Fotografka a podnikatelka Daniela Smržová pochází ze smíšené rodiny. Maminka je ze severního Vietnamu, tatínek zase Čech. Se sestrou se narodily už v Česku, Vánoce proto vždy slavily spíše „po našem“. Ostatně i jejich matka Binh Smržová – též známá překladatelka a výrazná tvář vietnamské komunity – přijala místní tradice za své.
„Klasika byl kapr ve vaně, šupiny pro štěstí, zvonek, dárky a půst kvůli zlatému prasátku. Dnes už se nad tím usmívám, ale tehdy jsme to se sestrou braly velmi vážně,“ řekla deníku Aktuálně.cz česko-vietnamská fotografka, která provozuje produkční a eventovou agenturu.
Postupem času se u ní Vánoce proměnily v přirozené setkání dvou kultur a nabraly asijský nádech. Nejvíce se to zpravidla projevilo na jídelním stole, a to nejen přítomností drobných porcelánových misek na rýži i velkých českých talířů.
„Vedle kapra nebo řízků se na štědrovečerní tabuli objevují i smažené závitky nebo bun cha (vietnamský grilovaný bůček). A sem tam nás pobaví maličkosti – například když maminka jí řízek hůlkami, nebo když je rýže automaticky považována za univerzální přílohu ke všemu,“ popsala Smržová, jak v její domácnosti vypadá štědrovečerní večeře.
Právě v těchto drobnostech si podle svých slov nejvíce uvědomuje, že její identita je složená z obou světů. „Dohromady fungují překvapivě dobře. Vánoce ale pro mě nejsou jen tradicí. Je to o tom cítit se doma a mít kolem sebe lidi, které máme rádi,“ dodala fotografka.
Podcasterka Thuy Duong Trinh se sice narodila ještě ve Vietnamu, ani ona ale Vánoce nevynechává. „Slavíme je, ale takové trochu upravené. K večeři máme salát a řízky i kapra, akorát po vietnamsku. Kapr je smažený přírodně bez trojobalu do křupava a namáčíme ho do rybí omáčky s česnekem,“ popsala redakci, co se u ní jí na svátky.
Nechybí ani kapří polévka, byť podle vietnamského receptu. „Maminka tam dává i ananas, jikry a mlíčí zůstávají,“ dodala moderátorka Viet Castu. Ačkoliv u ní Vánoce nemají tak velký kulturní nebo náboženský význam, i ona tvrdí, že jde především o příležitost se sejít s rodinou.
A v neposlední řadě jde o radost pro její ratolesti, které jsou z vánočního období nejvíce nadšené . „Ty dětské rozzářené oči, to je stejně ten hlavní důvod, proč to děláme,“ řekla Thuy Duong pro Aktuálně.cz.
Ne všichni Vietnamci ale přijdou kaprovi na chuť a dávají přednost řízku s bramborovým salátem. „Kapra jsme měli jednou a moc se u nás neujal,“ přiznala architektka Thu Ha Matoušková. Sama ale uznává, že se svým manželem a jejich malým dítětem se budou nejspíše pouštět i do tradičnějších vánočních zvyků. „Letos dopadla i večerní procházka a půlnoční mše,“ doplnila.
„Vietnamský Ježíšek“ pro tetičky a strýčky
Někteří Vietnamci si nicméně nedokážou představit Vánoce bez svých „českých tetiček a babiček“. Mnohdy to byly právě ony, kdo v roli vychovatelek a chův pomohly vietnamským rodinám prožít svátky se všemi zavedenými tradicemi, zvyky a pokrmy.
„Štědrovečerní menu se skládá z kulajdy, vepřového a kapřího řízku a bramborového salátu. Člověk musí nechat ještě místo na cukroví a často se ze zbytku bramborového salátu pak dělají ještě chlebíčky. Když na to někdy zbyli jen rodiče, tak to často končilo tragicky. Snažili se, ale často vůbec nevěděli, jak na Vánoce. Pamatuji si, jak jednou táta odjel na Vánoce a my jsme měli k večeři párek v rohlíku,“ zavzpomínala Vo Tu Anh z organizace TamLy.
Zatímco si pro takové plnohodnotné Vánoce musí dojet do Domažlic za „českou tetou“, u nich doma není po svátcích většinou ani stopa. Stromeček nezdobí a cukroví dostává od zákazníků nebo kamarádů.
„Vietnamský Ježíšek tetě a strýcovi vždy přinese minimálně rýži, vietnamskou kávu a pivo. Po jídle zvoní i zvoneček, i když je nám už přes 20. Dříve jsme pouštěli i lodičky z vlašáků, koukala jsem na kapra ve vaně, učila se koledy na klavíru a stále lijeme olovo, koukáme na pohádky a ládujeme se cukrovím. Vánoce nám tvoří česká teta a strejda a je to čas, kdy i my Vietnamci můžeme zpomalit a užívat si čas pohody a klidu. Já jim za to z celého srdce děkuji,“ vzkázala svým opatrovníkům Tu Anh.
Vánoce? Především pro dětskou radost
Programátor Tuan Anh Nguyen naopak vynechával vánoční svátky úplně. Zlom přišel až ve chvíli, kdy si vzal českou partnerku a narodil se jim syn. Tomu totiž Vánoce upírat nechce. „Pro děti je to nejkrásnější období z celého roku, tak samozřejmě tomu chci nějak přispět. Stromeček tedy máme, ale radši umělý,“ řekl pro Aktuálně.cz.
U něj doma to ale vypadá Štědrý den trošku „hybridně“, vietnamské kořeny v sobě zkrátka nezapře. „Bramborový salát máme, ale kapra nemusíme, tak ho jíme spíše se smaženými závitky. A na stole máme i tropické ovoce – vždycky trefíme sezónu na kaki,“ přiblížil, čemu holduje během svátků.
Pražský podnikatel Ducco Hoang je při oslavě Vánoc pro změnu důslednější. V Česku žije celý život a sám ho považuje za svůj domov, asijskému původu navzdory.
„Držíme se českých tradic – máme vánoční stromeček, dárky i večer u pohádek. Zároveň se u nás přirozeně mísí české a vietnamské prvky, hlavně v jídle. Vánoce pro mě nejsou o tom, co přesně je na stole, ale o atmosféře doma,“ prozradil redakci.
Vánoce doma slaví především jako čas, kdy si může dovolit zpomalit. „Největší radost mají děti. Těší se na dárky, světýlka a hlavně na čas, kdy jsme víc spolu. Dárky u nás tradičně nosí Ježíšek a snažíme se tuhle dětskou víru zachovat co nejdéle. Do budoucna bych si přál, aby si naše děti uchovaly vztah k oběma kulturám – aby věděly, odkud pocházejí, a zároveň cítily, že tady mají domov,“ uzavřel Hoang.
