Velení vzdušných sil s odevzdáním čtyř letounů dlouho nesouhlasilo. Tvrdilo, že po určitou dobu může postrádat pouze tři bitevníky L-159 Alca. Nakonec ale vojáci couvli. V průběhu roku 2014 se s ministerstvem obrany vedeným Martinem Stropnickým (ANO) dohodli na kompromisu. Odevzdají tři jednomístné a jedno dvoumístné letadlo.
Tak se mohla rozběhnout citelná pomoc České republiky a jejího obranného průmyslu Iráku, kde tehdy velmi rychle postupovaly teroristické jednotky takzvaného Islámského státu.
Stejně jako nyní Kyjev potřebuje L-159 pro ničení ruských bezpilotníků, Bagdád před 11 lety potřeboval české alky pro vzdušné útoky na pozemní pozice a techniku Islámského státu. Celkově chtěl 12 funkčních letounů, jež společnost Aero Vodochody měla zkompletovat z nikdy nevyužitých a draze zakonzervovaných zásob české armády.
Ovšem tenhle proces byl finančně i časově náročný a Irák obchod za stovky milionů podmiňoval rychlým dodáním provozuschopných strojů, které může ihned nasadit k bombardování teroristů. Nebyla tak jiná možnost než přemluvit armádu, aby oželela své letouny.
Přes Plovdiv a Turecko
„Pokles kapacit bude nahrazen kvalitativní modernizací dvoumístných letounů schopných bojového nasazení,“ informovala na podzim 2014 Jana Růžičková, tehdejší mluvčí generálního štábu. Vojáci totiž nakonec kývli na to, že se zbaví tří jednomístných L-159 a jedné „spárky“ – tedy dvojmístné výcvikové verze letounu. A navíc pomáhali i s výcvikem iráckého personálu a pilotů.
Za to obrana vyinkasovala zhruba 600 milionů. Dalších 150 milionů pak dostala za prodej jedenácti zakonzervovaných letounů, z nichž technici Aera Vodochody zkompletovali osm provozuschopných L-159, které později také získalo irácké letectvo.
Během dvou měsíců od souhlasu české armády čáslavská letadla s mezipřistáním v bulharském Plovdivu a turecké Malatyi doletěla do Bagdádu. A velmi rychle se pak zapojila do útoků proti teroristům. Jejich vyzbrojené toyoty či úkryty zasahovala jak neřízenými bombami, tak salvami z podvěšených kanónů.
„Zvýšení průměrného náletu“
Zatímco nyní to politici zatrhli, před deseti lety se česká armáda nakonec bez čtyř svých podzvukových letounů poměrně bez potíží obešla. „Dočasné snížení počtu provozovaných letounů bude znamenat zvýšení průměrného náletu na jeden letoun,“ vysvětlovala tehdy Jana Růžičková, jakým způsobem letci v Čáslavi fungovali.
Součástí dohod totiž bylo, že z dalších zakonzervovaných a nikdy nevyužitých strojů L-159 (obrana si jich v roce 1997 nakoupila 72 za 52 miliard korun) Aero Vodochody sestaví vojákům tři nové dvojmístné verze letounu. Firmě za to ministerstvo zaplatilo 524 milionů. A přestože vzdušné síly původně počítaly s tím, že trio „spárek“ získají do konce roku 2017, nakonec na ně musely čekat až do června 2019.
Faktem je, že nyní už česká obrana není v situaci, kdy by z hangárů mohla vytlačit nikdy nepoužité bitevníky. Po jejich odprodeji do Iráku, dalších do výcvikové firmy Draken International a „výměně“ za transportní stroj Casa zbyl v hale poslední letoun objednaný v roce 1997. Ten však slouží už jen jako zdroj náhradních dílů.
Na druhou stranu sama armáda připouští, že oproti roku 2014 už stroje L-159 Alca nemají ve vzdušné obraně dlouhodobou perspektivu a čeká je postupné odstavování. A tak čtyři – byť Ukrajina pro ničení ukrajinských dronů původně žádala tucet – by podle Karla Řehky mohly české ozbrojené síly postrádat už navždy.
„Poskytnout je formou daru“
„Armáda ČR je připravena vyčlenit čtyři kusy předmětných letounů pro potřeby ozbrojených sil Ukrajiny. Zároveň tímto doporučuji poskytnout je formou daru v jejich prospěch. V případě jejich darování nebude ohrožena bezpečnost České republiky,“ citoval náčelník generálního štábu z dokumentu, který měl loni v říjnu poslat na ministerstvo obrany.
Podle oslovených insiderů nemusí být zásadní rozdíl mezi roky 2014 a 2026 ani tak ve světonázoru české politické reprezentace. „Ten byznysový tlak není tak silný, jako byl v případě Iráku,“ řekl Aktuálně.cz jeden z dlouholetých úředníků ministerstva obrany, který si ovšem přál zůstat v anonymitě.
Je totiž faktem, že samo Aero Vodochody a jeho tehdejší majitelé si od nasazení dříve dlouho problematických a těžko prodatelných L-159 Alca hodně slibovali. Mělo jít o důležitou referenční zakázku, která podle některých mohla dokonce i restartovat produkci těchto bitevníků.
„Celosvětově roste poptávka po lehkých bojových letounech. Zároveň roste naše viditelnost na trhu díky našim mezinárodním zákazníkům, kteří využívají letouny k bojovým i výcvikovým aktivitám,“ sumarizovala to třeba Tereza Vrublová, tehdejší mluvčí Aera Vodochody, v březnu 2017 pro týdeník Euro.
I když se tato očekávání nenaplnila a projekt L-159 byl přebit investicemi do nového modelu L-39 Skyfox, český zbrojní byznys si i tak kontraktem s Irákem na několik stovek milionů korun přišel. Což nyní s Ukrajinou nehrozí. Ta totiž po české armádě žádá jen čtyři starší alky bez jakéhokoliv výrazného zapojení výrobce či tuzemského zbrojního byznysu.
Možná i proto je to jen pár dnů, co se ozvalo samo Aero Vodochody. Jeho ředitel Viktor Sotona prohlásil, že kompletní L-159 už v Odolene Vodě nedokážou sestrojit, ale chtějí prý Kyjevu nabídnout nové skyfoxy v bojové verzi. Pokud na ně Ukrajina či její podporovatelé skutečně najdou peníze, dodávky by mohly začít prý už v příštím roce.
