
Aktual.: 8.04.2025 08:04
Nuakšott – Výzvy v podobě pouštního terénu a velkých veder či jazykových a náboženských odlišností, ale také radost z výrazného pokroku mauritánských vojáků během pár měsíců přináší českým speciálním silám výcvik vojáků v západoafrické Mauritánii. Českým médiím to v Nuakšottu řekl velitel české jednotky.
V pětimilionové zemi, která je zhruba 13krát větší než Česko, působí od letošního ledna necelá dvacítka českých vojáků. Mandát pro maximálně 30 příslušníků českých ozbrojených sil je stanoven do konce roku 2026 a do té doby mají vybudovat speciální jednotku mauritánské armády, která bude schopna čelit teroristickým hrozbám, zločineckým skupinám a také bránit vlivu nepřátelských sil v oblasti Sahelu, konkrétně Rusku.
O jeho vlivu v regionu v pondělí při své návštěvě Mauritánie mluvil i český prezident Petr Pavel, podle něhož například ruská bývalá Wagnerova žoldnéřská skupina „místo, aby potírala terorismus, tak spíše přispívá k destabilizaci“. Týká se to i sousedního Mali, odkud každý měsíc do Mauritánie, která podle českých diplomatů zůstává ostrovem stability a prakticky nejdůležitějším spojencem Západu v regionu, prchají tisíce lidí.
„Budujeme úplně novou jednotku, kterou se snažíme vycvičit a vybudovat tak, aby byla schopna čelit bezpečnostním hrozbám v budoucnu,“ shrnuje hlavní úkol českých vojáků jejich čtyřiatřicetiletý velitel, který se představil jako Honza. Výcvik v muslimské zemi, jejíž hrubý domácí produkt na hlavu je zhruba 15krát nižší než ten český, má podle něj řadu specifik.
Patří mezi ně třeba prostředí písčité pouště a hor, kde se výcvik odehrává a kde v létě teploty stoupají ke 40 stupňům Celsia, nebo to, že je neustále potřeba využívat překladatele do arabštiny a přizpůsobit se také místním náboženským zvykům. „Oni se například modlí několikrát denně, což musíme zahrnout do toho výcvikového plánu,“ podotýká Honza.
„Určitě se potýkáme s tím, že nejsou tak dobře saturováni materiálem a prostředky pro výcvik obecně,“ přibližuje další z výzev. Za úplně největší pak označuje to, že první vyslaná skupina českých vojáků zahájila nasazení v podstatě „na zelené louce“. Jelikož v Mauritánii nejsou na žádné koaliční základně, jak tomu většinou u armádních kontingentů bývá, museli se postarat „od základů úplně o všechno – od ubytování, stravy, nákupu pohonných hmot, až po takové věci, jako je třeba zdravotní zabezpečení“.
V počátku výcviku je podle velitele české jednotky, jejíž členové budou rotovat po třech až osmi měsících, nejdůležitější vybudování důvěry a nastavení vzájemného vztahu s desítkami vojáků, které nyní trénují. Čím lépe se to podaří, tím snazší bude další výcvik, který zahrnuje základní taktické dovednosti i průzkumné či mobilní operace. Honza zároveň zdůrazňuje, že nejde jen o výcvik jednotlivců, ale také o to, aby celá jednotka měla kvalitní velení a byla schopna plnit zadané úkoly.
A jasný posun tímto směrem je už podle českého velitele patrný. „Je to ten pokrok, který vidím u jednotlivých vojáků, ale i u toho celku, určitě se posunuli,“ říká na otázku, co mu dělá radost.