Dlouhé čekání, velké zklamání. Seriál s Kidmanovou se topí v podivných nápadech – Aktuálně.cz

K adaptaci příběhů soudní lékařky Kay Scarpettové se schylovalo už tolikrát, že by to vydalo na vlastní seriál. Hlavní postava knih Patricie Cornwellové se měla už v 90. letech objevit ve snímku s Demi Moore. Později o roli projevila zájem Angelina Jolie. Spisovatelka sama přiznala, že oslovila i Jodie Fosterovou nebo Helen Mirrenovou. Nakonec se fanoušci předlohy dočkali až letos, kdy vznikl osmidílný seriál pro platformu Prime Video. S Nicole Kidmanovou v hlavní roli a Jamie Lee Curtisovou jako producentkou i hereckou oporou projektu. 

O to víc zamrzí, jak bezkrevné dílo po tolika letech čekání vzniklo. Scarpettová působí jako typický produkt streamovací éry: hvězdné obsazení, známá literární předloha a scénář, který se ji snaží rozebrat na jednotlivé součástky a znovu složit podle současných trendů. 

Mlčení jehňátek, AI avatar i astronauti 

Jedním z nejzásadnějších rozhodnutí bylo rozdělení děje do dvou časových rovin. V té současné sledujeme Kay Scarpettovou (Nicole Kidmanová), zkušenou soudní lékařku z Virginie, která vyšetřuje brutální vraždu ženy. Paralelně se seriál vrací do 90. let, kdy mladá Scarpettová (Rosy McEwenová) řeší případ sériového vraha s podobným modem operandi. Vzniká obava, že Scarpettová a její kolega mohli v devadesátkách kvůli nespolehlivým forenzním metodám zatknout špatného člověka. 

Příslib chytré detektivní zápletky o omylech justice ale není naplněn. Vyšetřování se posouvá vpřed loudavým tempem a klíčové zvraty přicházejí jako náhlé zjevení. Seriál nemá jasný tón. Chvíli se tváří jako sofistikovaný temný thriller ve stylu Mlčení jehňátek, jindy sklouzává k televizní rutině s prkennými postavami a nuceným humorem. 

Ještě podivnější je snaha tvůrců modernizovat předlohu bez ohledu na uvěřitelnost. Jednou z hlavních postav se stává AI avatar – digitální kopie zesnulé manželky jedné z postav. Seriál se zjevně snaží o melancholickou variaci na dystopie typu Black Mirror, ale výsledkem je jen další repetitivní vedlejší linka, která nikam nevede. 

Tím výčet zvláštních nápadů nekončí. Do příběhu je postupně přimíchána firma vyrábějící 3D tištěné lidské orgány, špionážní motivy, a dokonce i astronauti. Každý motiv jako kdyby přicestoval z úplně jiného seriálového vesmíru. Těžko se zbavit dojmu, že tvůrci nevěřili předloze a snažili se ji proto hlava nehlava vylepšit vším, co zrovna trenduje v televizní produkci.

Herečky odvádějí velmi dobrou práci

Herecké výkony přitom nejsou špatné. Nicole Kidmanová hraje Scarpettovou v módu, který si osvojila v posledních letech: chladná profesionalita, lehký odstup, kontrolované emoce. Jamie Lee Curtisová jako její výbušná starší sestra Dorothy vytváří kontrast a jejich společné scény mají energii, která seriálu jinde chybí. Rosy McEwenová v devadesátkové linii působí možná nejživěji ze všech – jako mladá Scarpettová musí neustále čelit pochybnostem kolegů a její osobní drama je mnohem hmatatelnější než u starší verze postavy. 

Sebelepší herectví by ale nemohlo zachránit seriál, který jako celek neví, čím chce být. Scarpettová je přetížená postavami, vedlejšími zápletkami a rodinným melodramatem, které všechny dohromady postupně přehluší detektivní linku. Hlavní hrdinka tak často působí spíš jako pozorovatelka vlastního příběhu než jeho hybatelka. 

Scarpettová mohla být televizní událostí sezóny. Místo toho je varovným příkladem toho, co se stane, když se nějaká adaptace až moc snaží být moderní. Někdy přitom stačí dobrý příběh. A ten tady zůstává uvězněný pod vrstvami nedotažených nápadů.