Martina Hrušínská | Foto: Archiv Martiny Hrušínské/ Lenka Hatašová
Martina Hrušínská – generální ředitelka společnosti Melitta
Studovat vysokou školu určitě smysl má. Pokud má mladý člověk „akademický potenciál“, přijde mi smysluplné pokračovat po střední škole. Vnímám to jako přirozené pokračování vzdělávacího procesu, kdy člověk opustí povinnou lavici střední školy a najednou má spoustu možností, a nahlédne do samostatného světa, kde si může vybrat, co by ho bavilo studovat. Jsou exaktní vědy, kde je jasné, že titul potřebujete. Ale na druhé straně okolo oborů, jako je marketing, management či HR, které mají vágnější zaměření, panuje mylná představa, že není potřeba titul. Lidé mají často pocit, že se práci naučí za pochodu. Jenže i v těchto oborech existuje mnoho teoretických principů a zákonitostí, které manažeři používají v každodenní práci.
Připadá mi proto skvělé mít „luxus“ si na vysoké škole nanečisto všechno vyzkoušet, protože v zaměstnání už se mnohdy pak pracuje pod tlakem. Jsem ráda, že jsem studovala v Londýně MBA, kde zaměření na praxi bylo extrémní. Například na Vysoké škole ekonomie a managementu (VŠEM) je poměr teorie a praxe také dobře vyvážen. Lektoruje tam spoustu lidí včetně mě. Nastavujeme zrcadlo studentům k teorii a možná i lehce upravujeme jejich vnímání konkrétního oboru.
Někdy mají lidé trošku pokřivený pohled. Například zaklínadlem mnoha studentů je: „Já chci dělat marketing.“ Myslí si, že tam nějak zaplují. Často mají pocit, že budou jen točit super reklamy a kreativně něco vymýšlet. Ale najednou zjistí, že součástí marketingu jsou produkty a musí vědět, z čeho jsou. Pracujete s tržními daty, takže je to tak trochu i matematika, musíte si umět spočítat, kolik produkt vydělává.
Pokud usiluju o vysokoškolské vzdělání, mělo by to do jisté míry znamenat, že mám pokoru před profesním světem, do kterého vstupuju. Nikde na vás nikdo opravdu nečeká. Osobně jsme to vnímala tak, že jednou nechci přijít na pohovor a říct, že jsem vysokou školu nedodělala. Ukazuje to totiž něco o mém přístupu k práci. Já se každopádně v kariéře po vystudování školy cítila obecně silněji v kramflecích, že mám teoretické a ucelené znalosti, na kterých mohu stavět. Dají se pak prodat i při pohovoru. V tomto mi připadá jako skvělý nápad proměna bakalářských prací na projekt, kterou zavedla VŠEM. Vypracovaný projekt student může později odprezentovat i na pohovoru jako konkrétní praktickou věc.
Co byste poradila studentům, kteří po střední škole nevědí, jakým směrem se vydat?
Možná si zkusit zvolit obecnější formu studia. Nevěřím, že při množství oborů, které například nabízí VŠEM, si člověk alespoň neujasní, co by ho možná bavilo více. Asi jde zvolit vylučovací metodu. Pak není také špatné zkusit se poradit s někým, kdo má zkušenosti z oboru.
