Mýval je savec sice drobný, ale na území Česka nemá přirozené nepřátele. Díky tomu a také jeho vyhlášenému důvtipu se může úspěšně šířit a poškozovat původní druhy. Jak velkou hrozbou ale reálně je, se neví. Právě proto spouští vědci první velký evropský projekt, který by to měl popsat.
Za aktuálním výzkumem stojí experti z Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU (LDF MENDELU). Výzkum mývala severního probíhá na dvou místech, kde je těchto šelmiček nejvíc – v oblasti Chropyňského luhu, kde se objevil před zhruba třiceti lety, a v Doupovských horách na Karlovarsku.
„V posledních letech ale registrujeme významné šíření mývala i severním směrem, do oblasti přírodní rezervace Království, Litovelského Pomoraví až po Šumpersko. Významnou lokalitou je ale také jih Prostějovska. Data, která máme k dispozici, jednoznačně ukazují, že mýval se bude šířit i na další území,“ uvedl Ondřej Mikulka z Ústavu ochrany lesů a myslivosti.
Mývalové mimo domovské okrsky
Počet mývalů se podle něj zvyšuje také na jižní Moravě, hlavně v oblasti vojenského újezdu Březina na Vyškovsku, ale i v dalších částech okresu Vyškov a Boskovicko. Několik mývalů žije dokonce i přímo v Brně.
„Relevantní data budeme mít na konci letošního roku, již nyní ale můžeme říct, že se jedná o unikátní monitoring v rámci Evropy. Dílčí data nám například naznačují možné rozdíly ve velikostech domovských okrsků samců a samic, pravidelné návštěvy tůní s obojživelníky, ale třeba také to, že mýval nemá problém putovat do intravilánů. To mimochodem dokládá pohyb jednoho samce, který urazí až pět kilometrů za den a navštěvuje místa ve vzdálenosti až deset kilometrů od jeho domovského okrsku,“ podotkl Mikulka.
Tak přesná data mají vědci díky tomu, že několik těchto savců označili takzvaným telemetrickým obojkem, ze kterého mohou vědci získávat celou řadu důležitých informací.
Mýval je hrozbou i díky své inteligenci
Největší riziko představuje šelma – nazývaná v Americe pro svou masku na tváři „bandita“ – pro původní česká a moravská zvířata, včetně některých chráněných druhů. Problém je, že na našem území nemá přirozené nepřátele a jeho stavy se tedy mohou jen zvyšovat.
Zkušenosti ze světa podle biologů naznačují, že mýval je významným predátorem ptačích hnízd, obojživelníků, plazů či drobných savců. „Zjišťujeme, jak se mýval podílí na umělé hnízdní predaci. Do námi vytvořeného hnízda s fotopastí jsme vložili křepelčí vajíčka a jejich další osud monitorovali. Nejčastějším návštěvníkem a konzumentem bylo sice divoké prase, avšak mýval jej hned následoval,“ popisuje dosavadní zkušenosti Mikulka.
Odlov nepůvodního mývala je v praxi velmi obtížný. Ministerstvo životního prostředí i ministerstvo zemědělství v současnosti ponechávají celoročně jeho regulaci na dobrovolné bázi myslivecké veřejnosti. Koncepční a jednotné řešení, které by efektivně reagovalo na ekologická rizika spojená s tímto invazním druhem, dosud neexistuje.
„Z časového hlediska mýval na vyhledání hnízda potřebuje významně méně času než ostatní původní druhy. Z toho lze soudit, že bude významným predátorem. Navíc se jednalo o hnízda jen na zemi. Plánujeme se zaměřit i na hnízda na stromech a předpokládáme, že v tomto případě, i když mu budou konkurovat některé druhy ptáků, ze savců bude hrát prim,“ nastiňuje badatel.
„Oproti domácím druhům má tu výhodu, že leze po stromech a má mimořádně obratné přední končetiny s pěti prsty. I to je jeden z důvodů, proč je navzdory nepůvodnosti tak úspěšný. Mezi savci nemá v Evropě obdoby,“ dodává.
Na mimořádnou úspěšnost mývala v nepůvodním prostředí má podle něj vliv také jeho značná vynalézavost a kognitivní schopnosti. „S jistou mírou nadsázky lze hovořit o projevech inteligence, jak naznačují data získaná z fotopastí a videozáznamů. S kolegy z oblasti Doupova jsme zdokumentovali případy, kdy jedinec chycený do pasti dokázal zařízení sám otevřít a uprchnout. Starší a zkušenější jedinci navíc dovedou odebrat návnadu, aniž by aktivovali spouštěcí mechanismus pasti,“ uvedl Mikulka.