Letošní léto bude nejspíš přát dovoleným za volantem vlastního vozu. Pohonné hmoty patrně ještě nikdy nebyly tak levné jako dnes – a v nejbližších měsících by se to nemělo změnit. Na rozdíl třeba od nákladů na bydlení patří tankování u pump k položkám, které v poměru ke mzdám vycházejí o poznání výhodněji než před rokem 1989.
Nynější zhruba 34 koruny za litr benzinu a 32 koruny v průměru za naftu se zdají i přes postupné zlevňování poměrně vysoké částky. V roce 1989 stál benzin osm korun, tedy zhruba čtvrtinu. Jenže průměrná mzda tehdy činila necelé 3200 korun hrubého, dnes je víc než 14krát vyšší.
Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda v závislosti na nynějším vývoji cen ropy vyčíslil, že z průměrné čisté mzdy bude v létě možné koupit 1125 litrů benzinu nebo nafty (za jednotnou průměrnou cenu). Před 40 lety v roce 1985 to bylo jen 410 litrů.
„Samozřejmě že průměrné mzdy dosahuje zhruba jen třetina zaměstnaných lidí, ale to se zas tak výrazně neliší od tehdejší doby. V porovnání počtu litrů, které lze za průměrnou mzdu natankovat, jsme na tom nyní třikrát lépe než v 80. letech. Pokud nenastane během léta nějaký neočekávaný zvrat v ceně ropy, lze předpokládat v nejbližších měsících podobnou cenu paliv jako dnes,“ uvedl Kovanda ve středu pro Aktuálně.cz.
Jedná se spíš o modelový příklad vycházející z průměrných hodnot. Ty se v realitě liší směrem nahoru i dolů nejen u výplat a nejen dnes nebo i před rokem 1989, ale po pádu komunismu také u jednotlivých čerpacích stanic. Například síť 45 pump ONO prodává v současné době litr benzinu za 31,90 koruny a nafty za 29,50 koruny. Velké koncerny typu Orlen, MOL, Shell nebo OMV si například na dálnici D1 účtují u obou paliv 38,50 koruny.
Mzdy se často liší od průměru dnes i za komunistů. Zhruba 3000 korun navíc k průměrné třítisícové mzdě si mohli před rokem 1989 vydělat například horníci a dělníci v těžkém průmyslu. Uklízečky nebo pomocné síly bez kvalifikace byly rády i za polovinu průměrné částky.
Použití průměrné hodnoty tak sice není úplně přesné a pro jednotlivé skupiny spotřebitelů úplně výstižné, ale v souhrnu jediné možné pro porovnání s jinými komoditami. Rýže, vepřové maso, máslo, mléko, zelenina, základní oblečení, elektronika, pračky, osobní automobily a spousta dalšího zboží podražily (pokud vůbec) od roku 1989 mnohem méně, než o kolik vzrostly mzdy.
Opačná situace je u nákladů na bydlení, včetně energií. Odborný web Drevostavitel.cz to popisuje jasně: „Když si dnes přečteme, jako to bylo dříve, zní to jako pohádka: 3+1 nájemní byt v centru Brna s inkasem za 280 Kčs měsíčně. A v Praze? Byt 2+kk s příslušenstvím, s ústředním topením za 358 Kčs.“
Na nájem tehdy padla zhruba jen desetina průměrné mzdy. „Jenže tady se pohádka mění ve strašidelný příběh. To, že jste na nájem měli, nevypovídalo nic o tom, jestli jste skutečně mohli bydlet odpovídajícím způsobem,“ naráží web na zanedbaný stavebně technický stav většiny domů a bytů za éry budování socialismu. A také na skutečnost, že sehnat tehdy byt byl pro většinu zejména mladých lidí – podobně jako dnes – velmi složitý problém.
