
Exploduje vůbec atomová bomba? A jak zařídit, aby první exploze nezničila víc, než vědci plánovali? Když ve čtyřicátých letech minulého století finišovaly poslední práce na první jaderné zbrani, museli si vědci pokládat zásadní otázky, které znamenaly rozdíl mezi životem a smrtí.
Spojené státy původně vyvíjely své jaderné zbraně proti úplně jinému nepříteli, než byl ten, na kterého ho pak použily. Prvotním cílem bylo nacistické Německo, ale to padlo dříve, než se podařilo „nejsilnější zbraň na světě“ dokončit. Výzkum ale běžel dál, Japonsko se totiž nevzdávalo ani po porážce svého spojence a analýzy jeho pomalého dobývání naznačovaly obrovské ztráty.
Vědci se museli v této fázi atomových zbraní potýkat nejen s politickými změnami, ale hlavně s technologickými výzvami, které na začátku projektu vůbec nepředpokládali. Týkalo se zejména plutoniové bomby, budoucího Fat Mana, který byl shozen později na město Nagasaki.
Zafunguje extrémně komplexní spouštěcí mechanismus bomby tak, jak si představovali? Jak velkou oblast úspěšná exploze případně zamoří? A proč vědci lhali v tiskových zprávách?
Podrobnosti v dalším dílu seriálu Úsvit atomového věku, hostem je radiační fyzik Steven Simon: