Patří mezi klíčové postavy a propagátory nového cirkusu v Česku. Jiří Turek se žánru, původně pod označením pohybové divadlo, věnuje už od 90. let. Stál za organizací mnoha akcí, díky nimž mohlo české publikum zjistit, že cirkus nemusí být jen šapitó se zvířaty, klauny a artisty. Nejvýznamnějším Turkovým počinem je festival Letní Letná, který přivedl do Prahy nejzvučnější jména nového cirkusu.
Do jaké míry se prolíná nový cirkus s tím tradičním?
Jsou to dva různé světy. Ale s tradičním cirkusem nemám problém. Mrzí mě, jak těžké to teď mají, že spousta z nich končí. Nelíbí se mi zákaz zvířat v cirkusech, mělo se to nechat rozplynout nějakou přirozenou cestou, tento tvrdý zákaz je špatný. Tradiční cirkusy ze sebe ze dne na den nový cirkus bez zvířat neudělají.
V čem je rozdíl mezi světy starého a nového cirkusu? Tedy kromě toho, že v novém cirkusu nejsou zvířata?
Nový cirkus je dramaturgicky postavený jinak. Představení starého cirkusu, to jsou jednotlivá samostatná čísla seřazená za sebou: přijde klaun, pak se přestaví scéna, vystoupí akrobat, následuje třeba drezura zvířat. Nový cirkus je divadelní představení. I tam jde někdy jen čistě o choreografii, práci s tělem, ale většinou to má už nějakou větší výpověď. I u nového cirkusu sice každý dělá hlavně svou disciplínu, kterou se vyučil, ale zároveň je součástí týmu. Tím ale nechci nijak hanit tradiční cirkus, i tam předvádějí neuvěřitelné věci. Další rozdíl je, že nový cirkus může s nadsázkou dělat člověk, který přijde z ulice. Může se do toho pustit třeba člověk, který dělal gymnastiku nebo jiný sport. U tradičního cirkusu v tom prostředí většinou děti vyrůstají odmalička.
Velká část tradičních cirkusů většinou z finančních důvodů skončila, někteří umělci se teď živí vystupováním na různých společenských akcích, hledají nové uplatnění. Jak jsou na tom ekonomicky lidé z nového cirkusu, uživí se tím?
I novocirkusáci si přivydělávají na kulturních a společenských akcích. Dnes už nenajdete skoro žádnou, kde by nebylo něco z nového cirkusu. Uživit se jenom vystupováním je těžké a zvládne to jen pár nejlepších. Že by si vydělali sto tisíc každý měsíc, to rozhodně ne. Je to těžké a musí většinou těch věcí dělat víc. Ale tak je to u všeho – třeba i herci hrají v divadle, ve filmu, přivydělávají si dabingem.
Kočují i nové cirkusy?
Některé ano. Nedělají to tak, že by byly každý týden na jiném místě. Ale jinak je to stejné – připraví a natrénují představení, s tím jezdí dva tři roky. Pak objedou všechny štace a festivaly a nikdo už nechce stejnou show podruhé. Takže musí udělat nové představení.
Jak se formovala česká scéna nového cirkusu? S festivalem Letní Letná jste přispěli k jeho popularizaci a některé uznávané cirkusy prý vznikly i díky inspiraci na vašem festivalu.
Nemůžu říct, že bychom založili tradici. Nový cirkus tady byl už dřív, dlouho před Letní Letnou. Jen se tomu u nás neříkalo nový cirkus, ale pohybové divadlo. Třeba český mim a choreograf Ctibor Turba, který nedávno bohužel umřel a kterému věnujeme letošní ročník Letní Letné, učil už v 80. letech i na zahraničních školách. Působil v cirkusové škole v Chalons‑en‑Champagne a studovali u něj i někteří francouzští umělci, kteří později vystupovali tady na Letné.
Jak velká je česká scéna, kolik funguje spolků nového cirkusu?
Loni jsme založili asociaci nového cirkusu a zatím je tam do dvaceti subjektů.
Je to jen věc Prahy, nebo vznikají soubory i jinde?
Praha je samozřejmě centrum, ale fungují soubory i v Ostravě, Brně, v Plzni, Olomouci, v Českých Budějovicích. Nemají tam takovou podporu jako v Praze, základna teprve vzniká. Je to postupný proces, jako v každém žánru. Ale mezi diváky je nový cirkus stále více vyhledávaný.
Dá se srovnat úroveň českého nového cirkusu se zahraničím?
Nemyslím si, že by v Evropě byli o tolik dál. Co se týče akrobatických výkonů, je to dnes podle mě už srovnatelné. Ale třeba ve Francii je nový cirkus populárnější, takže mají lepší zázemí, funguje tam několik škol. My školu nemáme, tady jsou všichni samouci. Jedním z cílů našeho festivalu bylo propagovat žánr, což se podařilo, vzniklo několik souborů, začalo se to nabalovat. Komunita se rozrůstá a už si hledají vlastní cesty, ale vlastně se všichni učili za pochodu. Ti první to někde okoukali, začali s nějakou disciplínou. Dnes už je výhoda v tom, že sem jezdí instruktoři a pedagogové ze zahraničí, děláme workshopy i na festivalu.
Napadlo vás, že byste školu založili?
Pořád o tom uvažujeme. Už dnes je tu spolek Cirqueon, který se zabývá i dětmi a dělají spoustu skvělých aktivit. Libor Kasík založil školu v Trutnově a má tam lektory z Austrálie. Jsou to takové krůčky. Vzešlo z nich několik lidí, kteří se pak dostali na zahraniční cirkusové školy a vrátili se jako profíci. Už dnes je tedy možnost dostat se alespoň na stáže. Samozřejmě by ale bylo ideální mít školu tady. Ale chybějí třeba tréninková místa, kde zkoušet, nejde všechno dělat v jednom divadle.
Kde by taková škola mohla vzniknout? Třeba jako fakulta na existujících uměleckých školách? Jak se na nový cirkus vlastně dívají AMU nebo JAMU?
Cesta k novému cirkusu začala už na střední škole, kde se Jiří Turek věnoval gymnastice. Nakonec se ale dal na kariéru mima a působil ve skupině B.B.Duc. V letech 1987 až 1992 byl ředitelem Branického divadla pantomimy, kde zorganizoval svůj první festival Mimos. Poté založil kolínský festival Mimoriál. První ročník festivalu nového cirkusu Letní Letná uspořádal v roce 2004. Akce s jedním šapitó a stánkem s pivem se postupně rozrostla na jednu z největších evropských přehlídek nového cirkusu.
Foto: Tomáš Vocelka
Na uměleckých školách se učí některé prvky nového cirkusu, třeba pantomima. Ve speciální cirkusové škole to funguje jinak. V prvním ročníku se učí všichni všechno, trénují základy akrobacie, žonglují, učí se na hudební nástroje, trénují, jak zajistit bezpečnost… A teprve v dalších letech si vybere každý svou specializaci. Umělci jsou pak komplexně vybavení a jinak se s tím pracuje.
Letošní ročník festivalu Letní Letná je už 22. Jak jste na nápad s festivalem nového cirkusu přišel?
Když jsem na začátku 90. let působil jako ředitel Branického divadla pantomimy, navštívil jsem francouzské město Périgueux. Tam se konal festival nového cirkusu, který se odehrával na ulici, v kostelech, v divadlech. Do té doby jsem si myslel, že každý mim musí předvádět klasická čísla jako třeba chůzi na místě. Ve Francii se mi otevřely úplně nové dimenze a chtěl jsem něco takového přenést i do Česka. Tehdy vznikl festival neverbálního divadla Mimos v Braníku. O rok později jsem založil festival Mimoriál v Kolíně. Nápad udělat festival na Letné přišel ale až o deset let později. V roce 2003 můj dlouholetý známý, Američan Daniel Gulko, přišel s představením Grimm, které jsem chtěl dovézt do Česka. Jezdit s ním ovšem na čtyřdenní festival do Kolína nedávalo smysl a tehdy jsem si vzpomněl na Letenské sady. Ty se mi zdály jako perfektní místo pro představení nového cirkusu. Ke Gulkovi jsme přidali další program, a tak vznikla Letní Letná. Tehdy ještě s jediným šapitó. Vzorem pro mě byly divadelní poutě, které se pořádaly ještě před rokem 1989 na Střeleckém ostrově. Konala se tam vystoupení, setkávali se lidé, návštěvníci tam nechodili jen kvůli vystoupení, ale jen tak posedět s kamarády.
Kdy se festival dostal do povědomí lidí a začal přitahovat i zahraniční hvězdy?
Zlom podle mě přišel v roce 2013, kdy jsme do Prahy pozvali švédský soubor Cirkus Cirkör. Z jejich show všem divákům spadla brada. I předtím tam vystupovali skvělí umělci, ale tohle představení bylo srozumitelnější a zaujalo širší publikum – bylo to pro intelektuály i normální lidi. Žonglovalo se v něm s motorovými pilami, doprovázela ho skvělá hudba, světla… Od té doby se o Letní Letné začalo více mluvit, chodilo mnohem více lidí, přidávali jsme zahraniční představení – místo jednoho byla tři, čtyři, dnes je jich pět. Hodně vidět byla taky naše akce s francouzskou provazochodkyní Tatianou‑Mosio Bongongaovou, která bez jištění přešla na laně Vltavu.
O tomto kousku vznikl dokonce i dokument, že?
Ano. Byl to velkolepý zážitek, i když vystoupení provázela spousta komplikací. Museli jsme zařídit zastavení lodního provozu, nechat vypnout elektřinu v tramvajových trolejích… V „den D“ se to nevyvíjelo vůbec dobře. Bylo špatné počasí, foukalo a skoro do poslední chvíle to vypadalo, že show nakonec odpískáme. Už jsem se smiřoval s tím, že prostě přijdeme o dva a půl milionu a nic z toho nebude. Dvacet minut před vystoupením se ale najednou vyjasnilo, nad Hradem byla modrá obloha, svítilo sluníčko a Tatiana řeku přešla. Byl to strašně silný moment a hodně přispěl k propagaci žánru nového cirkusu v Česku.
Jaké máte s Letní Letnou ambice? Chcete z ní udělat ještě větší festival než dnes?
Smyslem festivalu není, aby se neustále rozrůstal. Chceme si udržet stejné místo a sem by se o moc víc lidí nevešlo. Chceme, aby lidé prožili skvělý zážitek s novým cirkusem ve stanu a pak ještě venku poseděli, dali si třeba pivo s přáteli. O trhání návštěvnických rekordů mi vůbec nejde.
Jaký zvuk má Letní Letná u zahraničních umělců?
Spolky tady rády hrají, rády se vracejí. Z domácího publika jsou občas trochu vybité, už je přesycené, protože třeba ve Francii se podobné festivaly konají v každém městě. Ale tady mají obrovský úspěch a potlesk vestoje. Dnes už se nám spolky samy hlásí, jestli by se mohly zúčastnit. Chodí mi desítky e‑mailů s nabídkami, ze kterých pak vybírám.
Kolik peněz stojí pozvat zahraniční hvězdu?
Největší hvězdy vyjdou klidně na pět milionů korun.
Ptám se proto, že nechcete trhat rekordy v návštěvnosti, ale z něčeho ta zvučná jména musíte zaplatit.
Je pravda, že na vstupném jsme závislí hodně. Tvoří 60 až 70 procent rozpočtu, který je dnes kolem 40 milionů korun. Máme sice grant od města i ministerstva kultury, ale to je tak 25 procent příjmů, asi pět procent jsou peníze od partnerů. Občas se lidé diví, že máme vstupenku za 900 korun – vynásobí si to místy ve vyprodaném hledišti a myslí si, že jsme milionáři, že je to vynikající kšeft, že jezdím každých 14 dní na Seychely. Ale my platíme techniku, zázemí se záchody a teplou vodu, musí se postavit celé město, musí se natáhnout 10 kilometrů kabelů. Další peníze pak stojí marketing a propagace, vytištění programů a spousta dalších věcí. Lidé prostě vidí tržby, ale zapomínají na náklady.
Kolik lidí pracuje na organizaci festivalu?
Teď je nás v kanceláři šest, podařilo se dát dohromady skvělý tým.
Jak dlouho trvá organizace? Skončí ročník, dáte si dva týdny oddechu a pak začínáte pracovat na dalším?
Program na příští ročník už mám v podstatě hotový, ale to je trochu náhoda, protože máme dvě představení, co nevyšla letos, zamluvená na příští rok. Když festival skončí, 10 dní se všechno bourá a likviduje. Pak musíme udělat úpravy terénu, který kontroluje odbor zeleně. Potom začíná období faktur, ty chodí do konce roku, musí se udělat vyúčtování, administrativní část pořádání festivalu. Takže si rozhodně nemůžu dovolit po festivalu na dva týdny odjet, s dovolenou je to špatné.
Máte další plány s novým cirkusem kromě Letní Letné?
Jedno období, asi čtyři roky, jsme jezdili po Česku s Letní Letnou na cestách, klasicky jsme kočovali. Kromě toho jsem dostal nabídku udělat také festival nového cirkusu v Českém Krumlově. Kdyby to nebyl Krumlov, tak to odmítnu, ale to město mě lákalo, je to romantika, dokonalé kulisy. Takže jsme letos udělali v červenci čtyřdenní festival Cirkusové meandry ve spolupráci s krumlovským divadlem. Byli tam jen čeští vystupující a doprovodný program.
Mělo to úspěch?
Ano. Ekonomicky nic moc, finančně jsme tam lehce „zahučeli“, ale to jsme trochu předpokládali. I tak to byla krásná, příjemná akce. Chtěli bychom pokračovat i v příštím roce.
