Polarizované Chile stojí na křižovatce. Podle průzkumů jsou mezi favority nedělních prezidentských voleb dva kandidáti krajní pravice, kteří hájí Pinochetovu diktaturu. Levice by navíc mohla přijít o většinu v parlamentu. Zemi trápí rostoucí kriminalita, příliv migrantů a stagnující hospodářství. Do náruče radikální pravice žene Chilany i únava z politiky, včetně neshod na změnách ústavy z roku 1980.
V Chile se v neděli konají současně volby do dolní a částečně i horní komory parlamentu a první kolo voleb hlavy státu. Jihoamerická země se stejně jako většina Latinské Ameriky potýká s rostoucí nejistotou, přetrvávající nezaměstnaností, zdražováním a pomalým hospodářským růstem.
Výsledek voleb ovlivní fungování celého regionu, který se postupně stáčí doprava, a bude vyjádřením globálních problémů, včetně polarizace, kriminality, migrace nebo růstu životních nákladů, píše nezávislý think tank Global Americans.
V roce 2019 zachvátily Chile masivní sociální nepokoje, které poukazovaly na nečinnost vlády, co se týká řešení ekonomických problémů v čele s nerovností. Rozsáhlé demonstrace, jež si vyžádaly desítky lidských životů, vynesly v prezidentských volbách v roce 2021 do čela země bývalého studentského aktivistu Gabriela Borice.
„Nálada se částečně uklidnila, k čemuž jistě přispělo zvolení levicového prezidenta Borice, jehož vláda realizovala některé dílčí sociální reformy. Chile však stále čelí mnoha velkým strukturálním problémům, které vedou mimo jiné k velkým sociálním rozdílům. Příjmová nerovnost patří dlouhodobě k nejvyšším v regionu,“ uvedl iberoamerikanista Michal Zourek z Univerzity Hradec Králové.
Stagnace ekonomiky a růst kriminality
Chilská ekonomika v posledních letech zpomalila. Hrubý hospodářský produkt loni vzrostl jen o 2,6 procenta. V devadesátých letech to bylo přes šest procent a v roce 2000 přes čtyři procenta. Nezaměstnanost se loni pohybovala kolem devíti procent, inflace kolem šesti procent a klesly rovněž investice.
Většinu Chilanů ale v současnosti zajímají podle Zourka hlavně bezpečnostní otázky. „Výraznou roli v tom hraje sílící a vysoce medializovaný odpor vůči přílivu migrantů z Venezuely, částečně i z Haiti a jiných států. Ačkoliv je Chile stále jednou z nejbezpečnějších zemí Latinské Ameriky, v poslední době zde stoupá počet únosů, sílí aktivity organizovaných gangů,“ upozornil expert.
Téměř polovina Chilanů řadí kriminalitu mezi tři největší problémy země, ukázal říjnový průzkum společnosti Activa. V posledních pěti letech zaznamenala země nárůst násilí zejména kvůli sílící přítomnosti nadnárodních gangů, jako jsou Tren de Aragua a Los Pulpos, zmiňuje nezisková organizace Americká společnost/Rada Ameriky (AS/COA).
Příliv imigrantů pak vyvolal debaty o nákladech na poskytování školního vzdělávání, zdravotní péče a bydlení těmto osobám. Téměř sedmdesát procent Chilanů se domnívá, že právě imigrace vede ke zvýšení kriminality, jak ukazuje průzkum Centra pro veřejné studie.
Boric už dříve zahájil kampaň „Ulice bez násilí“, jejímž cílem je zvýšit počet policistů v ulicích, zintenzivnit kontrolu střelných zbraní i trestní stíhání. Počet vražd dosáhl vrcholu v roce 2022 a roku 2025 klesl téměř o čtvrtinu. Nespokojenost ve společnosti však přetrvává.
Problémová ústava z Pinochetovy éry
Masivní protesty před šesti roky odstartovaly „chilský ústavní experiment“, ale po letech debat a dvou neúspěšných referendech o ústavě je obyvatelstvo z politiky vyčerpané a touží po klidu. Spolu s ekonomickou stagnací vede tato únava z politiky k jasné shodě ve společnosti, že je nutná systémová reforma. Chilané se ale zároveň ambiciózních změn obávají, píše think tank Global Americans.
„Ústava je velkým symbolem, odkazem na nedemokratický režim, který masivně porušoval lidská práva. Byla psána s cílem sloužit politickým a ekonomickým cílům Pinochetova režimu. K některým zásadním změnám už došlo. Například až do roku 2005 byla část senátorů jmenována ozbrojenými složkami, v roce 2015 byl zásadně změněn volební systém, který silně zvýhodňoval dvě nejsilnější strany,“ uvedl Zourek.
Mnohé další změny, zejména v oblasti sociální, ale byly podle experta jen velmi pozvolné. „Dlouhodobě problematická je zejména omezená role státu v oblasti školství či zdravotnictví, které jsou ovládané privátním sektorem,“ vysvětluje Zourek.
Návrh nové ústavy z roku 2022 byl podle něj výsledkem dlouhých diskuzí. „Ústava měla výrazně posilovat roli státu v ekonomice, práva domorodých národů, věnovala se ekologii, genderu… Šlo o mimořádně radikální proměnu s nepochybně silně ideologickými motivacemi. Ústava se tak stala terčem kritiky a výsledek referenda znamenal pro vládu výraznou porážku,“ konstatoval expert.
Kromě radikálnosti změn bylo podle Zourka poukazováno na chybnou komunikaci směrem k veřejnosti. „Lidé nevěděli, co jim změny reálně přinesou, návrh vnímali jako ohrožení svých tradičních práv,“ podotkl iberoamerikanista s tím, že chilská společnost v té době hledala spíše klid a stabilitu.
První kolo může patřit komunistce
V prvním kole prezidentských voleb má největší šanci na vítězství komunistka Jeannette Jaraová z Boricovy současné vládní koalice Jednota pro Chile. Pragmatická právnička a dosavadní ministryně práce dříve prosadila čtyřicetihodinový pracovní týden a návrh penzijní reformy.
„Jaraová vyzdvihuje sociální otázky – vyšší mzdy, kratší pracovní týden, posílení práv zaměstnanců a tak dále. Sílící násilnou trestnou činnost vnímá mimo jiné jako důsledek sociálních nerovností a chce proti ní bojovat cestou inkluze,“ popsal Zourek.
Umírněnou pravici reprezentuje Evelyn Mattheiová (Nezávislá demokratická unie), technokratka, jež působila v minulosti jako poslankyně, senátorka, ministryně a také starostka města Providencia. Podle Global Americans nabízí kompetence a stabilitu.
Zasazovat se chce mimo jiné o investice do inovací. Zkušené političce by se mohlo podařit přetáhnout na svou stranu část nerozhodnutých voličů.
Kast i Kaiser hájí Pinocheta
Mezi favority patří i kandidát krajní pravice José Antonio Kast. Právník a bývalý poslanec Republikánské strany se stal hlavním hlasem krajní pravice. Jeho poselstvím je obnovení pořádku prostřednictvím bezpečnostní politiky „mano dura“ (tvrdá ruka), zřízením obřích věznic a nasazením armády.
„Kast zdůrazňuje pořádek, bezpečnost, výrazné omezení státních výdajů. Prezentuje se velmi tvrdými plány vůči migrantům. Tvrdí, že v případě vítězství bude masivně vysídlovat nelegální migranty, kteří si tento proces budou i sami hradit,“ konstatoval Zourek.
Dalším zástupcem krajní pravice je Johannes Kaiser z Národní libertariánské strany. „Kaiser je ještě více radikální než Kast. Nalezneme určitá pojítka mezi ním a argentinským prezidentem Javierem Mileiem. Oba prosazují minimální stát, chtějí posilovat občanské svobody, jako je právo nosit zbraň, radikálně se vymezují proti zavedeným politikům,“ uvedl Zourek.
Kaiser podle experta otevřeně hovoří i o potřebě rychlých represí. „To ale v důsledku může skončit masivním porušováním lidských práv. Zde lze zase vidět určité paralely se salvadorským prezidentem Nayibem Bukelem. Nedávno pak na sebe Kaiser upozornil také popíráním klimatické změny,“ poznamenal Zourek.
Oba radikální pravicoví politici hájí Pinochetovu diktaturu. „Definitivně uzavřu kapitolu (let) 73 až 90,“ prohlásil nedávno Kaiser. „Nemůžete nechat osmdesátileté a devadesátileté hnít ve vězení s obyčejnými zločinci jen proto, že je politicky nemáte rádi,“ dodal poslanec.
Syn německých emigrantů Kast, jehož otec byl za války v Německu členem nacistické strany a jehož starší bratr byl několik let ministrem Pinochetovy vlády, už dříve prohlásil, že Pinochetův režim nepronásledoval opozici a nebyl diktaturou.
Během Pinochetovy vlády bylo v Chile popraveno či zmizelo více než tři tisíce lidí, další tisíce byly mučeny. Pinochet kdysi puč, jímž se v září 1973 dostal k moci, zdůvodnil tím, že „zachránil zemi před komunismem“. Mnozí však Pinocheta dodnes oceňují za to, že vyvedl zemi z hluboké ekonomické krize.
Mezi pěti favority voleb se umisťuje i ekonom a akademik Franco Parisi ze Strany lidu. „Kandiduje jako outsider a spoléhá se na digitální kampaně a rétoriku namířenou proti elitám. Jeho základna pochází z voličů frustrovaných tradiční politikou,“ popisuje Parisiho Global Americans.
Šance pravice ve druhém kole
Podle Zourka je triumf pravice ve volbách reálný. Šanci mají kandidáti pravice podle průzkumů ale spíše až ve druhém kole. „Šance, že ,ne tak komunistická‘ komunistka získá ve druhém kole voleb další hlasy ze středových nebo středopravicových táborů, jsou nízké. Je pravděpodobnější, že se v Chile poprvé ujme kormidla krajní pravice, která je extrémnější, než se v současnosti předpokládá,“ píše v analýze magazín IPS Journal.
Druhé kolo se bude konat 14. prosince, pokud v tom prvním nikdo nezíská nadpoloviční počet hlasů. „Chilská společnost je dlouhodobě velmi silně polarizovaná. V minulých volbách proti sobě stáli levicový kandidát Gabriel Boric a José Antonio Kast. Kast sice vyhrál první kolo, ale tehdy byl voliči vnímán jako daleko radikálnější a extrémnější než Boric, který druhé kolo vyhrál poměrně přesvědčivě,“ připomněl Zourek.
„Nyní průzkumy ukazují na to, že v prvním kole vyhraje kandidátka současné vládní koalice Jaraová a do druhého kola ji doprovodí kandidát pravice, pravděpodobně Kast,“ podotkl expert.
Kast má přitom v případném druhém kole větší šanci uspět než před čtyřmi lety, soudí Zourek. „Už rozhodně není mainstreamem vnímán jako obskurní postavička, která chce navázat na odkaz Augusta Pinocheta. Chilané jsou na jeho možné vítězství dnes daleko více připraveni. Požadavky veřejnosti se totiž od té doby posunuly. Zjevily se nové problémy, výrazně posílily antimigrační nálady. Společnost volá po jasnějších a emotivně silnějších sděleních,“ konstatoval odborník.
Pravicové hodnoty přitom reprezentují i další favorité – Mattheiová a Kaiser. „Zejména libertarián Kaiser posouvá celou debatu ještě více doprava. Kast je vedle něj najednou vnímán jako ten umírněný. Na druhé straně hlasy pravicových kandidátů rozhodně nemůžeme před druhým kolem automaticky sčítat,“ míní Zourek s tím, že pravice je roztříštěná.
Hlas regionů i Venezuelanů
Podle Global Americans by rozhodující hlas mohli mít voliči stran, jako jsou Demokraté nebo Žlutí pro Chile (Amarillos), a to buď podporou Mattheiové nebo dohodou na společném kandidátovi po prvním kole. Podobný scénář se odehrál před dvěma lety ve volbách v Argentině, která se následně posunula doprava, a stejně tak v Ekvádoru.
Výsledek hlasování nejspíš ovlivní i situace v chilských regionech. O druhém kole by podle think tanku mohla rozhodnout periferie Santiaga, kde jsou kriminalita a sociální fragmentace nejpalčivější. Sever Chile, silně zasažený vlnou migrace, tíhne k pravici, zatímco jih země, poznamenaný násilím na venkově a územními spory, zůstává z hlediska preferenci nepředvídatelný.
Vliv na hlasování mohou mít rovněž migranti, kteří mají po pěti letech v zemi hlasovací právo. Mnoho ze statisíců běženců z Venezuely přitom po špatných zkušenostech s levicovým autoritářským režimem Nicoláse Madura nyní chová k levici odpor.
Souboj o parlament
Chilané v neděli rozhodují také o složení celé Sněmovny reprezentantů a necelé poloviny Senátu. Boricova koalice v současné době drží zhruba polovinu křesel v dolní komoře a 18 z 50 křesel v horní komoře. Do klání se přihlásilo pět koalic, šest politických stran předkládá své vlastní kandidátní listiny a zhruba tucet kandidátů jde samostatně.
Pokud by pravice získala většinu v Národním kongresu, byl by to historický triumf, všímá si AS/COA. Od padesátých let byl totiž chilský parlament vždy ovládán středolevou koalicí, případně menšinovou vládou.
I když má jeden blok většinu, velký počet stran přesto vyjednává a činí kompromisy, které jsou klíčové pro úspěšnou politiku jakékoli hlavy státu. Kupříkladu Boric prosadil některé zákony v oblasti bezpečnosti s pomocí pravice.
Podle sondáží by pravice mohla obsadit většinu křesel, napětí mezi prezidentskými kandidáty, jako jsou radikální Kast a umírněnější Mattheiová, by ale mohlo podkopat úsilí o vytvoření funkční aliance pravicových uskupení, píše AS/COA.
Poměrný systém přitom počítá s křesly navíc pro vítěznou koalici. „Chilský systém odměňuje koalici, která nakonec získá jako první většinu. To znamená, že pokud si levice zajistí tuto relativní většinu, získá vyšší procento křesel, než by jinak získala, kdyby pravice, která by podle prognóz získala více než padesát procent hlasů v zákonodárném sboru, kandidovala na jedné kandidátce,“ uvedl pro Global Americans politolog Patricio Navia.
Podle Zourka jsou letošní volby klíčové pro další osud chilské ústavy. „Zatímco Jaraová považuje za nevyhnutelné podat nový návrh, který by reflektoval současné sociální výzvy, poučil se z minulých chyb a byl lépe komunikován, tak pravicoví kandidáti hodlají ústavu z roku 1980 zachovat s tím, že by docházelo jen k dílčí modernizaci některých článků. Samotný Kast návrhy změn prezentuje jako produkt radikální levicové ideologie, která by ještě zhoršila bezpečnostní a ekonomickou situaci země,“ poznamenal expert.
Z pohledu Evropské unie bude mít Chile v nadcházejících letech strategický význam zejména kvůli svým bohatým přírodním zdrojům a surovinám, upozorňuje think tank Evropského parlamentu. Nedávno podepsaná pokročilá rámcová dohoda (AFA) mezi EU a Chile, včetně prozatímní obchodní dohody (ITA), která vstoupila v platnost 1. února, jsou důležitými nástroji k realizaci potenciálu partnerství mezi sedmadvacítkou a touto jihoamerickou zemí.
