O generaci Z se mluví jako o jedné, podle nových výzkumů Gallupova ústavu jde ale o generace dvě. Mezi mladými muži a ženami ve věku od 18 do 29 let se má globálně otevírat významná názorová trhlina, kdy muži začínají být konzervativnější, a ženy naopak zase liberálnější. Data z Česka, která ČT24 exkluzivně poskytla marketingová skupina DFMG a agentura Behavio, ukazují však jiné třecí plochy. Podle výzkumníka Dana Urbana zde není politika ani zdaleka tak důležitou částí života mladých lidí.

Ona na sítích vystupuje proti klimatické změně, jemu zase začíná více vadit nekontrolovaná migrace. Ona se neváhá zastat sexuálních menšin, on má zase pocit, že jeho hlas z médií vymizel. Neshodnou se na postoji k válce v Gaze, ale ani na tom, na co jít večer do kina. Když pak vyrazí na rande, kontrolují se, zda před protějškem neřekli něco špatně – i tak některá média s větší či menší nadsázkou popisují politický rozkol mezi muži a ženami v generaci Z, o němž informoval deník Financial Times.

List mluví na základě dat Gallupova ústavu o nové globální genderové propasti, kdy se například v USA označuje jako liberální o 30 procent víc žen než mužů ve věku 18 až 30 let. V Polsku podle Financial Times loni podporovala krajně pravicovou stranu Konfederaci téměř polovina mužů ve věku 18 až 21 let, zatímco mezi mladými ženami stejného věku to byla jen šestina. A v Jižní Koreji jsou mladí muži a ženy už tak hluboce rozděleni, že ještě víc klesá už tak nízká porodnost.

Podle Financial Times bylo jedním z katalyzátorů tohoto rozkolu hnutí MeToo, díky němuž ženy začaly vystupovat proti dlouhotrvajícím nespravedlnostem. Přesto je interpretace dat z Financial Times trochu zkreslující – muži generace Z se i podle nich ve skutečnosti pohybují spíše kolem středu, než aby šli extrémně „doprava“. Ostatně například ve Velké Británii jsou mladé ženy i muži výrazněji liberálnější než jinde.

Je tady válka pohlaví?

Komunikační stratég Dan Urban, autor studie Mýtus Gen Z, jednoho z mála původních lokálních výzkumů české generace Z, před překlápěním zahraničních tezí na českou realitu varuje – články o tom, co dělají nebo nedělají příslušníci generace Z, postavené na datech z USA, nejsou přenositelné jedna ku jedné, jakkoliv se prý „cokoliv, co vyjde v Americe, objeví do dvou týdnů nekriticky přebrané i u nás“.

„Ten článek naznačuje válku pohlaví ve smyslu, že nám tady z dívek vyrostly levicové ‚woke‘ aktivistky a z chlapců máme nějakou brigádu pravicových radikálů. Tak to není,“ sděluje Urban. V specifickém americkém prostředí podle něj emancipační snahy mohou vyvolat reakci, kdy se radikalizuje opačná část spektra. „Nevidím, že by se teď u nás vytvářel problém v tom, že by kluci začali nenávidět holky. Je to kulturní válka, která tady není,“ doplňuje stratég.

Výzkum Gallupova ústavu se podle něj odkazoval nejen na polarizující americkou politiku, ale i na jiné volební výsledky v zemích, které nemají stejný multipartijní systém jako Česko, kde se těžko definuje jedna významná strana s konkrétním názorovým ukotvením. České práce ohledně zdejší generace Z nekopírují zmíněný výzkum Gallupova ústavu, který se ptal na liberalismus a konzervatismus, přesto jde podle nich mladé lidi rozdělit podle inklinace k pravici či levici. Data jsou z agentury Median a jejich výzkumu MML-TGI, kde odpovídalo přibližně 1050 respondentů ve věku 15 až 25 let, a z výzkumu Mýtus Gen Z, kde bylo zase 450 respondentů ve věku 18 až 24 let.

Mnohem více žen než mužů se o politiku nezajímá

„Obecně platí, že pravicových příslušníků generace Z je 20 procent, čtrnáct a půl procenta je naopak nalevo. Čtyřiadvacet procent je ve středu a 41 procent svoji inklinaci neuvedlo,“ popisuje data Medianu Urban. Pokud by se tato mladá generace rozdělila na muže a ženy, 25 procent mužů se definuje pravicově, 15 levicově. U žen je napravo patnáct procent, nalevo 13,5 procenta.

Z dalších dat Medianu vychází, že muži generace Z jsou z deseti procent konzervativní, u žen jsou to dvě procenta. Za liberální by se pak označilo o patnáct procent více mužů než žen – liberálnost tak může v českém kontextu lehce zapadat i do pravice. Levicí by se pak u nás myslely socialistické a environmentální strany. Je to rozdíl oproti USA, kde se pravicí míní konzervatismus a levicí liberalismus.

Mezi muži a ženami generace Z je také podle Urbana mnohem větší rozdíl než kategorie „nalevo“ či „napravo“. „O politiku se vůbec nezajímá či spíše nezajímá 70 procent žen, zatímco u mužů je to 44 procent,“ sděluje. Nezájem o politiku je v této věkové skupině největší ze všech, přičemž se o ni nezajímá o pětadvacet procentních bodů více žen.

Mladým mužům častěji vadí adopce stejnopohlavních párů

Přesnější data výzkumníci získali ve výzkumu Mýtus Gen Z položením konkrétních otázek, na nichž je potenciál štěpení. Ptali se, zda si respondenti myslí, že klimatická změna je způsobena člověkem. Takový názor prý generace Z zastává silněji než celková populace. „Myslí si to 70 procent generace Z, zatímco v obecné populaci je to jenom 58 procent. O malinko víc si to v rámci gen Z myslí ženy než muži,“ říká Urban.

Generace Z je podle Mýtu Gen Z také celkově shovívavější k Evropské unii než běžná populace – za prospěšné pokládá členství v ní přes 40 procent lidí, přičemž u mužů i žen je to velmi podobné číslo. Zajímavý rozkol uvnitř této skupiny ale přichází v odpovědi na otázku, zda by měly mít stejnopohlavní páry možnost adoptovat děti. Výrazněji pro jsou dívky.

„Celkově v populaci na otázku pozitivně odpovídá 47 procent lidí, což je relativně hodně a víc než by se zdálo z debat o rovném manželství. Dívky u generace Z si to myslí dokonce v 79 procentech, kluci ve 43 procentech. Tito muži jsou tak na úrovni běžné populace, ženy ale vystřelují výrazně jinam,“ komentuje data Mýtu Gen Z Urban.

Podle dat Medianu se pak odrážely názory generace Z i od jiných výroků – a ty ukazují, že takto štěpných témat není tolik. S výrokem „je důležité respektovat tradiční hodnoty a zvyky“ souhlasí v rámci generace Z 33 procent lidí, přičemž si to myslí muži i ženy stejně. Velká roztržka ohledně plnění tradičních genderových rolí přesto nenastává.

Že by žena měla dát vždy přednost rodině před kariérou, si totiž ve stejném vzorku populace myslí jen 20 procent mužů a 13 procent žen. A relativní soulad panuje i v souhlasu s výrokem, že muži a ženy by se měli podílet na odpovědnosti za domácnost stejným dílem – to generace Z kvituje v 70 procentech, přičemž muži s tím souhlasí v 64 procentech a ženy v 74.

Nejdůležitější je prý „vnitřní pohoda“

U všech zmíněných čísel neznamená, že zbylá procenta znamenají přesně opačný názor – jak už bylo zmíněno, množství respondentů neuvádí žádné odpovědi nebo není rozhodnuto. Podle Urbana česká data ukazují, že muži z generace Z názorově přiléhají k běžné populaci, z níž se v několika otázkách odklánějí spíš mladé ženy.

„Může to být debatou o ženských právech, feminismu, work-life balance, ve které je samozřejmě mnohem větší emancipační snaha na straně žen než mužů. Jak je někde prostředí nerovné, tak ženy vidí, že musí více šplhat, čímž pak teoreticky k některým věcem zastávají liberálnější názory,“ myslí si Urban, podle nějž platí, že generace Z je liberálnější než většinová společnost.

Štěpení také nemusí nastávat na základě pohlaví, ale spíš původu, místa bydliště či vzdělání, což by mohlo určovat rozdílné náhledy na řadu zmíněných otázek. Taková data ale v rámci mladé generace chybí, ohledně politických profilací nejmladší generace nemá souhrnný soubor dat ani Sociologický ústav.

„Když si projdete twitterovou debatu a vidíte, že lidé, kteří mají technické nebo právnické vzdělání, tak například otázku feminismu a MeToo vnímají výrazně konzervativněji než studenti humanitních předmětů. Ženy víc tendují k humanitním oborům, platí, že je jich na nich relativně větší množství než na technických oborech. Tohle také může hrát roli, ale samozřejmě nechci generalizovat a neplatí to ve sto procentech,“ přemítá Urban.

Ve svém výzkumu se s kolegy zaměřoval na potřeby generace Z, z nichž napříč všemi podskupinami vyplynulo, že je pro ně nejdůležitější vnitřní pohoda, následovaná snahou něco v životě dokázat a potřebou zažívat nové věci. Představy zbytku populace o tom, co mladí lidé doopravdy řeší a jak jsou radikální, tak mohou být pomýlené, protože i malé subkultury mohou být díky internetu více vidět – aniž by je zbytek populace reálně potkal.

Kdy se řeší identita a sebeurčení

„Ve starší generaci je pak takový ten údiv, že za našich mladých let tohle nebylo. No, bylo, ale nenaráželi na to pořád. Díky potenciálu sociálních sítí věci probublají dál a stávají se součástí mediálního prostoru. Vy nemusíte aktivně řešit práva Afroameričanů nebo konflikty na univerzitních kampusech kvůli válce v Gaze, ale najednou jste aktivně pohoršeni, nebo nadšeni. A máte pocit, že mladí lidé neřeší nic jiného,“ míní Urban.

Generace Z je podle něj v něčem angažovaná, ale není to onen „homo politicus“, který by dennodenně řešil politiku, jakkoliv je zrovna na sítích hodně slyšet. „Lidí tvrdě názorově zarytých je navíc mezi generací Z relativně málo,“ míní Urban, podle nějž tak nejsou přes například viditelné environmentální subkultury vidět mnohem větší komunity zabývající se gamingem, módou či investicemi a kryptoměnami.

Často se podle výzkumníka také zaměňuje životní fáze člověka s obecnou generační charakteristickou. „Říká se, že generace Z je taková nebo maková, ale vzpomeňte, že třeba v jednadvaceti letech jste také hledali uplatnění nebo místo ve světě,“ sděluje Urban, že v určitém věku lidé více řeší identitu a sebeurčení. Přesnější data by tak vznikla dlouhodobějším sledováním, kdy by se ukázalo, co je opravdu generačním specifikem.

Podíl.