Dlouhodobý redakční test proudnicového Ioniqu vstupuje do závěrečné fáze. Ten správný čas na zhodnocení, co se na něm konstruktérům povedlo i nepovedlo.
Měla to být běžná pracovní cesta k Jadranu, jakou naše redakce pravidelně absolvuje, když chce omrknout ceny na benzinkách a v supermarketech před letní sezónou a navrch změřit spotřebu zkoušeného elektromobilu, v tomto případě Hyundaie Ioniq 6.
Nejde tudíž o žádnou rekreaci, ale o běžný pracovní čas, který si žádá práci s notebookem připojeným na internet. Vše vypadá docela jednoduše, pokud tedy zrovna na jadranském pobřeží nevane obávaná bóra a nezpřetrhá elektrické vedení.
Skoro to vypadá jako smyšlená příhoda, jenže právě tohle se stalo. I přesto, že následky bóry řeší chorvatský elektrorozvodný podnik HEP Elektra od podzimu do jara velmi často, tentokrát proud nešel dlouhých osm hodin. Notebook ze sítě to ale v chodu vydržel sotva polovinu času.
A teď přijde ona nevkusná pointa, ano, s Ioniqem 6 má taková situace řešení. Stačí zasunout speciální koncovku do dobíjecí zásuvky a z auta rázem proudí proud opačným směrem, stává se tedy jeho dárcem. Výkonem 3,6 kW by Ioniq teoreticky mohl napájet celou domácnost, pračka nebo rychlovarná konvice pro něj nejsou žádnou velkou výzvou.
Z kufru Ioniqu tak vznikla na pár hodin improvizovaná kancelář, protože nikdo z redakce v té době ještě neodhalil nenápadně umístěnou 230V zásuvku pod zadními sedadly. Celé to mohlo být ještě výrazně pohodlnější přímo na velkoryse střižených zadních sedadlech.
On totiž Ioniq 6 poněkud klamem tělem. Splývavá záď snadno vyvolá dojem, že se do auta skoro nic nevejde. Jenže to není pravda.
„Ten prostor mě fascinuje, hlavně vzadu je fakt neuvěřitelně místa. Jeli jsme ve čtyřech a všichni si pochvalovali, že si natáhnou nohy. Na delší přesuny po dálnici je to dokonalé auto,“ míní redakční kolegyně Eva Srpová a pokračuje:
„I kufr je obrovský a po sklopení opěradel se dá leccos převézt. Jen to samozřejmě není symbol českého snu, kočárek sem kvůli malému otvoru nikdo nedostane. Takže spousta lidí vyškrtne Ioniq 6 ze svého seznamu, protože to není rodinné auto. Přitom by mohlo být.“
To druhý redakční kolega, Honza Matoušek, zevrubně prozkoumal rychlost dobíjení. Automobilka uvádí maximum 232 kW, Honza ale přísahal, že jednu chvíli do auta proudilo těsně pod 240 kW, i když jen krátce. Tak velké dobíjecí proudy umožňuje 800voltové palubní napětí, které je dvojnásobné, než je u elektroaut obvyklé.
„Z 38 procent jsem měla 80 za 12 minut. To člověk stihne tak akorát sníst jedno jablko a může jet dál. Neskutečné,“ komentuje dobíjecí rychlost Eva Srpová.
Jenže praxe také ukázala, že zdaleka ne vždy je Ioniq 6 připraven takový nápor energie přijmout. Když je venku chladno a baterie není prohřátá, začíná dobíjení výkonem kolem 60 kW, aby po několika minutách vystoupalo někam k hranici 130 kW. Dostatečně předehřáté nejsou bateriové články ani za situace, kdy je v palubním menu aktivováno automatické temperování baterie.
Teprve tehdy, pokud je v navigaci nastavena rychlodobíjecí stanice jako cíl cesty, se zhruba půl hodiny předtím rozsvítí symbol baterie s oranžovou spirálkou. V tu chvíli se baterie předehřívá opravdu intenzivně, zároveň však zhruba o 4 kWh naroste okamžitá spotřeba.
A když už jsme u ní, stačí připomenou rekordně nízkou spotřebu k moři přes Alpy. Průměr 12,8 kWh na 100 kilometrů však není pro „šestku“ nic výjimečného, po okreskách nebo ve městě se dá s ní jezdit i za míň.
„Baví mě, jak efektivní je celý pohon, svou obvyklou trasu z Kladna do Prahy jezdím se spotřebou okolo 11 kWh. Teď, když je horko a používám klimatizaci, bere Ioniq 13 kWh na sto kilometrů,“ dodává Eva Srpová ke spotřebě.
Ovšem málokteré auto je dokonalé, ani Ioniq 6 není v tomto směru výjimkou. Honza Matoušek by si třeba přál, aby měl lepší rejd. „Znát je to hlavně při parkování,“ myslí si.
„Představovala bych si, že by mohl být uvnitř přece jen hezčí. Toho plastu je tam nějak moc a ty uši na krajích přístrojové desky, které tam jsou proto, že se nabízí taky verze s digitálními zrcátky, nejsou zrovna šťastné,“ míní Eva Srpová.
„Co mě ale štve, že nefunguje Apple CarPlay bez kabelu. V dnešní době by to mělo jít bezdrátově, vždyť to už umí i Suzuki Swift. Vůbec nejhorší je ale to strašné pípání při překročení rychlosti… I to bych snad pochopila, ale že to pípá, když se povolená rychlost změní, je neskutečně otravné,“ dodává Eva.
Sluší se poznamenat, že „otravné pípání“ lze vypnout. Ale vyžaduje to udělat celkem pět kroků na centrálním displeji pokaždé, když auto znovu nastartuje.
Teď už ale zase trochu pozitivně: Je něco, co nás na Ioniqu 6 příjemně překvapilo?
Když jsem vjel do tunelu a okna se automaticky zavřela. A když jsem z něj vyjel, zase se otevřela do původní polohy,“ vzpomíná Honza Matoušek na nečekaný zážitek.
„Překvapila jsem spíš sama sebe, když jsem se přistihla, jak se mi to auto vlastně líbí, hlavně zezadu. Opravdu moc,“ uzavírá dnešní rozjímání o Ioniqu Eva Srpová.
