Ústavní soud se v březnovém nálezu vymezil vůči rozsudkům nižších instancí v případu Ladislava Vrabela. Kritizoval nejen posouzení skutku jako šíření poplašné zprávy, ale i způsob, jakým se dokazovala nepravdivost výroků a výsledné znepokojení. Například dotazem adresovaným vládě, zda skutečně plánuje jaderný útok na Rusko. Závěr byl, že odsouzením byla porušena Vrabelova svoboda projevu.
Ústavní soud zrušil rozsudek nad Ladislavem Vrabelem, který byl v minulosti odsouzen za šíření poplašné zprávy. Vrabelův pochybný výrok je podle soudu ústavně chráněn v rámci svobody projevu.
Vrabel, který je známým antisystémovým aktivistou a organizátorem protivládních demonstrací, se měl dopustit šíření poplašné zprávy, když na sociálních sítích reagoval na avizovaný nákup amerických letounů F-35. Uvedl, že česká vláda plánuje jaderný útok na Rusko.
Ve videu na internetu řekl Vrabel následující: „Naše vláda velice jasně říká, s kým budeme ve válce. To znamená, naše vláda chce útočit na Ruskou federaci jadernými hlavicemi ze stíhaček. To je to, co chce udělat naše vláda. Jestli vás tohle nezvedá ze židle, že naše vláda chce útočit na Ruskou federaci jadernými zbraněmi, tak už nevím, co by vás ještě ze židle mohlo zvednout.“
Následně Vrabel varoval, že Rusko bude útok opětovat a pošle atomovou bombu na Českou republiku.
Obvodní soud Vrabela původně uznal vinným a uložil mu čtyřměsíční trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na osmnáct měsíců. Městský soud v Praze tento rozsudek v říjnu 2023 částečně zrušil. Nikoli však ve výroku o vině, ale pouze u výše trestu. Namísto podmínky Vrabelovi nově uložil peněžitý trest ve výši deset tisíc korun. Nejvyšší soud Vrabelovo dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Zastání tak Vrabel získal až u Ústavního soudu tento měsíc.
Nahlášení bomby v nemocnici
Podle Ústavního soudu nešlo o poplašnou zprávu ve smyslu trestního zákoníku. Ta totiž musí být nepravdivá a zároveň způsobilá vyvolat vážné znepokojení, což nebyl Vrabelův případ. Názorný příklad poplašné zprávy je lživé nahlášení bomby ve škole nebo v nemocnici, jež vede ke zřejmé a bezprostřední újmě. Soud dále konstatuje, že tento trestný čin je přímočarý a obyčejně nevzbuzuje větší diskuse.
„Postihovány jsou obvykle apolitické projevy, u kterých lze jednoznačně posoudit jejich pravdivost a které jsou zjevně způsobilé přivodit závažné a bezprostřední poruchy a škody, jimž fakticky není jak zabránit,“ vysvětluje se v nálezu.
K tomu patří i doplnění, že v takových případech „může dojít k ušlapání panikařících diváků, ohrožení poskytování lékařské péče, zbytečnému a nákladnému nasazení bezpečnostních a pořádkových sil, které mohou chybět tam, kde jich bylo skutečně třeba“.
Hybridní výrok
U Vrabela ale mělo jít o něco jiného, konkrétně o hybridní výrok, který kombinuje konstatování faktu s hodnotícím soudem a jenž nelze označit za pravdivý či nepravdivý. Navzdory své vyhrocenosti a zavádějící povaze měl tento výrok blíže k politickému projevu, a tedy spadal pod ústavní ochranu v rámci svobody projevu.
Politický projev má navíc požívat ochrany nejvyšší kvůli klíčové roli ve fungování demokracie, kterou sehrává možnost libovolného člověka vyjádřit své stanovisko k věcem veřejným beze strachu z postihu.
Soud zároveň zdůraznil nutnost chránit politický projev, a to i v případech, kdy jde o názory nadnesené a přehánějící, šokující a zraňující. „Tyto projevy budou ostatně ochranu potřebovat nejčastěji, neboť právě svou povahou mohou vzbuzovat tendence veřejné moci či společnosti jako takové je utišit nebo omezit,“ dodává.
Chcete zaútočit jadernými zbraněmi na Rusko?
V odůvodnění se Ústavní soud také poměrně ostře vymezil vůči způsobu, jakým věc hodnotily předchozí soudy. Zarážející bylo především hodnocení pravdivosti Vrabelova výroku.
„Za účelem vyvrácení pravdivosti stěžovatelova tvrzení se obvodní soud dotázal vlády (a ministerstva obrany), zda chce jadernými zbraněmi zaútočit na Rusko. Načež vláda zcela nepřekvapivě odpověděla, že nechce. Nejenže je samozřejmě zcela vyloučeno, že by vláda strategické plány tak zásadního významu (bez ohledu na to, jak absurdní se orgánům činným v trestním řízení mohou jevit) sdělila soudu v trestním řízení,“ vysvětluje se v nálezu.
Soud nesmyslnost konstrukce ilustroval protipříkladem, když poukázal na skutečnost, že v současné diskusi se běžně objevuje tvrzení, že Rusko po obsazení Ukrajiny plánuje zaútočit i na členské státy NATO.
„Je jistě stěží představitelné, že by takové názory byly interpretovány jako poplašné zprávy, jejichž pravdivost by se hodnotila podle toho, co ohledně svých plánů k dotazu soudu prozradí představitelé Ruské federace. Jinými slovy, k těmto širším geopolitickým úvahám je nutno přistupovat spíše jako ke spekulacím, jakkoli (doufejme) divokým,“ píše.
Dopis znepokojeného občana
Pochybné mělo být i hodnocení soudů v případě Vrabelova výroku a jeho způsobilosti vyvolat vážné znepokojení. To je další podmínka, kterou musí šíření poplašné zprávy splňovat.
Ústavní soud konstatoval, že v politické diskusi je obyvatelstvo zvyklé na vyhrocený styl komunikace, protože jinak by muselo být znepokojeno neustále. Navíc nebezpečí jaderných zbraní u ruského nepřítele není nic nového a jde o obecně známou věc. Obecně známá je navíc i skutečnost, že Česká republika žádné jaderné zbraně nemá, což dále snižuje schopnost výroku vyděsit obyvatelstvo.
Soud nižší instance dokazoval znepokojení mimo jiné i dopisem samozvaného „znepokojeného občana“, který reagoval na Vrabelovo video. Ústavní soud nicméně kontruje tím, že má-li mít tento dopis vůbec nějakou důkazní hodnotu, pak mluví ve Vrabelův prospěch. Je z něj totiž zjevné, že jeho autor vůbec znepokojen nebyl.
„[V dopise] mimo jiné výslovně uvedl, že ho stěžovatel nepřesvědčil, že si nemyslí, že Česká republika na Rusko jadernými zbraněmi zaútočí, a že v něm stěžovatelovo vyjádření vyvolalo pocit, že se zbláznil,“ dočteme se v nálezu Ústavního soudu.
Obrana demokracie
Nález Ústavního soudu připomíná, že v demokratickém státě není možné postihovat ani šíření dezinformací, aniž by se braly na zřetel základní občanské svobody, včetně svobody projevu.
„Takový výklad by byl mimořádně náchylný ke zneužití: vedl by mimo jiné k tomu, že by se veřejnou mocí absolutizovaná a autorizovaná kategorie pravdy stala v právním i politickém diskurzu nástrojem potlačení úsilí o hledání pravdy skutečné, jež z povahy věci musí být předmětem neustálé verifikace,“ vysvětluje nález.
Soud dochází k závěru, že odsouzením Vrabela byla porušena jeho svoboda projevu, která má být dle Listiny základní práv a svobod zaručena, načež ruší předešlá rozhodnutí. „Obětuje-li se v boji za demokracii svoboda projevu, nebude již za co bojovat,“ píše se v nálezu.
