Rozvody šedivějí. Mnohem častěji než v minulosti se rozpadají manželství párů, kterým je přes padesát let. Stále více se tak rozvádějí lidé po mnoha letech soužití. V roce 2018 se v Česku po více než 24 letech rozpadlo bezmála pět tisíc párů, což je více než pětina všech rozvodů.
Zatímco v roce 1989 představoval v Česku podíl rozvodů tvořený touto věkovou kategorií jen pět procent v případě žen a osm procent v případě mužů, do roku 2016 se tento údaj více než ztrojnásobil (16 procent u žen a 25 procent u mužů).
Podobný trend je vidět i v zahraničí. Například v USA tvořili v roce 2019 padesátníci a starší zhruba 36 procent lidí, kteří se rozvádějí, ve srovnání s pouhými 8,7 procenta v roce 1990. Američané ve věku 65 let a více byli dokonce jedinou věkovou skupinou, u které se rozvodovost zvyšovala. Podobné je to například i v Kanadě, kde míra rozvodovosti obecně klesá, ale u skupiny lidí 50+ mezi lety 1991 až 2006 naopak vzrostla o čtvrtinu.
Jaké jsou tedy důvody, proč se lidé po desetiletích společného života rozhodnou jít každý vlastní cestou? Jaké to má pro ně sociální i ekonomické dopady? A jak to nesou jejich dospělé děti?
Proč se rozpadají dlouholeté vztahy
Jak ukazuje Zpráva o rodině, kterou v roce 2020 vydalo ministerstvo práce a sociálních věcí, lidé se po padesátce často rozvádí kvůli podobným věcem jako v mládí. Nejčastějšími důvody k odloučení jsou nevěra partnera, problémy v komunikaci a malá snaha řešit partnerské problémy.
To potvrzuje i terapeut Lucián Kantor, který se s případy rozvodů ve středním a vyšším věku setkává ve své praxi. „Nejčastějším důvodem je špatná komunikace, z ní vyplývající ztráta důvěry a intimity a špičkou ledovce je pak odhalená nevěra,“ říká. O něco častěji než u mladších párů se pak u těchto rozvodů podle zprávy vyskytují důvody jako manželův alkoholismus, rozdíly povah, názorů a zájmů nebo zdravotní stav.
Podle psychologů ale mohou hrát v pozdních rozvodech roli i další faktory. Jedním z nich je například známý syndrom prázdného hnízda. Ten nastává ve chvíli, kdy děti dospějí, odstěhují se a dospělí zůstanou sami. Ve větší míře postihuje spíše ženy, které mají pocit, že jejich život ztratil smysl, a tak hledají nový. Často tomu ale bývá i tak, že se nefunkční vztah udržuje jen proto, aby se dětem neublížilo, a v okamžiku, kdy z domova odejdou, zmizí i hlavní důvod, proč spolu manželé zůstávali.
Jak Kantor doplňuje, lidé v současné době od manželství očekávají více než jen společné hospodaření a výchovu dětí. Po odchodu potomků z domova si mnozí uvědomí, že jejich vztah už není tak naplňující, nebo si přejí prožít zbytek života jinak nebo s někým jiným. A mnohdy si prostě přejí dohnat to, co se s dětmi nestihlo.
Ženy touží po realizaci, mužům vyhovuje zázemí
Kritickým momentem vedoucím nezřídka k rozvodu bývá i odchod do penze. Partneři spolu najednou tráví většinu času a dochází ke zjištění, že již nemají tolik společného či si nerozumí tak, jak si doposud oba mysleli. Rozvod usnadňuje i to, že již není takovým stigmatem, jako tomu bylo v minulosti. Například ze zmíněné Zprávy o rodině vyplývá, že zhruba tři čtvrtiny dotázaných souhlasí s výrokem, že pokud rodina nefunguje, je rozvod přijatelným řešením.
Jak poukazuje americký sociolog Eric Klinenberg, zatímco dříve musel člověk obhajovat rozvod, dnes je nutné obhajovat setrvání v manželství, protože kultura klade velký důraz na individuální štěstí a seberealizaci.
Rovněž platí, že jestliže dříve zůstávaly ženy v nefunkčních vztazích často kvůli dětem nebo ekonomické závislosti, dnes jsou finančně soběstačnější, a tak jsou to nejčastěji právě ony, kdo se rozhodne vztah ukončit. Například studie Pew Research Center na amerických datech ukazuje, že ženy iniciují až dvě třetiny rozvodů.
U starších žen navíc narůstá touha prožít „ještě něco jiného“ než jen roli pečovatelky. Jako nejčastější důvody ženy uváděly dlouhodobou nespokojenost, emocionální odpojení a pocit, že ztratily samy sebe. Zajímavé je, že muži v podobném věku často zůstávají ve vztahu i přes nespokojenost – kvůli zázemí nebo zvyku.
Zejména ženy si rovněž začínají uvědomovat, že manželství – především v pozdějším věku – s sebou nese velkou míru péče o partnera. A jak řekla časopisu Women’s Health Kelly Cichy, profesorka lidského vývoje a rodinných věd na Kent State University, pokud nejste spokojeni s kvalitou svého manželství, není pro vás příliš lákavé pokračovat ve vztahu s partnerem „v nemoci i ve zdraví“.
Zároveň ale podle psychologů platí, že délka života se prodlužuje, a lidé se těší i v pozdějším věku lepšímu zdraví. Jsou mnohem aktivnější a očekávají kvalitu života i ve stáří. A pokud manželství není uspokojivé, možnost rozvodu často vnímají jako přijatelnější.
Ženy trpí ekonomicky, muži sociálně
Jak zjistila ve svém výzkumu Jocelyn Elise Crowleyová, profesorka veřejné politiky na Rutgers University v USA, rozvod na oba někdejší partnery zpravidla dopadá odlišně. Ženy po rozpadu manželství čelí „ekonomickému trestu“, protože často přerušily pracovní kariéru, aby pečovaly o děti, a jejich příjmy jsou obecně nižší.
To ostatně ukázala i analýza Národohospodářského ústavu Akademie věd, podle níž padesátnice přicházejí po rozvodu v průměru téměř o 22 procent čistého příjmu. Dramatičtější ekonomický dopad rozvodu v pozdějším věku na ženy dokládá i americká studie „The Economic Consequences of Gray Divorce for Women and Men“, podle níž ženy zažívají pokles životní úrovně po rozvodu zhruba o 45 procent, zatímco mužům klesne asi o 21 procent.
Na muže ale zase častěji dopadá „sociální trest“. Manželky byly totiž často „udržovatelkami příbuzenstva“ – investovaly čas a energii do vztahů s rodinou a přáteli. Po rozvodu tak manželé tyto sociální sítě ztrácejí a mají rovněž menší kontakt s dětmi, které se často postaví na stranu matky.
Potvrzuje to například dlouhodobá studie uskutečněná v Německu mezi dospělými dětmi ve věku 18 až 49 let, zveřejněná v roce 2024. Ta zjistila, že rozvod přiblížil děti matkám – co se týče kontaktu i emocionální blízkosti -, zatímco oslabil vazbu k otcům. Tento odklon dětí od otce může nastat dokonce i navzdory tomu, že otec po rozvodu zvýší finanční podporu dětem. I tehdy podle jedné studie „častý kontakt otců s dospělými dětmi klesl“.
Zajímavé je, že četnost kontaktů mezi rozvedeným otcem a dospělými dětmi ještě více klesá, když se otec znovu ožení. Naproti tomu, když se znovu vdá matka, kontakt s dětmi to nijak zvlášť neovlivňuje.
Některé dospělé děti pak mohou dokonce kontakt s některým z rodičů zcela ukončit, často proto, aby se vyhnuly konfliktům. Studie mezi 930 lidmi, kteří prošli rozvodem po padesátce, ukázala, že sedm procent rodičů nemělo následně žádný kontakt alespoň s jedním dítětem.
Nic z výše napsaného ale samozřejmě nefunguje u všech rozvodů. „Ačkoli se často tvrdí, že ženy psychologicky často snášejí rozvod lépe, protože mají bohatší sociální sítě a jsou otevřenější v hledání nové životní identity, v mojí praxi se často setkávám s opakem,“ říká Kantor. Ženám, které žily ve vztahu s chladným mužem či tyranem, se podle něj uleví a rozkvetou, ale opuštěné ženy se velmi často nedokážou vyrovnat se „zradou“ a uzavírají se do smutku a izolace.
Negativem pozdějších rozvodů je pak skutečnost, že jsou méně často než rozvody v mladším věku následovány novým partnerstvím, které by některé z ekonomických či sociálních ztrát mohly alespoň částečně kompenzovat. A jelikož jsou to hlavně ženy, které mají tendenci po rozpadu partnerství častěji a déle zůstávat samy, právě u nich se (zejména v pozdějším stáří) může zvyšovat riziko chudoby a osamělosti.
Zpráva o rodině zmiňuje i jeden praktický negativní dopad rozvodů na starší ženy. Jelikož je mezi nimi méně držitelek řidičského průkazu či aktivních řidiček, může být rozvodem výrazně ochromena jejich mobilita, zejména v prostředí s nedostatečnou veřejnou dopravou.
I dospělé děti doplácejí na rozvod
Zatímco výzkumy široce zkoumaly, jak jsou rozvodem ovlivněny mladší děti, dopad na dospělé potomky byl dlouho opomíjen – možná proto, že se předpokládalo, že jsou vyspělejší a lépe se s ním vyrovnají. Už koncem 80. let se však objevily studie, které zjistily, že stejně jako malé děti i ty dospělé reagují na rozvod rodičů hněvem, šokem a „přetrvávajícím smutkem“.
„Často jsem slyšela dospělé děti říkat, že se jim zhroutil celý život,“ řekla BBC Carol Hughesová, terapeutka pro manželství a rodinu z jižní Kalifornie a spoluautorka knihy Domov už nikdy nebude stejný: Průvodce pro dospělé děti šedivého rozvodu. „Při ohlížení na společné rodinné vzpomínky se dospělé děti mohou ptát: „Bylo to celé jen iluze? Byli někdy opravdu šťastní?“ říká Hughesová. Někteří její klienti kvůli rozvodu rodičů dokonce ukončili vztahy či zásnuby.
Psychický tlak na dospělé děti je způsoben i tím, že jsou to často právě ony, kdo mohou být nuceny zprostředkovávat komunikaci mezi rodiči, což může způsobit nejen stres, ale také náročné dilema ohledně toho, jak přistoupit ke každému z nich.
Když Joleen Greenwoodová, profesorka sociologie na Kutztown University of Pennsylvania v USA, zpovídala 40 dospělých dětí rozvedených rodičů, častým tématem bylo, že se cítily uvězněné mezi dvěma stranami. Občas se podle ní také stává, že se dospělé děti cítí povinny pomáhat rodiči, kterého vnímají jako „poškozeného“ – například se k němu přiklánět, poskytovat mu emocionální či sociální podporu, nebo dokonce právní pomoc.
Dospělé děti mohou být rovněž postaveny před praktické výzvy spojené s rozvodem, jako jsou finanční otázky nebo rozhodování o budoucím bydlení, pokud s rodiči dosud žili. A to nebývá nijak neobvyklé, v roce 2023 například stále bydlela s rodiči takřka pětina Američanů ve věku 25 až 34 let.
