Politolog a expert na politický marketing Otto Eibl v obsáhlém rozhovoru pro Aktuálně.cz hodnotí dosavadní kampaně jednotlivých politických stran. „Vy nepotřebujete voličům říct tisíc různých věcí, vy jim potřebujete tisíckrát zopakovat jednu věc. A to Andrej Babiš umí velmi, opravdu velmi dobře,“ říká například.
Mluvíme spolu přibližně sedm týdnů před volbami. Jak vnímáte základní dynamiku, pokud jde o kampaň jednotlivých stran? Zatímco lídři hnutí ANO intenzivně objíždějí republiku, zástupci koalice Spolu jsou vesměs na dovolené…
Já lidsky chápu, že si chtějí odpočinout. Na druhou stranu se ocitli v situaci, kdy je potřeba opravdu šlapat do volební kampaně. Měli by být s voliči v těsnějším kontaktu. A to je věc, která jim teď chybí. A chybí jim to možná o to víc, že si toho všímáte vy novináři a hodně o tom mluvíte. Takže pak i lidé, kteří by si „nekampaně“ koalice Spolu možná nevšimli, o tom každý den čtou v médiích.
A co hůř pro koalici Spolu: oni si to čtou ve stejný čas, kdy Andrej Babiš každý den navštíví pět nebo i více malých obcí, kdy do toho Karel Havlíček „šlape“ coby lídr kandidátky ANO v Praze a kdy je i Alena Schillerová hodně viditelná. A o tom se píše samozřejmě taky. Toto všechno ten kontrast ještě více umocňuje.
Trochu mi to připomíná rok 1992. Tehdy po rozpadu Občanského fóra zástupci Občanského hnutí v létě také odjeli na dovolenou, zatímco Václav Klaus poctivě objel celé Česko. A pak se všichni dost divili…
Je to tak. Onen osobní kontakt je opravdu velmi důležitý a nelze ničím nahradit. Nechci být prorokem zkázy pro současnou vládu, ale zdá se, že to, jak je kampaň Spolu v tuhle chvíli nastavená, úplně nefunguje na nerozhodnuté voliče. Osobně si opravdu myslím, že by jejich kontaktní kampaň měla mít úplně jiné parametry.
V čem?
Kontakt by měl být intenzivnější a cílenější. To jejich „teď jsme vám přivezli grilování“, „teď jsme vám přivezli volejbal“, „teď jsme vám přivezli nějakou pódiovou show“, to sice fungovat na část elektorátu může, ale od voličů toho vlastně tenhle typ kampaně chce strašně moc. Aktivně se v letní den zvednout a někam za politiky dojít.
Mělo by to být naopak – politik by měl jít za voličem. A to, že přijede do jejich města, to stačit nemusí. Chtělo by to možná menší a rozpohybovanější formát, více kratších a menších akcí, více dynamických akcí – podobně jako to dělá Andrej Babiš.
Jít by se dalo samozřejmě ještě dál – ode dveří ke dveřím. Ale to se v České republice stále ještě nenosí. Domnívám se ale, že takový typ kampaně by měl větší dopad a větší smysl než „pódiové akce“. Ty sice možná pobaví, jsou ale produkčně složitější, spotřebovávají příliš mnoho energie a přitom nepřinášejí kýžený efekt. Byť kandidáti a celý tým má – oprávněný – pocit, že se snaží.
Na druhou stranu: byl jsem na akci v rámci kampaně hnutí ANO a mám dojem, že tam žádný nový prvek oproti minulosti není. Rozdávají třeba i deset roků staré knížky, kšiltovky, propisky a podobně… A říkají stále to samé pořád dokola. Lze to říct tedy tak, že hrají na jistotu, nebo že se spíš vyčerpali?
Já bych neřekl ani jedno z toho. Protože pokud říkají pořád dokola to samé, je to ukázka vyspělosti jejich strategické komunikace. Oni našli to, co lidé chtějí slyšet a tak to prostě říkají. A opakují to stále dokola až do zblbnutí. To je přesně to, co z kampaně dělá dobrou kampaň!
Vy nepotřebujete voličům říct tisíc různých věcí, vy jim potřebujete tisíckrát zopakovat jednu věc. A to oni umí velmi, opravdu velmi dobře. A jestli rozdávají starý „merch“? Ono opravdu nezáleží na tom, co těm lidem dají. Voličům nabízí zážitek – potkat se s čelními představiteli hnutí ANO.
Tohle pak funguje hlavně samotnému Babišovi. Lidé jdou za ním, vyfotí se s ním, popovídají si a vlastně je ani moc nezajímá, jakou politiku Babiš chce dělat. Mají ho rádi a je pro ně garantem žádané změny.
To ale vidíme i u ostatních stran – pokud na akci přijedou lídři, dorazí tam i lidi. Když na akci celostátně známý politik nedorazí a jsou tam jen místní, voliči také nepřijdou. Pak je kampaň více než rozpačitá a nebaví vlastně nikoho.
Ale zpátky k vaší otázce – ono je úplně jedno, co jim rozdávají a zda je to nové. Důležitý je zážitek, který jim strana a kandidáti dokážou zprostředkovat.
Zástupci koalice Spolu nicméně tvrdí, že mají vše promyšlené a že to někdy okolo 20. srpna spustí na plné obrátky… Pokud se tedy podíváme na dynamiku podpory jednotlivých stran, je vůbec představitelné, aby kampaň současný trend zvrátila?
Myslím, že ke korekcím může dojít na obou stranách. Ale zároveň je zřejmé, že to má hnutí ANO rozjeté velmi dobře. Výsledky průzkumů jsou pro Andreje Babiše jistě velmi uspokojivé. Ale zároveň možná i alarmující, protože v jeho zájmu není, aby měl příliš velký náskok, aby se mu u voleb nestalo, že část jeho vlažných voličů bude nakonec hlasovat pro někoho jiného, případně k volbám nedorazí.
Pokud jde o koalici Spolu, osobně se jejich představitelům zase tak moc nedivím, když říkají, že to teprve rozjedou a že si máme počkat. Být jimi, neříkal bych taky nic jiného – abych neukázal slabost a pochybnosti.
Možná je to opravdu klid před bouří, možná je to jen snaha získat čas, aby něco nového vymysleli. Ať tak či onak, neměli by si ale lakovat realitu na růžovo, manko, které v tuto chvíli na hnutí ANO mají, je opravdu velké.
Na druhou stranu: nechme se překvapit. Politika je umění možného a v minulosti jsme zažili už spoustu překvapivých zvratů. Vnitřní dynamika voličů je mnohdy nevyzpytatelná – záležet bude na maličkostech, svůj vliv budou mít jistě předvolební debaty, které politické strany nemají ve své režii.
To, co strany aktivně dělají, je jen kamínek v mozaice, který dotváří celkový obraz politiky v očích voličů. Nicméně musím také připomenout, že mluvíme o dvou de facto neprostupných táborech, respektive o dynamice uvnitř těchto táborů. A tam se neděje nic, co by nás mělo nějak výrazně překvapit.
Co tím myslíte?
Nikde se nehoufují voliči, kteří pouze čekají, až budou osloveni. Mezi opozičním a vládním táborem nedochází k přelivům, ty se dějí leda tak mezi vládními stranami a Piráty na straně jedné, a mezi hnutím ANO, SPD, Stačilo! a možná Motoristy sobě na straně druhé.
Tyto dva póly či bloky jsou stabilní, není tam nic, co by nás mělo překvapit. V jejich rámci funguje nějaká přitažlivost, nefunguje ale mezi nimi. O to zajímavější je ale vývoj okolo pětiprocentní hranice pro vstup do sněmovny, kde je hned několik stran z protivládního tábora.
Hnutí STAN přišlo s kampaní, která mělo nabourat dominantní konflikt mezi Fialou a Babišem. Oni se chtěli vyhnout negativní kampani ve smyslu Antibabiš vs. Antifiala. Zpočátku se zdálo, že by to mohlo zabrat, nyní ale podle mého stagnují…
To je pravda. A je to svým způsobem překvapení. I na mě, když jsem sledoval kroky, které STAN dělal – na mysli mám například sérii debat Víta Rakušana, petiční pouliční akce jejich kandidátů, kteří sbírali podpisy pro jejich nominace na kandidátky – to působilo velmi dobře. Očividně se tam ale něco pokazilo, voliči na jejich kampaň nereagují tak, jak by stratégové STAN doufali a čekali.
Andrej Babiš mezi voliči v Bystřici pod Hostýnem v srpnu 2025 | Foto: Radek Bartoníček
U tohoto hnutí je patrné, že se potýkají s malým voličským jádrem, značná část jejich voličů je přelétavá a neloajální. STAN navíc trpí tím, že nemá tolik celorepublikově známých osobností, nemá více výrazných lídrů.
Co je pro mě ale záhadou, je fakt, že se jim nepodařilo lépe vytěžit tisíce kontaktů, které nasbírali v ulicích. Vždyť to mohl být dobrý základ pro velmi efektivní kontaktní kampaň. V tomto kontextu se divím, že STAN má de facto hodně podobný formát kampaně, byť s jinou tonalitou, jako koalice Spolu.
Takže opékají špekáčky, hrají volejbal a lidé musí za nimi. K čemu tedy byli v ulicích a sbírali podpisy a kontakty?! To skutečně mohl být skvělý základ pro to, aby dělali jiný typ kontaktní kampaně.
A jinak ano, dynamika podpory Starostů a nezávislých je zajímavá vlastně dlouhodobě. Trochu mi to připomíná situaci před čtyřmi lety. Tehdy měl přece STAN v koalici s Piráty taky v jistou chvíli tak vysokou podporu, že se hovořilo o Ivanu Bartošovi jako o příštím předsedovi vlády.
Nakonec to všechno dopadlo úplně jinak – a nyní se zdá, že je vývoj minimálně podobný. STAN stagnuje, Piráti sice mírně, ale přeci rostou. Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne – a zda se aktivněji a častěji bude objevovat narativ o tom, že by STAN mohl s Babišem složit příští vládu…
Právě jsem to chtěl říct. U Pirátů se zdá, že to nakonec zvládli a že z vlády, i když neslavně, tak odešli ještě pořád včas…
Možná. Na druhou stranu: pokud se podíváme na nabídku, kterou mají voliči k dispozici, zjistíme, že k Pirátům vlastně neexistuje alternativa. Obzvlášť poté, co se spojili se Zelenými.
Piráti jsou očividně ještě pořád životaschopní, což jistě mnoho politických pozorovatelů překvapilo. Vždyť to s nimi ještě na začátku roku nevypadalo vůbec dobře. Rozpačité bylo střídání předsedy i začátek kampaně, který byl postavený na Ivanu Bartošovi, tedy na jejich bývalém lídrovi. A spoustě lidí nebylo jasné, co se změnilo a kam strana bude nakonec směřovat.
A jak vnímáte manévry okolo hnutí Stačilo!, ke kterému se přidala i SOCDEM? Jana Maláčová – zdá se – vsadila vše na radikálního, antisystémového voliče… Na radikální protestní hlasy.
Myslím, že Maláčová na radikálního voliče sází nepřímo – hledala způsob, jak se dostat na atraktivní místo některé z kandidátek, až ho konečně našla. Z její strany, ale i jejích stranických kolegů to vnímám jako ryzí pragmatismus či oportunismus.
Možná se tak ale vyřešila otázka budoucnosti strany – vidíme nemalý odliv členů a pro stranu to asi bude nejspíš konečná. A to i v případě zvolení – sociální demokraté budou ve sněmovních lavicích sami, bez reálného vlivu něco změnit, prosadit.
Bez ohledu na SOCDEM tu ale nemalá poptávka po radikálnější politice slibující hlubší změny ve fungování našeho politického systému je dlouhodobě. Před čtyřmi lety propadl milion hlasů, většinou voličů, kteří hledali zastoupení mezi naštvanými radikály.
Počítal jsem to: je vcelku realistické, že po volbách budou ve sněmovně zástupci více než deseti stran. A klidně tam těch stran může být i dvanáct nebo třináct.
To je klidně možné. A tady v tomto ohledu máme předobraz na Slovensku. Může tam být několik freelancerů, nezávislých radikálů, kteří pak na ostatní budou tlačit a vynucovat si pozornost a vliv.
Na Slovensku je takových hned několik, včetně lidí z takzvané dezinfo scény. Záhy po volbách se jim to začalo sypat jako „domeček z karet“. Do této chvíle jsme se směrem k našim východním sousedům mohli dívat s lítostí, možná s lehkým pobavením, a teď nás to čeká zřejmě taky.
Bude zajímavé sledovat, jak tyto koalice-nekoalice budou fungovat po volbách – to, že budou ti lidé zvoleni v rámci jedné kandidátky, ještě neznamená, že spolu budou chtít spolupracovat ve všem i po volbách.
Což může být problém i při případném sestavování vlády – i kdyby Babiš nakonec skládal vládu s SPD, popřípadě se Stačilo!, nemá žádnou jistotu, že tato vláda bude mít dlouhého trvání, že se budou schopni na něčem vůbec dohodnout.
