Chytré kamery odhalí zločince. Inovace z Brna zaujala v Japonsku

Čurdův zaměstnavatel v Česku dodává klientům například produkty související s digitalizací a automatizací procesů ve firmách a inteligentní kamerové systémy. V rozhovoru pro týdeník Ekonom popisuje, jak technologie s umělou inteligencí detekují chystanou krádež či vandalismus.

Konica Minolta takřka před dvaceti lety opustila svět kompaktních digitálních fotoaparátů a malých tiskáren pro domácnosti a více se zaměřila na korporátní klientelu. Jak moc se ve firmách ještě tisknou dokumenty?

Naše multifunkční zařízení nejen tisknou, ale také skenují. Sledujeme pohyb dokumentů po firmách a vidíme, že transakčního kancelářského tisku ubylo. Proti období před covidem v Česku průměrně za všechna odvětví asi o 15 procent. Během pandemie byl pochopitelně pokles výraznější, po návratu do kanceláří se lidé k tisku vrátili částečně. Zároveň se výrazně více skenuje. Roste variabilita dokumentů, přibývá formulářů. Napříč Evropou pak existují výrazné rozdíly: ve Skandinávii klesl tisk dokumentů takřka o 50 procent, zatímco jižní a východní Evropa zůstávají zhruba na předcovidových úrovních.

Bude pokles tisku pokračovat?

Ano, ale pravděpodobně ne už tak skokově. Záležet bude hodně na legislativě, která určuje, co je třeba povinně vytisknout a archivovat. U nás je stále silná tradice mít dokumenty fyzicky podepsané a uložené. Ve Skandinávii už naopak digitální formát plně stačí. I tak nicméně považujeme pohyb dokumentů po firmě a jejich digitalizaci za oblast s největším potenciálem. V tomto směru nám pomohla i akvizice firmy Webcom, což je významný partner Microsoftu pro oblast podnikových informačních systémů. Firma se dnes jmenuje Konica Minolta IT Solutions a na celkových tržbách v Česku, což je kolem 2,5 miliardy korun, se IT služby podílejí zhruba 30 procenty.

Konica Minolta má po světě pět vývojových center, jedno z nich je v Brně. Na co se kde zaměřujete?

Hlavní vývoj probíhá nadále v Japonsku. V dalších regionech jsme postupně otevřeli vývojová centra, abychom dokázali lépe reagovat na zákaznické potřeby na různých trzích. V předchozím desetiletí jsme uskutečnili několik strategických akvizic po celém světě. V USA jsme koupili Ambry Genetics, která se zaměřuje na genetické testování a jeho vazbu na odhalení nemoci. Vedle toho jsme získali majoritní podíl v německém výrobci inteligentních kamer Mobotix a díky tomu jsme vstoupili na trh videomonitoringu a sledovacích řešení. Postupně vše rozšiřujeme o prvky videoanalytiky a s tím související umělé inteligence. V Brně máme zhruba dvě stovky lidí, kteří se zaměřují především na „vytěžování“ dat z dokumentů a také na rozvoj chytrých kamerových systémů.

V čem spočívá jejich význam?

Inteligentní kamerové systémy mohou najít uplatnění v řadě různých oblastí od průmyslu přes zdravotnictví až po bezpečnost. Jsou schopné detekovat kupříkladu potenciální hrozby, případného útočníka. Dokážou rozpoznat střelné i bodné zbraně, a díky terahertzovým kamerám i keramické zbraně, výbušniny. To jsou kamery, které pracují s krátkou vlnovou délkou, umožňují detekci i v případě, že jsou nežádoucí předměty zakryté oblečením nebo v tašce. Na rozdíl od klasického rentgenu nejde o škodlivé záření. Umělá inteligence, která se učí ze vzorce dat, umožňuje nejen identifikaci zbraní, ale také analýzu chování jednotlivců v davu. Najde nestandardní prvky, což napomáhá předcházet incidentům. Systémy jsou navrženy tak, aby respektovaly soukromí a byly v souladu s GDPR.

Mají chytré kamery budoucí uplatnění ve zdravotnictví?

Japonsko se potýká ještě o něco víc než Evropa se stárnutím populace. Nedostává se lidí, kteří by se mohli o seniory starat, a proto se vývoj zaměřuje právě tímto směrem. Jde o technologie, které sledují pohyb a stav lidí, ať už seniorů či pacientů, v reálném čase. Tyto systémy mohou detekovat pády nebo neobvyklé chování a okamžitě informovat zdravotnický personál. Tím se zvyšuje bezpečnost pacientů a efektivita péče.

Jak do toho vstupuje umělá inteligence?

Umělá inteligence v našem pojetí funguje na principu sběru vzorků dat, ze kterých se systém sám učí. Na základě toho pak dokáže rozpoznat určité situace a provést příslušný úkon podle zadaného pokynu. Pokud se systém naučí, že objekt na zemi skutečně znamená ležícího člověka, pak se automaticky aktivuje definovaný navazující postup. V tomto případě může jít o upozornění ošetřujícího personálu nebo spuštění zvukového signálu. Obecně závisí fungování videoanalytiky vždy na přenosu konkrétních dat a naprogramování vhodné reakce. Kamera u nás ve firmě například zaznamená můj příchod, rozpozná můj obličej a systém mi automaticky odemkne dveře.

Učí se tedy na typech lidí a jejich chování?

Přesně tak. Samotné kamery rozpoznají pohlaví, věk i náladu, a to se nejedná o nijak sofistikované systémy. Jsou to zařízení internetu věcí, sbírají a odesílají data. Ta se následně softwarově zpracovávají. Další využití mají takzvané termovizní kamery s umělou inteligencí, které slouží k predikci požárů a přehřívání strojů. Na rozdíl od běžných kamer umí AI rozpoznat, zda je teplý bod skutečnou hrozbou nebo třeba jen výfukem vozidla, čímž snižuje počet falešných poplachů. Máme certifikaci pro použití našich termokamer místo klasických požárních hlásičů. Jsou schopné detekovat přehřívání s přesností na setiny stupně, což je klíčové například pro sklady baterií v logistice, kde hrozí samovznícení.

Existují ve videoanalytice nějaká omezení?

Hlavním je světlo, neboť ovlivňuje kvalitu snímaného obrazu a tím i schopnost systému správně analyzovat data. Při využití v průmyslu si nasvítíte prostředí podle potřeby, zaměříte zdroj světla například na sledovanou výrobní linku. V náročnějších podmínkách, jako je dav na ulici, je to složitější, intenzita světla může ovlivnit detekci, ale technologie se stále zlepšují.

Co dalšího přinášejí kamery průmyslu?

Inteligentní kamerové systémy mohou detekovat anomálie a předcházet nehodám. V logistice se využívají pro sledování pohybu zboží, optimalizaci skladových procesů a zajištění bezpečnosti v distribučních centrech. E‑kiosky propojené s chytrými kamerami umožňují evidenci návštěv a navigaci vozidel v areálech. Společně s kolegy z vývojového centra v Římě jsme v Brně navrhli zařízení v podobě zrcadla o velikosti člověka, které používá umělou inteligenci k rozpoznávání nedostatků u osobních ochranných pomůcek pracovníků. Zařízení upozorní zaměstnance, že mají špatně nasazenou roušku nebo ochranné brýle. Nebo je to například nepustí do výroby, pokud nemají nasazenou helmu. V tokijské centrále se tento produkt líbí natolik, že s ním chtějí expandovat na celosvětový trh.

Hodně se mluví o tom, že Evropa zaostala v technologiích za USA či jihovýchodní Asií. Jako příklad se uvádí pomalý vývoj a adopce umělé inteligence. Souhlasíte?

To je dost široká otázka. Z mého pohledu je v Evropě vysoká míra byrokracie a národnostní zájmové roztříštěnosti, což ovlivňuje její konkurenceschopnost. Na druhou stranu, tato diverzita může být i příležitostí a společně mohou vznikat zajímavé inovace. Konkurovat globálním firmám působícím na větších trzích je těžké, ale Evropě se nabízí šance využít erudované školství, technologii a podporu venture kapitálu k rozvoji menších projektů, například právě v oblasti AI. Jestli nakonec taková firma skončí jako akviziční cíl nějaké větší společnosti, je už vedlejší. Je nicméně pravda, že Evropa globální svět neřídí.

Dvacet let pracujete pro firmu, která má hlavní sídlo v Japonsku. Jak se tam liší přístup k inovacím oproti Česku?

Japonsko je založeno na inovacích. Zákazník je vždy na prvním místě. Dlouhá tradice výroby, od nožů přes elektroniku až po precizní tiskové technologie, je jejich DNA. Japonské firmy raději zpozdí uvedení produktu na trh, než by pustily něco nedokonalého. Na rozdíl od některých západních zemí, kde firmy často uvedou produkt a nechají zákazníky pomoci s opravami chyb. Proti dřívějšku se ale japonské firmy naučily roz­hodovat flexibilněji.

Jak vnímáte tamní byznysovou kulturu?

Je to jedenáctý nejlidnatější národ na světě, zhruba 125 milionů lidí žije na relativně malém ostrově. Z toho plyne, že pro japonskou kulturu je nejdůležitější společenská udržitelnost. Jednotlivec udělá pro podřízení se celku cokoliv. Uvedu příklad. Japonský jen před třemi lety poklesl asi o 30 procent vůči dolaru. Když se bavíte s Japonci, říkají: „Chápeme, že se jako národ máme teď hůře, protože víme, že to děláme kvůli nastartování růstu do budoucna. Jako výrobci technologií a vývozci potřebujeme úspěch na zahraničních trzích.“ A kdybych to měl vztáhnout na to, jak řídí firmy, oceňuji poměrně širokou míru volnosti a seberealizace. Nikdo mi z Tokia nediktuje, jakou obchodní či marketingovou strategii si zvolíme.

Čím by se mohli čeští šéfové inspirovat v Japonsku?

Vedle již zmiňované udržitelnosti projevují Japonci respekt ke každému. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by na mě nějaký japonský manažer zvýšil hlas. Snaží se řešit věci konsenzuálně. Vždy si poslechnou argumenty pro a proti. A před finálním rozhodnutím se vede diskuse.

Japonsko zažilo několik dekád stagnace. Odrazilo se to nějak v myšlení Japonců?

Určitě se proměňuje. Pokud zůstanu u pracovní úrovně, v Japonsku bývalo zvykem, že po dokončení univerzity šel člověk na veletrh práce, vybral si zaměstnavatele podle prestiže absolvované školy a pak zůstával ve firmě až do důchodu. Dnes už je běžné, že lidé přecházejí jinam. To považuji za obrovský přínos, protože diverzita a přenášení zkušeností dávají firmám flexibilitu a pomáhají jim být úspěšné i v budoucnu.

Japonsko bylo ve druhé polovině 20. století technologickým vzorem. Nyní se na jeho místo derou ostatní země jihovýchodní Asie, zejména Jižní Korea, Čína. Mají Japonci obavu, že je převálcují?

Bude hodně záležet na geopolitickém dělení světa. Covid a následné krize v dodavatelských řetězcích nám ukázaly, že výroba na druhém konci světa a její dovoz do Evropy už nemusí být v budoucnu udržitelná. Ale covidem to neskončilo. Před loňskými prezidentskými volbami v USA jsme měli problém dostat stroje do Evropy. Rejdaři byli vyprodáni zákazníky ze Spojených států, kteří se snažili předzásobit čínskými produkty v obavě ze zavedení vyššího cla. A před měsícem Konica Minolta přesunula výrobní závody z Číny do Malajsie, naše centrála vyhodnotila Čínu jako nestabilního partnera pro výrobu.