Le Mans Classic je bez debat nejúžasnější veteránská show v Evropě a dost možná ve světě. Jedinečná je tím, že slavná auta naplno závodí jako v době, kdy už od 20. let minulého století psala dějiny slavného 24hodinového klání. Nemohou tu startovat jiné stroje než ty, které se podniku v minulosti účastnily. A přitahuje čím dál víc i české fanoušky. Letos přijely čtyři posádky.
Le Mans Classic připomíná historii slavné čtyřiadvacetihodinovky, jezdí se od roku 2002 a opakuje se každé druhé léto. I proto, že zorganizovat tak náročný podnik vyžaduje spoustu času.
Mezi více než 800 historickými vozy, které se letos seřadily na start ikonického závodu, nechyběla ta největší jména historie motorsportu. Samozřejmě jak všeobecně známá jako Ferrari, Jaguar, Bentley, Porsche, Bugatti či Alfa Romeo, tak lahůdky pro fajnšmekry z řad značek zaniklých a velmi raritních. Více se můžete dočíst v reportáži Hospodářských novin.
Ovšem pro české fanoušky byl zážitek sledovat Grid 2, kde se na trati objevily hned čtyři české posádky. Mezi výjimečnými stroji z let 1949-1956 nechyběla československá připomínka slavného závodního odkazu, a to v podobě dvou Aero Minorů Sport a Škody Sport.
Dostat se sem přitom není jednoduché a ani levné. Přece jen, ani základní startovné v řádu několika tisíc eur, ubytování, servisní tým a v neposlední řadě auto, které se může podle pravidel akce účastnit, není levný koníček. Pořadatelé navíc pečlivě vybírají, kterým autům účast povolí, a dávají přednost raritám, které na startovní listině zatím chybí.
V posledních letech se o Le Mans Classic zvedá zájem i mezi českými majiteli, sběrateli a závodníky s veterány. Několikrát (konkrétně v letech 2006, 2008, 2010 a 2012) se události účastnil Miroslav Krejsa, veteránista a majitel jabloneckého autodealerství MK Cars, ve Škodě Sport sběratele Jana Egidyho.
V roce 2022 se vůbec poprvé po okruhu po 73 letech projel Aero Minor Sport 750 týmu Le Mans Redux. Ten připomněl působivý příběh vozu, který v roce 1949 dokonce dojel ve své třídě první a v koeficientu podle výkonu skončil druhý za vozem Ferrari. Posádka František Sutnar a Otto Krattner před 76 lety vyhrála půl milionu tehdejších franků, později je ale komunistický režim odsoudil za údajnou velezradu a špionáž na mnoho let do vězení.
Piloti Michal Froněk a David Karásek vůz nechali pečlivě na závod připravit a letos se s ním účastnili Le Mans Classic potřetí.
„Pro nás je to výjimečná akce. Jet na posvátném asfaltu, bydlet v kempu mezi borovicemi, kde se snídá prach. A pak se tu potkávat s legendami motorsportu, se kterými nás spojuje vášeň pro automobilovou historii. Chceme dál šířit povědomí o tom, jakého úspěchu tu Aero Minor Sport v roce 1949 dosáhl, a připomenout dobu, kdy nadšení dokázalo překonat nedostatek techniky i prostředků,“ popisuje Froněk z designérského studia Olgoj Chorchoj.
„Tento automobil se stal symbolem šikovnosti a odhodlání československých konstruktérů a závodníků a byl důkazem, že i v těžkých podmínkách lze vytvořit stroj schopný soupeřit na nejvyšší úrovni. A že za jeho úspěch byli komunisti schopni tvrdě trestat,“ dodává designér Karásek ze studia mmcité.
Minory se Le Mans Classic účastnily dva. Druhý v modrém laku, který barvou i číslem 59 na boku připomínal druhý závodní vůz, jenž jel klání rovněž v roce 1949. Jednalo se o česko-francouzskou posádku Ivan Hodáč a Jacques Poch. Není bez zajímavosti, že ve zmíněném roce byl tým Minorů jediný, který dokončil závod s oběma vozy.
S autem se podruhé veteránské události účastnil lékař Jaroslav Větvička, bývalý prezident českého Mercedes-Benz klubu a dnes člen jeho výkonného výboru.
Parťáka mu dělal kolega Josef Šmíd, který se Le Mans Classic účastnil poprvé. „My máme se synem doma svého vlastního Minora, takže jsem byl zvyklý na to, jak se řídí, jak správně řadit, jak ho ovládat. Přece jen, má svá specifika,“ popisuje Šmíd.
„Měli jsme ale trochu potíže. Například během kvalifikace nám vypověděl svíčkový kabel a jeli jsme jen na jeden válec,“ popisoval Větvička v rozhovoru pro Radiožurnál.
Diváci tak mohli sledovat, jak modrý doutníkový Minor s číslem 59, které měl původní závoďák před 76 lety, jel na trati úplně poslední rychlostí odhadem okolo 70 km/h a za ním už pole poslušně uzavíral jen safety car BMW. Minor také během závodu zpočátku častěji stavěl v boxech a mechanici řešili potíže. I to k závodění s veterány zkrátka patří.
„Chci ale zmínit našeho šikovného mechanika Jirku Císaře, který pak auto vždy dal v pauzách dohromady a závod jsme dojeli. V neděli jsme úspěšně doháněli sobotní ztrátu,“ dodává Šmíd (více v boxu, jak si posádky v celkovém hodnocení vedly).
Jak se českým posádkám vedlo?
I když Le Mans Classic je především oslavou techniky historických závodních strojů a odvahy jezdců, kteří s auty v minulosti absolvovali opravdovou čtyřiadvacetihodinovku, mnozí berou závodění skutečně vážně a nešetří ani sebe, ani auto. Celkem během kvalifikace a závodu stráví na trati zhruba čtyři hodiny.
Z 82 aut v Gridu 2 si letos podle koeficientu výkonu nejlépe mezi českými posádkami vedlo Aero Minor Sport s piloty Michal Froněk – David Karásek, kteří skončili 29., v roce 2023 přitom byli třicátí osmí. „Musím říct, že nám auto letos jelo vážně skvěle, mouchy jsme postupně od prvního startu v roce 2022 vychytali,“ říká designér Froněk.
Na 36. místě letos dojela posádka Škody Sport tvořená Stanislavem Kafkou a Michalem Velebným, 54. byli Jan Čížek s Miroslavem Krejsou a o dvě místa pod nimi Jaroslav Větvička s Josefem Šmídem.
Pro fandy do historie motorsportu bylo ale hezké vidět, jak v paddocku Gridu 2 parkují obě auta vedle sebe a připomínají tak možná pořád trochu přehlížený úspěch československé značky. Automobilka postavila na závod v roce 1949 právě dva vozy a po fenomenálním úspěchu, kterého dosáhly, vznikly další kusy pro tuzemské podniky.
Jedinečná škodovka
Letos se už potřetí pod šachovnicovou vlajkou na okruhu La Sarthe prohnala Škoda Sport. Její příběh, který motivovala zdravá rivalita, působivě popisuje Michal Velebný, šéf renovační dílny ve Škoda Muzeu, pro Hospodářské noviny.
„V roce 1949 se měla v Brně na Masarykově okruhu uskutečnit Velká cena Československa, šlo o závod formulí, i když tak se jim tehdy ještě ani neříkalo, tehdy to byly monoposty Grand Prix. Hlavnímu závodu měla předcházet Velká cena Brna a ve Škodovce se dozvěděli, že Tatra chystá svůj závodní prototyp Tatraplanu Sport. Nechtěli se nechat zahanbit, a tak během neskutečných šesti týdnů postavili vlastní sportovní stroj,“ popisuje.
Vznikly dva modely a autorem návrhu karoserie nebyl nikdo jiný než Michalův dědeček Josef. Obě auta pak v Brně excelovala, slabší svou třídu vyhrálo, silnější skončilo druhé.
Díky aerodynamickému tvaru a nízké spotřebě měla Škoda Sport výhodu v dlouhých závodech, kde šlo nejen o rychlost, ale i o efektivitu. A to se mělo ukázat o rok později právě ve Francii.
Největší mezinárodní úspěch přišel v roce 1950, kdy se Škoda Sport zúčastnila slavného závodu 24 hodin Le Mans. Dvojice jezdců Jaroslav Netušil a Václav Bobek se držela na předních místech ve své třídě do 1100 cm³, ale po třinácti hodinách museli kvůli v podstatě banální závadě odstoupit. Přesto se tento start zapsal do historie jako jediná účast tovární Škody v Le Mans. Po návratu vůz úspěšně závodil v Československu a stal se jedním z technických symbolů poválečné éry domácího motorsportu.
Vůz vysvobodil Michal Velebný z jedné garáže, kde odpočíval mnoho let. „Od začátku jsme si přáli jediné – dostat Sport zase do Le Mans,“ přiznává.
Jaguar s českou posádkou
Miroslav Krejsa, který se pravidelně účastní veteránských podniků například v Monaku nebo ve Spa, se na Le Mans Classic po 13 letech vrátil, tentokrát ale v posádce s Janem Čížkem na Jaguaru C-Type. „Le Mans je bezvadná akce. Pan Egidy už si přál, aby Škodovka raději stála v garáži, kde jí nic nehrozí. Můj kamarád Honza Čížek naopak toužil se na Le Mans Classic dostat. A tak jsme tu. Jaguar nám ve Spa jezdil skvěle, ale tady začal stávkovat,“ popisoval Krejsa v paddocku nad autem, které se snažili šikovní mechanici přemluvit k poslušnosti.
„Vždyť předjíždím Jardu Větvičku s tou jeho motorkou a mohu si s ním ještě povídat. Nebo zavolat domů ženě, že jedu pro mléko a jestli ještě něco nechce,“ vtipně komentoval veteránista situaci, kdy místo obvyklých 240 km/h na rovince Mulsanne jede o třetinu pomaleji.
Že má jablonecký vášnivý závodník drobné postavy a břitkého humoru rád opravdu zajímavá auta, dokládá i to, co si čerstvě pořídil – formuli Cooper Climax T51 z roku 1959. „Vznikly jen čtyři, s touto konkrétní jezdil Bruce McLaren, s jinou Jack Brabham vyhrál Monaco Grand Prix v roce 1959,“ popisuje Krejsa nad fotkami aut.
Jednalo se o veleúspěšný závoďák, vždyť v něm vyhrál Stirling Moss International Gold Cup v anglickém Oulton Parku. Šlo o vůbec první formuli 1 se zadním pohonem, která vyhrála titul jezdců a Cooperu také pohár konstruktérů.
Naposledy se před zhruba 20 lety projela na Festivalu rychlosti v Godwoodu, poté se přesunula do britského muzea, které ji před nedávnem zařadilo do aukce. „Zespodu na sedačce mám vyškrábané McLarenovo jméno, jak si je s jinými závodníky občas měnili. No nekupte to. Řekl jsem si, že když to může stát tam, tak proč ne u nás v Rýnovicích,“ směje se Krejsa, který nyní stroj chystá na velkou jízdu.
„Už příští týden se s ní chci vypravit na Nordschleife, ikonickou trať s délkou takřka 24 km, spoustou horizontů a více než 70 zatáčkami. Zatím jsem tam jezdil s šestiválcovým Wolseley Hornet s kompresorem z roku 1934, a i to byl vzhledem k jeho jízdním vlastnostem super zážitek,“ popisuje závodník.
Škoda Sport se 24hodinovky účastnila jen jednou, a to v roce 1950. | Foto: Škoda Auto
Slovenská stopa
Pozornost si letos zasloužila samozřejmě také Slovenka Katarína Kývalová, závodnice na veteránech, která byla v roce 2016 dokonce první ženou pilotkou na Le Mans Classic. Jezdí pravidelně v jedinečném nejstarším Gridu 1, kdy se po trati prohání fascinující závoďáky z let 1923 až 1939, ve voze Bentley 4 ½ litre Tourer z roku 1928. „Směju se, že jako nejlehčí jezdec mám nejtěžší auto“, říká pro HN s tím, že jezdit v Le Mans v Bentley má to největší kouzlo, tyto vozy závodu ve své době naprosto dominovaly.
V minulosti závodila zejména na vozech Austin-Healey, ale před lety zcela propadla právě značce Bentley. „Musela jsem si samozřejmě zvykat, a i teď, když leje jako právě letos, je jízda na trati plné vody opravdu náročná. Ale ta atmosféra za to stojí. Těšilo mě, že jsem viděla a především slyšela slovenské fanoušky, kteří na mě při průjezdu pod tribunami mávali a volali. Le Mans Classic je pro mě nejúžasnější akce, kde na vás na trati La Sarthe dýchá historie,“ dodává.
Dnes už není jako jediná závodnice na startovním roštu ojedinělá. „Je pravda, že zájem mezi ženami se zvedá, letos jsme měli 40 řidiček, před dvěma lety to bylo třicet,“ dodává Charlotte Ranson z organizačního týmu závodu.
Na závod dorazily opět Minory dva, druhé Aero vodili Jaroslav Větvička a Josef Šmíd. | Foto: Zbyněk Hozák
Saab snad příště
Letos mělo na slavný francouzský okruh dojet dokonce pět posádek z Česka, tou poslední, premiérovou, měl být výjimečný zelený Saab 93 B, opět ze stáje Le Mans Redux. Do ní se vedle Froňka se Karáskem řadí také Zdeněk Kašpar, Jan Němeček, Leopold Bareš a také Radek Pokorný, který vlastní muzeum veteránů s dílnou Engine.
Dva Saaby se účastnily původního Le Mans pouze v roce 1959, nikdy předtím ani potom. „Renovace se ale bohužel o půl roku protáhla a nakonec jsme měli problémy s přihlášením kvůli regulím FIA, což nás vážně mrzelo, protože organizátoři LMC nás přijali. Ale doufáme, že s ním dorazíme příště,“ dodává Froněk s tím, že Saab sice pojede v Gridu 3 proti Lotusům, Jaguarům a výkonným Ferrari 250 GT, má ale výhodný koeficient výkonu.
„Takže se po finálním přepočtu může dostat dost vysoko,“ doufá Froněk. Na voze by se měli střídat Leopold Bareš, Zdeněk Kašpar i Radek Pokorný.
Naopak dva Talboty-Lago dvou českých posádek navzdory účasti v minulém ročníku tentokrát nedorazily.
Jaguar C-Type prohnali po okruhu Miroslav Krejsa a Jan Čížek. | Foto: Eva Srpová
„Víme ale i o dalších českých sběratelích, kteří se nás vyptávají, jak závod funguje a jak sem auto přihlásit. Je však čím dál těžší zvolit na to správné auto. Různých typů Jaguarů se prý hlásí pětkrát víc, než pořadatelé přijmou. Upřednostňují hlavně návraty vzácných aut, které tu doposud nebyly,“ uzavírá Froněk z Le Mans Redux. S Minorem si přejí přijet i příště, což dodává i Michal Velebný. „Pokud to jen trochu půjde, my přijedeme určitě. Le Mans Classic je událost, které se nic nevyrovná,“ dodává.
Organizátoři se nechali slyšet, že když je tak populární, stálo by za to soutěž pořádat ne jednou za dva roky, ale každoročně. Startovní pole se ale rozdělí. „V roce 2026 tak budeme hostit závodní vozy z 24h Le Mans z let 1976 až 2015, o rok později pak opět stroje z let 1923 až 1975,“ dodává Ranson.
Známé české posádky by se tak na slavném 13,6kilometrovém asfaltu v Le Mans měly projet v roce 2027. Uvidíme, kdo si událost nenechá ujít a zda přiláká i další nováčky z Česka, nejen na československých strojích.
