
Zaměstnávání bez smlouvy i zdravotního a sociálního pojištění – tak v Česku funguje část pracovních agentur. Často míří na ty nejzranitelnější, tedy na lidi ve finanční tísni. Na to, kdo v šedé zóně podniká a proč se problémy úřadům nedaří řešit, se zaměřilo nové vydání pořadu Reportéři +.
Zkušenosti lidí, kteří přes agentury pracují v průmyslové zóně v Boru u Tachova a se kterými ČT natáčela, ukazují, že jde často o práci načerno či výplatu v hotovosti, která je navíc někdy jiná, než měla být.
„Za červenec jsem místo 27 tisíc korun dostala jen dva tisíce. Za odpracovaných 180 hodin,“ říká Galina Ostrokomorecová.
„Pracovní smlouvy nedávali každému. Je část lidí, kteří je mají, ale já, manžel a ještě někteří lidé je nemáme. Rok jsme žádali, slibovali nám všichni, ale nikdo nám je nedal,“ dodává Ljubov Kosenková.
„Připomíná to novodobé otroctví“
Přes agentury hledala místo pod identitou ukrajinské uprchlice i reportérka Jevhenija Vachničenko. Během pár hodin dostala desítky nabídek. Když se ptala, jakým způsobem dostane zaplaceno, bylo jí řečeno, že polovinu může dostat na kartu a další část na ruku.
Jakékoliv stížnosti pracovníci podle svých slov řeší obtížně. Osobně jsou v kontaktu pouze s takzvanými koordinátory, tedy prostředníky bez větších pravomocí.
„Našeho koordinátora bylo velmi těžké někde najít nebo se s ním spojit. Často úplně zmizel. Zejména když se blížil čas výplaty,“ popisuje svou zkušenost Valerija Vyšněvská.
„Celý ten systém se dá jednoznačně nazvat nějakou formou, která připomíná novodobé otroctví,“ upozorňuje socioložka Marie Jelínková z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Některé agentury podnikají nelegálně
Agentury musejí mít ke svému podnikání licenci od ministerstva práce a sociálních věcí. Reportéři + ale narazili na agentury, které povolení nemají, a přesto práci zprostředkovávají. „Pak je to nelegální,“ konstatuje vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).
V některých případech jde o více propojených právních subjektů s nepřehlednou strukturou. „Vesměs jsou to osoby v postavení bílých koní, kteří tu činnost buďto vykonávají pouze formálně, anebo mají jen velmi, velmi kusé informace,“ vysvětluje ředitel sekce kontroly a analýzy rizik z Finanční správy ČR Jiří Žežulka.
Úřady přiznávají, že je obtížné dohledat skutečné majitele a situaci řešit. Podle ministerstva práce takto každý rok uniká až čtyřicet miliard korun, které by jinak šly do státní kasy.