V roce 2021 pobouřila svět zpráva o masovém hrobu 215 domorodých dětí v internátní škole v kanadském městě Kamloops. Případ spustil vlnu politických gest i žhářských útoků na kostely. Omluvil se i papež. Po téměř čtyřech letech však nebyly žádné lidské ostatky nalezeny a vláda vyšetřování tiše ukončila. Kritici mluví o morální panice, podporovatelé zase o popíračství hrůz internátního školství.
„Ostatky 215 pohřbených dětí byly nalezeny na bývalé internátní škole,“ hlásal titulek v kanadských médiích na konci května 2021. Zpráva, jež brzy poté pobouřila nejen Kanadu, ale celý svět, informovala o tom, že podle předběžných důkazů byl ve městě Kamloops objeven historický masových hrob žáků, kteří pocházeli z řad domorodých komunit původních obyvatel Britské Kolumbie.
Ti měli být jedni z mnohých, kteří údajně byli násilně asimilováni v rámci sítě vzdělávacích, většinou církevních internátů, operujících v Kanadě od třicátých let devatenáctého století až do roku 1996, kdy byla poslední taková instituce uzavřena. Bývalá internátní škola v Kamloops, na jejímž pozemku v jabloňovém sadu se měl uskutečnit tento šokující nález, patřila k největším svého druhu.
Nález v jabloňovém sadu
„Podle našich informací jde o pohřešované děti a nezdokumentovaná úmrtí. Některým z nich byly pouhé tři roky,“ komentovala tehdy věc Rosanne Casimirová, náčelnice místní komunitní samosprávy domorodých obyvatel, jimž se v Kanadě říká „první národ“.
„Ústní svědectví dokládají, že děti, někdy teprve šestileté, byly uprostřed noci probuzeny, aby šly kopat pohřební jámy uprostřed jabloňového sadu,“ vypověděla v červenci 2021 antropoložka Sarah Beaulieuvá, která provedla na pozemku sadu průzkum půdy pomocí georadaru, který vedl k závěru o pohřbených dětech. Ten se přitom uskutečnil na zakázku právě samosprávy prvního národa.
Vlajka na půl žerdi, omluva papeže a World Press Photo
Kanadský premiér Justin Trudeau bezprostředně poté nařídil na několik měsíců svěsit národní vlajky na půl žerdi na počest pohřbených dětí. Papež František se veřejně omluvil za utrpení způsobená církví a poprosil o „odpuštění za zlo páchané tolika křesťany proti domorodým národům“. Arcibiskup z Canterbury následoval Svatý stolec a doplnil omluvu za „hrozivé zločiny“ a „bolestivé hříchy“ způsobené anglikánskou církví proti původním obyvatelům Kanady.
V roce 2022 vyhrála cenu World Press Photo fotografie, která zachytila dětské šaty zavěšené na dřevěných křížích podél silnice – pietní instalaci připomínající 215 dětských obětí z Kamloops. Bylo to poprvé v historii soutěže, co vyhrál snímek, na němž nebyl vyobrazen člověk.
Vítězové World Press Photo 2022 | Foto: Amber Bracken (pro New York Times), World Press Photo 2022
Čínská delegace pranýřovala Kanadu na půdě OSN a vyzvala k vyšetřování „reportovaných přečinů proti lidským právům“. Ještě ostřejší byly některé reakce v Britské Kolumbii a jiných kanadských provinciích, kde bylo několik desítek křesťanských kostelů předmětem vandalských a žhářských útoků.
Ani jeden případ se nepotvrdil
Kanadská vláda vyčlenila ze státního rozpočtu 78,3 milionu dolarů na pátrání po ostatcích a jejich exhumaci napříč zemí. Rovněž iniciovala založení Národní poradní komise pro pohřešované děti z internátních škol a neoznačená pohřebiště, která se skládala z forenzních archeologů a antropologů, jakož i z členů domorodé rady starších, aby se zajistilo „uctivé a kulturně vhodné jednání s neoznačenými hroby a pohřebními místy dětí na bývalých internátních školách“.
Nicméně po bezmála čtyřech letech od původní zprávy a po intenzivním snažení se nepotvrdil ani jeden případ pokoutně pohřbeného dítěte, natožpak masového hrobu, a to ani v Kamloops, ani jinde v Kanadě. Počátkem letošního roku vláda v tichosti přerušila financování speciální komise – to oficiálně skončilo před dvěma týdny 31. března.
Národní centrum pro pravdu a smíření, organizace zabývající se odkazem internátních škol v Kanadě, rozhodnutí označila za velké zklamání a zdůraznila, že komise dělala důležitou práci na podporu místních komunit, vyvíjení metodik pro hledání pohřebišť a rozšiřování osvěty o problematice. Z hlediska pátrání po ostatcích pohřbených dětí ovšem komise nedostála očekávanému příslibu, neboť nenašla důkazy ani pro jediný případ.
Předběžné výsledky a půdní anomálie
Následkem tohoto závěru tak přichází i reflexe původní zprávy o masovém hrobu s 215 dětmi a popisu událostí, jež byly s případem spojeny. Jejich autoři se obhajují tím, že výsledky byly prezentovány pouze jako „předběžné“, protože průzkum georadaru neumožňuje konkluzivní posouzení, a že vycházeli z výpovědí pamětníků, kteří pohřební praktiky popisovali a jejichž svědectví by se nemělo zlehčovat ve jménu smíření komunit a zhojení vztahů mezi domorodým obyvatelstvem a potomky koloniálních osadníků.
Sama antropoložka Beaulieuvá, jejíž šetření uvedlo celý příběh do pohybu, již dříve redukovala počet pohřbených dětí z 215 na 200 a následně úplně přestala hovořit o lidských ostatcích. Společně s náčelnicí Casimirovou uvedly již loni v létě, že v Kamloops skutečně nebyla potvrzena přítomnost ani pohřebiště, ani žádného masového hrobu. Georadar ve skutečnosti odhalil pouhé „půdní anomálie“, které mohly být zapříčiněny kořeny stromů, kameny, ale také vykopávkami, které na místě proběhly v minulosti.
Nenávistný hoax a morální panika
Jiné reakce byly ovšem znatelně tvrdší. Konzervativní časopis National Review napsal, že případ masového hrobu dětí v Kamloops je potenciálně „největší nenávistný hoax všech dob“, a označil reakce na původní zprávu za „jeden z nejhanebnějších projevů morální paniky v moderní historii“.
Ačkoliv autoři přiznávají, že zdravotní podmínky v internátních školách byly často opravdu špatné a že zde v devatenáctém století skutečně zemřelo mnoho dětí, zejména v důsledku tuberkulózy. Tvrzení o tajných masových hrobech ale označují za „postavená na lžích“.
Profesor historie z Univerzity v Cambridge Robert Tombs navíc upozornil na konflikt zájmů aktérů a prohlásil, že nejen konkrétní případ masového hrobu v Kamloops, ale i širší interpretace toho, co se na internátních školách v minulosti dělo, považuje za „konspirativní dějiny“. Konkrétně poukázal na roli výše zmíněného a dle něj „vysoce aktivistického“ Národního centra pro pravdu a smíření, které by bez tíživého pocitu viny kanadské většinové populace přišlo o miliony dolarů z veřejných fondů.
Popíračství internátních škol
Širší společenská reflexe se však nekonala. Na začátku března byla členka kanadského legislativního shromáždění Dallas Brodieová vyloučena ze setkání konzervativního sněmovního klubu a kritizována napříč politickým spektrem poté, co komentovala případ. „Počet potvrzených dětských pohřebišť na pozemku bývalé internátní školy v Kamloops je nula. Nula. Nikdo by se neměl bát pravdy,“ prohlásila.
Brodieová se tím měla dopustit „popíračství internátních škol“. Jak vysvětluje článek CBC News, nejde přitom o „zpochybňování samotné existence tohoto školského systému, ale o zlehčování, omlouvání nebo překrucování faktů o utrpení, které způsobil“. Podobný soud vyslovila i šéfka sněmovních konzervativců Aaliya Warbusová, jež má domorodé kořeny: „Zpochybňování výpovědí lidí, kteří tyto hrůzy prožili a přežili, není ničím jiným než škodlivým krokem zpátky v procesu usmíření,“ napsala ve veřejném prohlášení.
Vážnost, s níž se v Kanadě s tématem zachází, dokládá i skutečnost, že v parlamentu je nyní návrh na změnu legislativy, který by z popíračství internátních škol udělal trestný čin. Změna zákona je modelována podle paragrafu proti popírání holokaustu a má trestat „schvalování, popírání, ospravedlňování či zlehčování skutečností“ týkajících se internátního školského systému.
