Od našeho zpravodaje v Itálii – Jorrit Bergsma z Nizozemska a Viktor Hald Thorup z Dánska ujeli zbylé čtrnáctce bruslařů hned zkraje závodu s hromadným startem.
Ten ale měří 6400 metrů, a tak se zdálo, že hlavní balík má dost času na to, aby dvojici uprchlíků sjel. Jenomže se k tomu pořád nikdo neměl.
Český závodník zkusil zaútočit čtyři kola před koncem, to už ale na čelo ztrácel okolo 20 vteřin. V tu chvíli věděl, že jede maximálně o bronz.
Při nájezdu do posledního okruhu však Jílka peloton za ním suverénně předjel, Čech skončil čtrnáctý. Nizozemec a Dán dotáhli únik ke zlatu a stříbru, pro bronz si dojel domácí Andrea Giovannini.
Metoději, mohl byste popsat, co se to v závodě dělo?
Byl to hodně atypický závod. Rozhodně bych nečekal, že první únik dokáže dojet až do cíle, navíc na olympiádě. Bylo to hodně specifické a myslím, že hodně týmů to prokoučovalo. Přišly tak o bitvu o cenné kovy.
Jaká byla vaše taktika?
Myslel jsem si, že silnější týmy, nebo třeba Američan Jordan Stolz, ty první úniky stáhnou. Stolz je několikanásobný zlatý medailista, podle mě měl největší šanci na výhru. Stačily mu dva kroky a byl by na tom úniku. Očekával jsem, že bude závodit, bohužel nezávodil.
Takže jak jste pak zareagoval vy?
Pak byla moje taktika zkusit vyjet z balíku čtyři nebo pět kol před cílem a ujet zbytku těsně před finálním sprintem. Byla to moje jediná šance na medaili. Bohužel když se závod vyvíjel tak, že byl v balíku neskutečně lehký, tak sprinteři pak měli nohy na finální sprint. Předjeli mě, stalo se to, co se stalo.
Co byste zpětně udělal jinak?
Kdybych věděl, co se stane, určitě bych se vydal za Bergsmou. Dokázal bych v tom úniku být. To mě na tom štve nejvíc. Když jsem se ohlédl, viděl jsem Bergsmu, že se na únik chystá. Rozhodoval jsem se, jestli se tam přidat, nebo ne. Ale věděl jsem, že balík táhne Stolz, kterému stačí udělat dva kroky a byl by na mně.
Navíc kdybyste pak tu dvojici sjel vy sám, balík by vás naháněl, protože by všechny tři medailové pozice byly obsazené, ne?
Když teď vím, jak to dopadlo, myslím si, že by nic nedělali. Placka by byla jistá. Jel bych s Bergsmou o zlato.
Hlavní balík vypadal z tribuny dlouho sebevědomě. Jako by věděl, že únik dojede. Jak to tedy působilo na vás?
Všichni jen koukali na sebe, nic nedělali, a přišli tím o šanci na medaili. Stahovat se snažili jen Belgičané, přitom tam bylo více lidí, kteří byli na startu ve dvou ze své země. Kdyby za to vzali, únik dojedeme. Byla to jejich lenost. Já jsem jel ten závod jako jediný Čech, jako vytrvalec navíc ve finálním sprintu nemám šanci, takže si myslím, že na mně zodpovědnost úplně nebyla.
Stihl jste s ostatními po závodě probrat, proč to bylo takhle?
Nestihl jsem to s nimi probrat. Nevím, co tam dělali. Upřímně si myslím, že mnozí si sami prohráli boj o medaili.
Kdy jste věděl, že je závod ztracený?
Když byl únik půl kola před námi, tušil jsem, že ho nejspíš nedojedeme. Zkusil jsem zaútočit na bronz, ale proti čerstvým sprinterům, jako je Stolz, který tady vyhrál pětistovku i kilák, v posledních třech kolech nemám šanci.
Vy jste chtěl spojit síly se Švýcarem Liviem Wengerem, parťákem z mezinárodního týmu, ve kterém působíte. Jenže on v semifinále spadl. Proto jste se tam chytal za hlavu, že?
Ano, v ten moment mi ho bylo líto. Já jsem měl postupovou pozici jistou a od něj to byla trochu zbytečná chyba. Nicméně nervy při těchto závodech jsou velké, takové chyby se stávají.
Bylo by finále s Wengerem po boku jiné? Ve dvou v něm startovali Nizozemci, Francouzi, Japonci a Belgičané.
Určitě by to lehce pomohlo, ale také si musíme uvědomit, že nestartujeme za stejnou zemi a nemůžeme se jeden pro druhého obětovat. To by nebylo korektní. Druhý člověk by z toho vlastně nic neměl.
Co ještě mohlo být důvodem toho, že to úniku vyšlo?
Třeba Stolz tyhle závody začal jezdit až v této sezoně, asi nemá tak velké zkušenosti jako ostatní. Ale nemyslím si, že ho to omlouvá. Sil má dost, je to nejrychlejší závodník, který tady je. Myslím si, že ty dva kroky by ho tolik sil nestály. Vina není jenom na něm, ale i na ostatních týmech. Ten jejich přístup mě štve.
Vymyká se tento závod oproti klasickým svými emocemi?
Je to adrenalinové. Ani na Světových pohárech se moc nestává, že se hned první únik takhle povede. Mně se to povedlo v lednu v Inzellu, ale říkal jsem si, že se tohle v životě nestane na olympiádě. Podle toho jsem závodil, bohužel opak byl pravdou. Asi musím přemazat v hlavě všechny věci, co jsem měl na startu, a učit se to znovu.
Byla by pro vás medaile z hromadného závodu na stejné úrovni jako zlato z desítky a stříbro z pětky?
Tím, jak je „hromaďák“ nevyzpytatelný závod, jakákoliv placka by byla úspěch. Mohl jsem být první, nebo jsem byl čtrnáctý. Rozhodla milisekunda na začátku závodu.
V Miláně jste odjel čtyři závody. Bude teď čas na odpočinek?
Za čtrnáct dní závodím na mistrovství světa v Nizozemsku, takže tím směrem teď půjde moje koncentrace. Potom si odpočinu.
Nebude těžké najít motivaci pro další vrchol sezony?
Po tomhle závodě jsem namotivovaný dost. (smích) Takže myslím, že tohle mi nehrozí.
Se zlatem a stříbrem jste nejúspěšnější český sportovec olympiády. Jak na ni budete vzpomínat?
Pozitivně, jsem hrozně rád za to, co se mi tady povedlo dokázat. Jen teď jsou ty emoce někde trochu jinde. Z tohohle posledního závodu jsem naštvaný, ale až to odezní, budu určitě nadšený, co jsem tady dokázal.
