po ošetření, a proto se rodiny ujímají toho, co by měl dělat zdravotnický personál,“ popisuje z místa reportérka BBC. Navíc do nemocnice záchranáři čím dál častěji přivážejí mrtvé.

Počet obětí zemětřesení už přesáhl tři tisíce, pravděpodobně budou další přibývat.

Podíl.
Exit mobile version