Přinášíme ukázku válkou osvědčených zbraní, které by Ukrajina bez české pomoci neměla. Komentuje bezpečnostní a vojenský analytik Lukáš Visingr, který tvrdí, že máme být na co hrdí – Češi jsou v mnoha ohledech ve zbraních mezi světovou špičkou.
Jedná se o mutaci rakety a dronu. Paljanycja má dolet 700 až 1000 kilometrů, informace se různí. Tyto stroje se podle expertů podílí na útocích na sklady paliv, rafinerie a další strategicky významné cíle. Vzhledem k utajení nejsou k dispozici podrobnější informace o konkrétních akcích, kde je Kyjev nasadil. Některé zdroje ale spekulují, že Paljanycja se musela podílet na útocích v Tverské a Krasnodarské oblasti, kde loni v září došlo možná k největšímu nejadernému výbuchu v dějinách lidstva.
Lukáš Visingr: V této raketě-dronu je stoprocentně český motor z Velké Bíteše. Bez jakýchkoli pochybností. PBS GROUP je ve výrobě malých proudových motorů opravdu na světové špičce. Vedle výrobků od firem ze států, které považujeme za velmoci, jsou skutečně na excelentní úrovni. To se ale také, bohužel, projevuje tím, že se ty motory kradou a kopírují. Víme třeba, že Íránci a Číňané už tento motor zkopírovali a před časem byly objeveny v íránských dronech. To samozřejmě vyvolalo různé reakce v médiích. Například se psalo, že v íránských dronech jsou české motory, což je ale lež.
Paljanycja je ukrajinský název pro tradiční chléb z droždí. Proč tak Ukrajinci pojmenovali tuto raketu-dron? Jde o symbolické gesto. Pomocí tohoto slova totiž Ukrajinci dokážou odlišit ruské vojáky od vlastních.
Rus totiž slovo „paljanycja“ správně ukrajinsky nevysloví. To bylo důležité především na počátku války, kdy na Ukrajině operovalo velké množství ruských diverzantů, které nebylo jednoduché od Ukrajinců rozpoznat. Na internetu kolují i videa, kde civilisté chtějí po neoznačených vojácích, aby řekli právě slovo paljanycja.
Bezpilotní letoun s názvem Peklo je druhým typem takzvaného raketového dronu, který Kyjev loni představil a který posiluje jeho schopnost zasáhnout cíl hluboko v Rusku. Drony létají nízko jako řízené střely s plochou dráhou letu. Mohou dosáhnout rychlosti až 700 km/h a mají dolet až 700 km, tvrdí ukrajinský státní výrobce zbraní Ukroboronprom. Pro srovnání, britské a francouzské střely Storm Shadow mají dolet asi 250 km, zatímco střely ATACMS dodávané USA mohou urazit až 300 km.
Lukáš Visingr: Také Peklo vysoce pravděpodobně používá český motor. Konstrukce je jiná než u Paljanycji, má skládací křídlo. V boku je drážka, kam se skládají plochy (neboli „křídla“, pozn. redakce), což napovídá, že dron startuje z nějaké trubice nebo z letadla. Aby nezabíral moc prostoru pod křídlem, má skládací plochy. To je u leteckých střel dost časté. Zároveň je vidět důraz na sériovou výrobu v mnoha kusech, a tím pádem co nejmenší náklady na jednotlivé stroje.
Protiletadlový systém MR-2 Viktor nahoru
MR-2 Viktor je český mobilní protiletadlový systém, který vyvinula společnost Excalibur Army jako cenově dostupné řešení pro boj proti dronům a jiným nízko letícím cílům. Systém využívá dvojici kulometů KPV ráže 14,5 mm, což je letitý, ale stále mimořádně účinný sovětský kulomet. Excalibur Army ho umístil na upravená auta Toyota Land Cruiser nebo Toytota Hilux. Jeho hlavní výhodou je jednoduchost, nenáročnost na údržbu a snadná dostupnost munice. Cíle pak dokáže zasahovat do vzdálenosti i přes dva kilometry. Proti středním a větším dronům letícím nízkou rychlostí v malých výškách je tak velmi účinný.
Jak píše David Khol ve svém článku pro magazín CZ DEFENCE: „Celkově lze konstatovat, že protidronový systém MR-2 Viktor je nejenže zajímavou zbraní proti dronům, nabízející velmi dobrý poměr cena/výkon, ale zároveň jde o systém, který do jisté míry otevřel cestu dalším, obdobným, případně ještě výkonnějším systémům. Válka na Ukrajině pak jasně ukázala, že tyto systémy jsou mnohem aktuálnější, než se mohlo ještě před několika lety zdát.“
Lukáš Visingr: Systém je dělaný na ničení íránských dronů Shahed-136, které jsou masivně nasazovány k útokům na ukrajinskou infrastrukturu. Na bojišti na Ukrajině se MR-2 Viktor osvědčil. Ukrajinské síly jej používají v mobilních týmech, což umožňuje rychlé přemístění a reakci na hrozby bez nutnosti nasazení drahých protiletadlových raket. Typická česká improvizace. To si na nás Ukrajinci opravdu cení, že jsme schopni jim vyjít vstříc a improvizované systémy vyvinout velmi rychle. Systém Viktor prý vznikl během čtrnácti dnů. Díky české technologii tak Ukrajina získala flexibilní zbraňový systém, který pomáhá chránit strategické objekty i bojové jednotky v poli.
Střely Neptun s českými podvozky Tatra nahoru
Ukrajina využívá podvozek Tatra i pro jednu ze svých nejmodernějších a nejznámějších zbraní – protilodní systém R-360 Neptune. Ten byl před válkou původně umístěn na ukrajinském podvozku KrAZ-7634НЕ. Jeho spolehlivost ale neodpovídala požadavkům armády. Ta se proto rozhodla nahradit ho kvalitnějším českým řešením. Podle všeho právě z Tatry vylétly 13. dubna 2022 dvě rakety, které potopily vlajkovou loď ruské Černomořské flotily, raketový křižník Moskva.
Start rakety Neptun z dříve používaného podvozku KrAZ.
zvětšit
Rusové se nejprve pokusili zničení křižníku popřít. Tvrdili, že loď byla jen „poškozena požárem“. Později uvedli, že se potopila během vlečení do přístavu kvůli „nepříznivému počasí“. Nezávislé zdroje ale potvrdily, že Moskva šla ke dnu už pár hodin po zásahu. Loď měla silné protiletadlové systémy S-300F a působila jako klíčový prvek ruské dominance v Černém moři. Byla také zapojená do ostřelování Hadího ostrova, kde ruští vojáci slavně obdrželi odpověď „Russkij korabl, idi na chuj“ („ruská lodi, jdi do pr.ele,“ pozn. redakce).
S délkou přes 186 metrů se ruský křižník Moskva stal největší válečnou lodí zničenou při bojové akci od konce druhé světové války. Zároveň jde o největší ruskou válečnou loď potopenou nepřítelem od roku 1941, kdy německé bombardéry zasáhly a potopily bitevní loď Marat v Kronštadtu.
Lukáš Visingr: Neptun je skvělá věc. Podle mého názoru bude mít i velký exportní potenciál po válce. Na světě není jiná protilodní střela, která by potopila křižník. Žádná protilodní střela nepotopila tak velkou loď, jakou byla vlajková loď ruské Černomořské flotily. První verze střely Neptun využívala ještě ukrajinský podvozek. Ale na poslední předválečné vojenské přehlídce už bylo vidět, že je na podvozku Tatra. Je tak vysoce pravděpodobné, že na zničení pýchy ruské Černomořské flotily se podíleli i Češi.
Na internetu se později objevilo video, které má okamžik odpálení dvou střel Neptun na křižník Moskva zachycovat.
Odpálení střel Neptun na křižník Moskva.
zvětšit
Podvozek viditelný pod systémem je podle odborníků bezpochyby česká Tatra. Web Armádnízpravodaj.cz dále uvádí, že Ukrajina tatrovácký podvozek používá i u jiných zbraní. „Použitý je třeba pro některé ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana ráže 155 mm a rovněž na něm stojí ukrajinský multifunkční radarový komplex Mineral-U sloužící k detekci cílů do vzdálenosti 500 až 600 kilometrů. Podvozek 10×10 je potom zvažován pro odpalování vyvíjených balistických raket Grіm-2.“
Samohybná kanónová houfnice vz.77 DANA nahoru
DANA (Dělo Automobilní Nabíjené Automaticky) je československý dělostřelecký systém ráže 152 mm, vyvinutý v 70. letech. Oproti klasickým pásovým samohybným houfnicím se odlišuje kolovým podvozkem Tatra 815, což jí poskytuje vyšší mobilitu na silnicích a tvrdém terénu. Díky automatizovanému nabíjecímu systému dokáže střílet rychlostí až čtyři rány za minutu s maximálním dostřelem okolo 20 km.
Lukáš Visingr: DANA se základním granátem střílí na vzdálenost 18,7 km. Granát s prodlouženým dostřelem má ale dosah 25,5 km, což je podstatný rozdíl. Dodávky systému DANA pomohly Ukrajině překlenout nedostatek těžkého dělostřelectva, zvlášť v prvních fázích války. I když v moderním kontextu už její balistický výkon zaostává za novějšími dělostřeleckými systémy ráže 155 mm, stále nabízí dobrou palebnou podporu a rychlý přesun na bojišti.
Na Ukrajině byla ShKH vz. 77 nasazena jako součást vojenské pomoci od Česka a Slovenska.
Díky kolovému podvozku je vhodná pro rychlé „hit-and-run“ dělostřelecké taktiky. Tedy vystřelit a okamžitě změnit pozici, aby se minimalizovalo riziko ruského protiútoku. Přestože její dosah a přesnost nejsou srovnatelné s moderními západními houfnicemi, jako jsou Caesar nebo PzH 2000, stále představuje cenný přírůstek do arzenálu ukrajinské armády. Zvláště v kombinaci s moderními naváděcími systémy a drony pro korekci palby.
