Mladší generace jednoznačně miluje nostalgii, humor a sází také na romantiku. Pětadvacetiletá Kateřina zbožňuje například americký film Grinch (2000), a to pro jeho veršování a vizuál.
V jejím výběru však nechybí ani Pelíšky (1999), které reflektují českou atmosféru a také Prázdniny (2006) pro romantické uvolnění.
Mezi favority devětadvacetileté Adély patří Láska nebeská (2003) a české pohádkové stálice jako Tři oříšky pro Popelku (1973) či S čerty nejsou žerty (1984). Za číslo jedna ale považuje Lásku nebeskou. Proč? „Miluji Hugh Granta. Obecně se spoustu filmů kvůli pěkným chlapům,“ směje se Adéla.
Jednatřicetiletá Barbora a osmadvacetiletý Jan mají podobné oblíbence jako Kateřina a Adéla. Barbora navíc uvádí Harryho Pottera (2001 – 2011). Proč? „Prostě protože. Miluji to,“ říká.
A Jan doplňuje, že jeho svátky musí každý rok začít s filmem Anděl Páně (2005). Nejpřekvapivějšího favorita pak uvádí jednadvacetiletá Patricie, která zmiňuje Krásku a zvíře (2017). „Líbí se mi ten kontrast – podobně to mám i v životě,“ doplňuje.
České pohádky a americké klasiky
Střední generace je na tom podobně – preferuje klasické české pohádky i americké bijáky, které nám televizní stanice nabízejí již mnoho let. Čtyřicetiletý Hubert preferuje Werichova díla jako Byl jednou jeden král (1955), Císařův pekař a Pekařův císař (1952) a také S čerty nejsou žerty či Šíleně smutnou princeznu (1968) – tedy „žádnou Ameriku“.
Tu si naopak oblíbil osmačtyřicetiletý Ondřej, který má ve svém výběru jasno. „Mám rád Sám doma 1 a 2 (1990, 1992). To je jediné, na co se dá koukat,“ tvrdí s jistotou.
Osvědčené české klasiky… nebo úplně jiný směr
Asi nejpřekvapivější odpovědi zazněli od zástupců starší generace. Šedesátiletá Marika uvedla, že miluje černobílou Popelku (1969) s Evou Hruškovou. „Miluji ty písničky a hlavně se mi vždycky líbila právě představitelka Popelky – přišla mi jako panenka. A taky mě dodnes baví, že jde o černobílý film,“ říká. „A pak mě ještě baví Princezna se zlatou hvězdou (1959). Také krásná klasika a líbí se mi v ní to rýmování. To té pohádce dává pěkný šmrnc,“ dodává.
Jednašedesátiletý Jiří pak přiznává, že vánoční filmy nesleduje – místo nich plánuje maraton Johna Wicka (2014 – 2023). „Filmy a pohádky s vyloženě vánoční tematikou mě nebaví. Celoročně koukám na akčňáky a letos mám plánu najednou zkouknout všechny díly Johna Wicka,“ upřesňuje.
Napříč generacemi se tak opakují tři velké kategorie: české klasiky, americké rodinné komedie a také romantické vánoční filmy.
Proč nás tyto filmy lákají? A čím jsou typické?
Grinch boduje napříč generacemi hlavně díky humoru a rytmizovanému, veršovanému jazyku. Je to příběh, který se vysmívá přehnanému vánočnímu sentimentu, ale nakonec ho sám přijme. Sám doma je každoroční sázka na jistotu. Diváky baví humor, který funguje i po desítkách let, příběh malého dítěte, které přechytračí dospělé a to, že dobro nakonec zvítězí.
Pelíšky se pak v odpovědích objevují jako film, který je s Vánocemi „už spojený navždy“. Proč? Nabízí ikonické hlášky a humor, realistické rodinné situac a atmosféra konce 60. let, která současné generaci připomíná českou historii.
Láska nebeská a Prázdniny zase patří mezi romantické filmy, které uklidňují. A Adéla i Jan potvrzují, že romantika k Vánocům prostě patří – stejně jako české pohádky, kde nechybí poetika starých filmů, tradiční hodnoty, humor Jana Wericha, krásná čeština i ikonické kostýmy a písničky.
V posledních letech se mezi favority přidaly i novější filmy a respondenti se shodují v jedné věci: vánoční film není jen film. Je to rituál, vzpomínka, emoce, často i rodinný zvyk. Ať už jsou vašimi svátečními jistotami Pelíšky, Grinch, staré české pohádky nebo romantické britské komedie, každý z těchto filmů nabízí to, co v prosincových dnech hledáme nejčastěji – pohodu, známou atmosféru a trochu kouzla.
