Jedni tvrdí, že jsou liberální, ačkoli druzí by je označili za inkvizici. Jiní dělají všechno proto, aby se takové nálepce vyhnuli. „Liberál“ dnes funguje jako fackovací panák, říká filozof Matej Cíbik: „Používá se jako nadávka, jejímž smyslem je rétoricky vyřadit oponenta a ukázat ho jako hloupého nebo zlého.” Kdo je tedy liberál a jak si představuje společnost?




45:14

Video: Josefína Formanová

Liberalismus patří podle Cíbika k pojmům, o které se nutně přeme a které se stávají přirozenou součástí politického boje. Současný levicový či progresivní liberalismus se vrací ke klasické otázce, k čemu je svoboda a rovnost, pokud je nemůžeme prakticky využívat. Řeší ale také otázku osobní identity. V liberální společnosti má být místo pro každého. Různosti v náboženské, genderové či etnické sebeidentifikaci se meze nekladou a klást nemají.

Pluralita nicméně provokuje konflikt, a to je umění, které neovládá každý. Jsme vůbec ještě liberální, když po sobě štěkáme pro odlišné názory, víru či sebepojetí? Chybí společnosti jednotící příběh? „Z hlediska politické filozofie může být v principu jedno, jestli jste uvnitř rasistka, nebo ne. Důležité, je, aby společnost byla nastavená tak, že budete schopna v každodenním kontaktu respektovat druhé, dávat jim prostor, neponižovat je,“ odpovídá Cíbik. „Jednotící příběh není třeba.“

Mysli a žij! si pusťte také jako podcast:

Ve filosofických i politických debatách se nicméně objevuje názor, že identita je něco daného. A pokud o sobě člověk narozený jako žena tvrdí, že je muž, rázem je oheň na střeše. Liberalismus chce takové požáry hasit: „Jako politického filozofa a liberála mě v tomto případě zajímá jen to, jakým způsobem se k muži, který chce být vnímán jako žena, mohu postavit. Odpověď je prostá: v běžné komunikaci mám takového muže respektovat jako ženu.“

Chovat se k druhým s respektem pak nemusí záviset na tom, zda si vnější vystupování a vnitřní založení člověka odpovídají, nebo ne. „Někteří tvrdí, že potřebujeme pevné kategorie, abychom třeba mohli říct, kdo je dobrý fotbalista, a kdo ne,“ vysvětluje host podcastu. Sám by ale hájil opačný názor: dějiny prokázaly, že představy o lidské přirozenosti nelze konzervovat. Společensky výhodnější je to respektovat než se proti tomu stavět.

V proměnlivém světě je těžké hledat nějaké neproměnné, má to ale i své výhody, uzavírá Cíbik. „Liberalismus je otevřený tomu, abychom slova, kterými něco pojmenováváme, udržovali v živé diskuzi a nenechali jejich významy sedimentovat či zkamenět. K této diskusi ve veřejném prostoru by přitom měli mít přístup všichni lidé a ne jen vládní strana, ať už liberální, nebo konzervativní.“

Autor fotografie: Aktuálně.cz

Filozofický podcast Mysli a žij!

Svět prochází změnou. Jak vysvětlit a pochopit život člověka i pohyby ve společnosti? Jak porozumět tomu, co se kolem nás děje? Podcast Mysli a žij! přináší rozhovory s filozofy a filozofkami o aktuálních tématech společnosti, která dnes zřejmě prochází obdobím „změny paradigmatu“. Pořadem provází filozofka Josefína Formanová a publicista Petr Fischer.

Partnerem projektu je Nadace Sekyra Foundation.

Celý rozhovor můžete zhlédnout ve videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Podíl.
Exit mobile version