Komerční prezentace Aktual.: 29.01.2025 04:02
Budapešť – V Maďarsku se nedávné rozšíření schengenského prostoru volného cestování o sousední Rumunsko jeví jako opožděné znovusjednocení rodin rozdělených bouřlivými dějinami a přesuny hranic ve střední Evropě, píše agentura AFP.
„Je to zázrak!“ míní Katalin Benedekffyová poté, co si udělala výlet do sousední země hned v ranních hodinách Nového roku, aby si užila konec kontrol na hranicích.
Poprvé v životě si sedmačtyřicetiletá operní pěvkyně mohla nerušeně užít pobyt u příbuzných v Sikulsku, což je součást regionu, kterému Maďaři říkají Sedmihradsko a Rumuni Transylvánie a který je nyní součástí Rumunska. A pak se klidně vrátit do Budapešti.
„Dokonce jsem požádala manžela, aby zařadil zpátečku, protože jsem si chtěla tento historický okamžik zvěčnit. Byl to neuvěřitelný pocit,“ řekla o překročení hranic.
Rumunsko a Bulharsko, které jsou členy Evropské unie od roku 2007, vstoupily do zóny volného pohybu 1. ledna poté, co se již loni v březnu připojily k „leteckému“ Schengenu.
Maďarský premiér Viktor Orbán, který se zasloužil o závěrečná ujednání, to ocenil jako „důležitý krok pro národní jednotu“ a prolomení bariér „mezi rodinami“.
Téměř pětina maďarské populace má příbuzné žijící v sousedních zemích na územích, která před první světovou válkou patřila k habsburskému Rakousko-Uhersku. Jen v Rumunsku, nejdůležitějším dílku této skládačky, žije milion Maďarů. Další velké menšiny žijí na Slovensku, v Srbsku a na Ukrajině.
Nacionalistický vůdce Orbán od návratu k moci v roce 2010 učinil jedním ze svých hlavních terčů Trianonskou smlouvu, které klade za vinu, že zmenšila maďarské území.
Smlouva, která umožnila Rumunům, Slovákům a Chorvatům vymanit se z podřízenosti Budapešti, byla podepsaná 4. června 1920 v paláci ve Versailles s vítězi první světové války války, poté ratifikovaná maďarským parlamentem a maďarským regentem. V Maďarsku je ale vnímaná jako národní trauma.
Tři miliony Maďarů se náhle ocitly v zahraničí, kde se z nich staly menšiny, které si nyní Orbán hýčká. Mnoho z nich v posledních letech získalo maďarské občanství a a těží z významných dotací financujících maďarské školy a místní projekty.
Po pádu komunismu v roce 1989 Maďarsko – dokonce před Viktorem Orbánem – pokračovalo v politice překonávání“ hranic, aniž požadovalo jejich revizi, vysvětluje expert na menšiny Nándor Bárdi. Přistoupení k Schengenu tedy znamená úspěch, i když radost na obou stranách hranice kalila skutečnost, že to trvalo tak dlouho, dodal.
Katalin Benedekffylová vzpomíná na „ponižující čekání“ na hranicích, jaké zažila v mládí: někdy bývalo „dlouhé i 24 hodin“.
Vstupem do EU se situace zlepšila, ale řidiči kamionů a motoristé stále museli na hraničních přechodech často čekat hodinu i déle.
„Bavili jsme se snahou vypočítat, kdy je nejlepší čas vyrazit,“ řekl devětatřicetiletý Zoltán Nagy z Budapešti. Jednou se rozhodl oslavit Velikonoce se svou rodinou v Sedmihradsku „o dva týdny dříve“, aby se vyhnul davům na hranicích. „Teď je mnohem snazší zorganizovat naše výlety,“ konstatoval.
Vliv Budapešti na maďarské menšiny ve střední Evropě často způsobuje potíže v sousedních zemích, které odsuzují „revizionismus“ Viktora Orbána.
Ale mezi nacionalistickou ofenzívou v Bruselu a projevovanou blízkostí k Donaldu Trumpovi a Vladimiru Putinovi se maďarský vůdce „v této chvíli zaměřuje na hlavní geopolitické problémy“, zdůraznil analytik Bárdi. Děje se tak podle něj zejména proto, že Orbánova strana „věří, že udělala vše, co se dalo v této otázce udělat“.
Se zmizením hraničních kontrol již neexistuje „pomyslná zeď, která nás rozdělovala“, raduje se Mihály Fazakas, sedmasedmdesátiletý inženýr na penzi. „Je to skoro, jako kdyby nám vrátili Sedmihradsko (Transylvánii),“ říká ve své verzi historie, ze které by se mnoho Rumunů otřáslo.
