Česko se udrželo ve dvacítce nejšťastnějších států světa. Předčilo tak nejenom většinu postkomunistických zemí, ale i značnou část západní Evropy včetně Spojeného království, Francie nebo Německa. Naopak Slovensko za poslední dva roky kleslo z 29. místa až na 50. příčku. I takové výsledky přinesl letošní ročník studie World Happiness Report.
Trochu to připomíná známý dialog ze Samotářů. „No, já nejsem zase tak šťastnej.“ „Ale ano, jsi!“ Navzdory svému kverulantství a oblibě nadávání na poměry jsou Češi se svými životy velmi spokojeni. Na stupnici od 0 do 10, kde nula znamená nejhorší a desítka ideální život, ohodnotili v průměru své štěstí 6,78. To je dvacátá nejvyšší hodnota na světě.
Autoři studie z Výzkumného centra blahobytu na Oxfordské univerzitě to na základě tvrdých dat vysvětlují tím, že Češi žijí ve svobodné zemi, jsou relativně bohatí a mají dobrou sociální podporu. Výtečnou pozici na žebříčku si přitom země udržuje řadu let, Češi byli nadprůměrně šťastní za předchozí vlády Andreje Babiše i za té současné vedené Petrem Fialou. Hodnocení zemi kazí jen přetrvávající korupce.
Východ dohání Západ
Letošní české skóre vyniká ve srovnání s východní, ale i západní částí kontinentu. Ve všech velkých západoevropských státech od Itálie a Španělska přes Francii až po Německo je totiž nižší. Tradičně nejšťastnější jsou lidé v severských státech, první místo díky průměrnému skóre 7,74 drží Finové.
Autoři zprávy poukazují na to, že východní Evropa v míře štěstí dlouhodobě dohání západní část kontinentu. To dokazuje především Litva na 16. místě a Slovinsko, které je těsně před Českem. „Z 19 zemí, které si za poslední dekádu polepšily o více než bod, leží 12 ve střední a východní Evropě,“ zdůraznili výzkumníci.
Letošní ročník World Happiness Report se zaměřil na skutečnost, že dárcovství a nezištná pomoc druhým má pozitivní dopad nejenom na příjemce, ale i na pomáhající. Češi jsou na tom v tomto ohledu dvakrát lépe než Slováci a podobně jako Finové. Ještě daleko více si vzájemně pomáhají lidé na válkou sužované Ukrajině, která se ovšem na žebříčku celkově propadla.
Svéráz české povahy
Jak to, že Češi jsou s vlastními životy tak spokojení, když stav společnosti a ekonomiky hodnotí kriticky? Podle socioložky Beatrice Chromkové Maney z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně je to proto, že v zemi přetrvává nedůvěra v instituce. Na vině je zkušenost s komunismem, kdy se stát občanům odcizil, i zklamání z polistopadového vývoje. Svůj díl viny mají média a politici, kteří vytvářejí obraz o stavu země horší, než odpovídá skutečnosti. Zlepšit to může podpora vzdělanosti a mediální gramotnosti.
Roli mohou hrát i kulturní rozdíly. Češi se neradi občansky angažují, ale zároveň mají silné vazby s nejbližšími. „Česká republika stojí na pomezí mezi individualismem a kolektivismem. Lidé vnímají své osobní štěstí ve vztahu k úzkému sociálnímu okruhu (rodina, přátelé, zdraví, práce), nikoli k celospolečenskému rámci, jako je stát, vláda nebo společnost,“ přibližuje Chromková Manea. Češi navíc mají obecně tendenci ironizovat a hledat chyby, uzavírá socioložka.
Méně šťastní Slováci
Ostrou výjimku z příznivého trendu ve střední Evropě představuje Maďarsko, které se v žebříčku umístilo až na 69. místě v sousedství Ruska a Číny, a také Slovensko. Ještě před dvěma lety přitom byli Slováci v nejlepší třicítce, nyní jim patří 50. příčka. Socioložka Oľga Gyárfášová z Fakulty sociálních a ekonomických věd Univerzity Komenského v Bratislavě vysvětluje slovenský propad třemi faktory.
Prvním z nich je prohlubující se polarizace společnosti. „Je obtížné určit, co je příčina a co důsledek. Výsledek je však jasný – méně štěstí – větší poptávka po antisystémových stranách,“ popisuje Gyárfášová. Druhou příčinou je podle ní rychlý sled krizí od pandemie přes inflaci až po politickou nestabilitu. To podkopává víru Slováků, že bude lépe. A konečně třetím slovenským problémem je nedostatek štědrosti. „Na vývoji tohoto ukazatele je vidět obrovský nárůst v letech 2022 a 2023, což přesně souviselo s masivní nezištnou pomocí ukrajinským uprchlíkům bezprostředně po ruské agresi. Tento entuziasmus se do velké míry vyčerpal,“ uzavírá socioložka.
