
Aktual.: 21.06.2025 06:45
Vřesina (Hlučínsko)/Bohumín (Karvinsko) – Objekty bývalého opevnění československé armády v Moravskoslezském kraji žijí novým životem. Řada z nich skončila v soukromých rukou a jejich majitelé se je snaží opravit, uvést do původního předválečného stavu a provozovat v nich soukromá muzea. Například pěchotní srub MO-S 22 František na Opavsku před časem koupil Tomáš Straub z Hlučína. V těchto dnech začal s betonováním odstřelené betonové kopule.
„Při obnově postupujeme podle metodiky a doporučení Českého vysokého učení technického. Snažíme se dodržet původní technologie z roku 1936, kdy byl objekt postavený Čechoslováky, i ty z roku 1944, kdy si ho upravoval wehrmacht. Chceme ho svědomitě uvést do historicky věrného stavu,“ řekl Straub ČTK.
I on hodlá bunkr zpřístupnit veřejnosti. „V zimních měsících chceme zrekonstruovat interiér a vytvořit v něm hodnotnou muzejní expozici. Povedlo se mi domluvit s vlastníkem okolních pozemků a odkoupit tři tisíce metrů čtverečních kolem bunkru. Máme v plánu upravit i jeho okolí, nainstalovat tam systém protitankových zátarasů a časem vytvořit venkovní expozici. Už teď se tam konají různé historicky zaměřené akce,“ řekl.
Československé opevnění mělo podle původních plánů zahrnovat téměř 17.000 těžkých a lehkých objektů. Do září 1938 bylo postaveno přibližně 10.300 z nich. Část ale byla zničena během války či později. Pevnosti, které se dochovaly, dnes často mají soukromí majitelé. Některé jsou nedostupné. Většina ale nabízí prohlídky. „V Moravskoslezském kraji je většina bunkrů přístupná. Nevím o nikom, kdo by si objekt pořídil jako chatu a nepustil by tam lidi. Takové případy známe spíše z Čech,“ řekl ČTK předseda Klubu vojenské historie Bohumín Pavel Bílek.
Bílek a jeho kolegové z klubu se starají o pěchotní srub MO‑S5 Na trati na okraji Bohumína. Areál před lety získala od státu bohumínská radnice, která dlouhodobě aktivity klubu podporuje. Od roku 2004 je objekt, který je jediný svého druhu v Česku, kulturní památkou. Bunkr je unikátní v tom, že jej tvoří dvě stejné části rozdělené železniční tratí. Pod zemí jej proto spojuje 22 metrů dlouhá chodba. „To návštěvníci nikde jinde neuvidí,“ uvedl Bílek.
Aktuálně je ale opevnění veřejnosti nepřístupné. Bílek a jeho šest kolegů z klubu ho obnovují po loňských povodních. „V horním patře jsme měli přes dva metry vody. Spodní patro bylo zatopené kompletně. Nyní se snažíme obnovit alespoň jednu polovinu stavby. Zatím vůbec netušíme, kdy znovu otevřeme. Doufáme, že to bude ještě během prázdnin,“ řekl. Dodal, že před velkou vodou se jim podařilo zachránit většinu exponátů. Velké předměty ale už přestěhovat nedokázali. Například agregát dostali ven až po opadnutí vody. Museli jej nechat vysušit a vyčistit.
Do budoucna se chtějí podobné situaci vyhnout. „Chystáme protipovodňová opatření. Půjde o vodotěsné uzavření střílen a dveří,“ řekl. Právě těmito stavebními otvory se voda do bunkru dostala. Ročně pevnost navštíví až 1500 lidí. „Otevřeno máme o víkendech a svátcích. Vždy od 14:00. Prohlídky se konají každou hodinu. Přes týden mít otevřeno nemůžeme. Všechno děláme ve volném čase,“ dodal.
Bunkry na Opavsku a Karvinsku jsou součástí linie vojenského opevnění, které československá armáda budovala před druhou světovou válkou. Pevnosti na Hlučínsku stejně jako jinde musely pohraniční oddíly po mnichovské dohodě opustit bez boje. Německé armádě pak důmyslné obranné systémy během války sloužily jako inspirace pro budování vlastních opevnění na západní frontě. Testovala na nich i vyvíjené zbraně. Nakonec se betonové monumenty staly úkrytem německých vojáků, kteří je použili při snaze zastavit jednotky osvobozující tuto část Slezska.