Český válec i nová všeumělka. Austrálie věští skvělou tenisovou budoucnost, míní Lojda – Aktuálně.cz

Po týdnu úvodního grandslamu sezony už z českého pohledu nemáme v singlu komu fandit.

Na jednu stranu jsme poté, co do třetího kola prošla hned sedmička českých zástupců, asi doufali, že se někdo protáhne do druhého týdne. Na stranu druhou je spousta věcí, ze kterých můžeme mít radost.

Kupříkladu Kuba Menšík. Zažil skvělý začátek roku, v kterém ho čeká velká obhajoba bodů z Miami. Vyhrál v součtu s titulem z Aucklandu sedm zápasů v řadě, což je slušná porce bodů a ještě větší nálož sebevědomí, ze které může v další fázi sezony čerpat.

Zase ukázal, co ho zdobí a díky čemu vyhrál Masters. Získal šest ze sedmi tiebreaků, byl aktivní, dobře servíroval. Hlavně ve druhém kole proti Rafaelu Jódarovi předvedl perfektní sebevědomý výkon.

V závěru třetího kola už na něm bylo vidět lehké zdravotní omezení, já to původně tipoval na něco s nohou, ale on sám nakonec přiznal trápení s břišním svalem. Na postup to stačilo, ale na nástup do bitvy proti Novaku Djokovičovi už ne.

Je to obrovská škoda, protože zápas se Srbem by byl pro něj opravdovým testem, jak na tom v současnosti je, protivník té nejvyšší třídy, obzvlášť v Austrálii.

Ale Menša udělal dobře. Proti Srbovi nemůžete hrát, když nejste stoprocentní. Je začátek sezony a riskovat, že si zranění zhoršíte a vypadnete ze hry na několik měsíců, je nesmysl.

Pochvalu zaslouží i Karolína Muchová, všichni víme, co v ní je, a že při nejlepším zdraví je to hráčka top 10. Sama doufala v lepší výsledek, ale stopku jí opět vystavila neoblíbená Američanka Coco Gauffová.

Má to s ní 0:5 na zápasy. To je statistika, kterou určitě vnímáte, když jdete na kurt. Těžko jdete na kurt vysmátí, když máte proti sobě někoho, koho jste ještě nikdy neporazili.

Tentokrát ale Muška nebyla daleko. Coco byla hratelná. V podstatě rozhodl jeden slabší moment, kdy si nechala utéct třetí sadu, a bylo hotovo. Američanka hraje agresivně, dobře se hýbe, a Muška tak nemá moc času na tu svou pestrou hru. Takže si to nakonec favoritka pohlídala.

Celkově ale v Austrálii odehrála skvělé zápasy, je zdravá, rozjela spolupráci se zkušeným trenérem Svenem Groeneveldem. Podle informací, které mám, by se měli nejspíš s Vaškem Šafránkem střídat a rozdělit si turnaje, na které s Kájou pojedou.

Věřím, že to by mohl být dobrý trenérský mix, který ji popostrčí k nějakému tomu velkému titulu, na který stále čeká.

Co byla ale opravdu bomba tohoto grandslamu, to jsou výkony mladých holek Terezy Valentové a Nikoly Bartůňkové.

O té první říkáme už dlouho, že je to budoucí šampionka, takový český válec. Má skvělou hlavu, nebojí se, chodí si pro vítězné míče. Jsem přesvědčený, že bude letos v první třicítce žebříčku a na dlouho se usadí ve špičce.

Už teď je v první padesátce, takže ji čeká sezona plná velkých turnajů, které ještě nehrála, proti soupeřkám těžkého kalibru. Ale věřím, že tuhle zkoušku zvládne a ještě se posune.

Bartůňková naopak zažila průlom a přiblížila se první stovce. O to větší ale způsobila poprask. Vyhrála kvalifikaci, pak porazila Darju Kasatkinovou a Belindu Bencicovou. Dvě velká jména světového tenisu.

A hlavně jakým způsobem. Umí zahrát úplně všechno podobně jako Muška, ničeho se nebojí, ukázat se může úplně na všech površích, já se u ní těším třeba na Wimbledon, tam by jí to mohlo hodně fungovat.

Mně se líbilo, jak byla sebevědomá. Hrála na velkém stadionu proti slavným soupeřkám, někdo by se mohl sesypat, ale ona ne, naopak si to užívala, hecovala se, pumpovala pěstí. A s tím se musí člověk narodit, má to v sobě. Kdyby sezonu skončila třeba v první padesátce, vůbec bych se nedivil.

Koho bych ještě vypíchl, je Tomáš Macháč. U něj všichni víme, že když je zdravý, hraje skvělý tenis. Že jen musí poskládat priority a uvědomit si, které turnaje chce hrát a kdy chce místo regenerace dát přednost exhibicím.

Podle toho, co říkal v rozhovorech, si v tomhle udělal pořádek. V zimě ho ještě trápilo koleno, ale v Austrálii se podobně jako Menša skvěle rozjel, získal titul v Adelaide a na grandslamu pak zvládl i brutální los.

Bylo na něm vidět, že nabral sebevědomí, protože skvěle zvládl zápasy s Grigorem Dimitrovem i Stefanosem Tsitsipasem. Ani proti Lorenzu Mussettimu nebyl daleko, kdyby dotáhl ten druhý set a vedl 2:0, tak věřím, že tři sady za sebou by už neprohrál.

Na druhou stranu hrál vyrovnanou bitvu s pátým hráčem na světě, to se cení. Hlavně, aby ho teď podrželo zdraví, a pak věřím, že může jít v sezoně hodně vysoko.

Celkově na mě Australian Open dýchlo pozitivním dojmem. Ono ruku na srdce, momentálně asi nikdo z českých hráčů a hráček nepatří na grandslamech mezi ty úplně největší favority.

Papírové předpoklady asi nesplnili jen nerozehraný Jirka Lehečka, který narazil na kvalifikanta v laufu, a Linda Nosková, která doplatila na náročný konec sezony, byla polozraněná a došla jí šťáva.

Melbourne patří ze čtyřky grandslamů mezi ty méně úspěšné pro český tenis. Je to asi logické. Letí se na opačnou stranu polokoule, je potřeba se přizpůsobit na úplně jiné podmínky, než panují v Česku. Možná je to právě tím.

Nicméně i tak bude zbytek týdne zajímavý. Jsem zvědavý, jestli Djokovičovi pomůže volno po odhlášení Menšíka. S Mussettim ho nečeká nic snadného, i když tou odhláškou uspořil pár hodin běhání. Dál si stojím za tím, že grandslam už nevyhraje.

Ale když jsem viděl, jak se v tom vedru trápí Sinner, vůbec bych se nedivil, kdyby nakonec Australian Open vyhrál Carlos Alcaraz.