Bytová divadla stále oslovují diváky. Některá představení jsou pravidelně vyprodaná. Oslovená divadla se shodují, že diváky přitahuje blízkost, autenticita a intenzivní kontakt mezi hercem a publikem. Na inscenacích se podílí jak amatérští, tak profesionální herci. Bytová divadla fungují převážně v Praze, alternativní scény se ale objevují i v dalších městech.
Možnost být v blízkosti herců je pro část publika výrazným prvkem při rozhodování. Pražská scéna H2/O, kterou provozuje nezávislá studentská skupina OLDstars, hraje představení v obýváku, kuchyni nebo na chodbě jednoho z vršovických bytů.
„Divák není anonymní tvář ve tmě, ale přímý účastník. Uvaří si s herci kafe, sedí v obýváku a může slyšet každé nadechnutí,“ popisuje PR manažerka OLDstars Karolína Hartmanová. „V našich projektech účinkují jak studenti na prahu svých kariér, tak také naši absolventi, kteří už působí ve velkých profesionálních divadlech,“ dodává.
Podobný zážitek nabízí i spolek Kašpar a jejich komorní prostor Klubovna v pražské Jindřišské ulici. „Herci jsou kulisáky, inspicienty, osvětlovači, zvukaři, barmany i uvaděčkami. Diváci je tak mají možnost potkat opravdu osobně,“ říká o fungování dramaturgyně a PR manažerka Kašparu Lenka Bočková.
I malé scény mohou nabízet velký zážitek
Bytová divadla mají obvykle kapacitu kolem dvaceti až čtyřiceti diváků. Některá představení jsou pravidelně vyprodaná. „Jsou tituly, na které je problém se dostat. Patří mezi ně například Vincenc, Lebka z Connemary nebo Kráska z Leenane,“ uvádí Bočková. Soubor tvořený profesionálními herci plánuje nejbližší premiéru na jaro 2026.
„Mezi naše nejoblíbenější představení patří monodrama Všechny báječné věci v podání Daniela Krejčíka. Divák si během představení projde třiceti lety života jednoho chlapce, jehož maniodepresivní matka se pokusila o sebevraždu,“ popisuje Hartmanová.
Specifický přístup nabízí také pražská Kočka v tašce, která funguje v rámci komunitního bydlení. „Lidi láká blízký zážitek s umělcem. Je to intenzivní a křehké. Jde o možnost, jak přijít za kamarády k nim (k nám) domů a společně pobýt nebo do komunitního bydlení nakouknout,“ uvádí za tuto scénu Jakub Šedý. Scéna pořádá koncerty, promítání, čtení a divadelní představení přímo v bytech. Do programu se zapojují jak známá jména, tak začínající umělci.
Kočka v tašce není jediný komunitní prostor, který nabízí kulturní program. Po Praze je takových míst několik. „Historicky se i děje, že některé interpretstvo se mezi scény předává,“ dodává Šedý.
Bytová divadla nejsou jen v hlavním městě
Myšlenka bytového divadla se neomezuje pouze na Prahu. Spolek Mikro-teatro z Brna se věnuje převážně autorským představením pro děti. „Fungujeme již šestým rokem. Jsme kočovné divadlo, které jezdí primárně do domácností, ale i do knihoven, kaváren a na festivaly,“ popisuje umělecká vedoucí spolku Veronika Všianská. Od roku 2024 mají také stálý obývák v centru Brna.
„Tvoříme autorské inscenace primárně pro děti, ale i pro dospělé. Sledujeme dramaturgickou linku výrazných lokálních žen, které ale nejsou ve společnosti příliš vidět,“ doplňuje.
Oslovené scény se shodují, že fungují především díky komunitě, která je kolem nich. Lidé si o bytových divadlech mezi sebou předávají informace. „Hlavní roli hraje komunita a osobní doporučení. Publikum se k nám často vrací a zve s sebou další přátele. Právě ‚šeptanda‘ a osobní kontakt jsou pro nás nejdůležitější,“ potvrzuje Hartmanová.
„V minulosti jsme dělali menší průzkum a vstupenky si lidé kupují nejčastěji na osobní doporučení nějakého známého,“ doplňuje Bočková. Bytová divadla fungují i na sociálních sítích nebo zvou diváky skrze plakáty ve městě.
