Česko-slovenský film Kdyby se holubi proměnili ve zlato české režisérky Pepy Lubojacki získal na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale cenu za nejlepší dokument. Už předtím si snímek z Berlína odnesl také Caligariho cenu. Autorka v dokumentu natočeném na mobilní telefon zkoumá, proč se její bratr a dva bratranci ocitli bez domova a potýkají se se závislostí.
Porota dokumentárních snímků v přístupu Lubojacki k tématu ocenila „vynalézavý režisérský hlas“. Vítězství v této kategorii opravňuje k účasti v soutěži o cenu Oscar za nejlepší dokumentární film. Letos porota vybírala ze šestnácti titulů napříč různými festivalovými sekcemi.
„Když nemáte kde bydlet nebo žijete se závislostí, stanete se pro společnost neviditelnými,“ uvedla při přebírání ceny Lubojacki. Řekla, že při natáčení filmu o bezdomovectví a závislosti narážela na řadu odsudků. „Tahle cena znamená, že jsou ve středu pozornosti, že na nich záleží,“ dodala.
Formálně hravý snímek propojuje deníkové záběry se stylizovanými vzpomínkami, fotografiemi animovanými pomocí AI a grafickými intervencemi textů. Lubojacki bez sentimentu sleduje příčiny i důsledky závislosti svých blízkých a klade otázky, kde končí láska a začíná kontrola.
Snímek má i jednu z vedlejších cen
Film natočený v koprodukci České televize už před slavnostním večerem získal Caligariho cenu, tedy jedno z vedlejších ocenění Berlinale. Tu udílí nezávislá tříčlenná porota od roku 1986. Vybírá přitom z filmů v sekci Forum, v níž samo Berlinale žádné ceny neudílí. Pojmenované je ocenění na počest jedné z německých filmových klasik z roku 1920, Kabinetu doktora Caligariho od režiséra Roberta Wieneho.
Český nebo slovenský film Caligariho cenu ještě nezískal, kinematografie středovýchodní Evropy uspěla naposledy v roce 1994, kdy ocenění získal snímek nedávno zesnulého maďarského režiséra Bély Tarra Satanské tango.
Film Kdyby se holubi proměnili ve zlato je jedním ze čtyř snímků s českou stopou, které letos měli návštěvníci Berlinale možnost zhlédnout. V sekci Generation Kplus se představil krátký animovaný film En, ten, týky! slovenské režisérky a animátorky Andrey Szelesové, který vznikl rovněž v česko-slovenské koprodukci.
V koprodukci tuzemska, Německa, Íránu a Lucemburska vzniklo drama Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové, které se promítalo v kategorii Panorama. Ve světové premiéře Berlinale uvedlo v sekci Classics ještě digitálně restaurovanou podobu snímku Panelstory aneb Jak se rodí sídliště režisérky Věry Chytilové z roku 1979.
