V hlavním městě se na pravém břehu Vltavy nachází Branická skála. Ta je oblíbeným místem, kam vyrazit na procházku, a na jejím vrcholku si často dávají dostaveníčka zamilované dvojice nebo skupinky dospívajících. Že zrovna tady nacisté plánovali vybudovat továrnu, a na projektu dokonce začali pracovat, ovšem řada z nich netuší.
Výstavba začala pravděpodobně v roce 1944. Továrna dostala krycí jméno Bronzit a byla umístěna v podzemí. Důvodem byly stále častější nálety Spojenců, kvůli kterým bylo nutné výrobu bezpečně ukrýt.
Pokud jde o to, co se zde přesně mělo vyrábět, informací je k dispozici jen omezené množství. Z toho, co se historikům podařilo vypátrat, se zdá, že právě do Branické skály měla být soustředěna výroba elektronkových součástek pro firmu Phillips.
Drsné podmínky
Protože zde podle jednoho ze zdrojů podle plánů měly pracovat především ženy, nejspíš se nemohlo jednat o těžký průmysl, ale spíše o drobnější práci. Podmínky, které by zaměstnankyně po dobu pobytu v práci měly, ale pravděpodobně nebyly nijak oslnivé: manuální výroba v prostorách bez přístupu čerstvého vzduchu a světla není něco, o co by člověk stál.
Němci nechali razit tunely podle schématu, které se již při výstavbě podobných továren osvědčilo. Šlo o několik rovnoběžných štol, které spojovaly příčné chodby.
Zatímco ty první sloužily jako výrobní haly, podélně položené štoly se využívaly jako transportní prostory mezi jednotlivými pracovišti. Nacházelo se v nich také odvětrávání a elektrické rozvody.
Do dnešních dní se dochovaly pozůstatky kolejnic pro důlní vozíky, jinak toho ale přímo na místě mnoho nezbylo. Celý podzemní komplex má momentálně sedm vstupů, do továrny ale vedou jen některé z nich.
Po válce prostory sloužily jako sklad ledu
Branické důlní dílo nebylo nikdy dokončeno. Nacistům zkřížil plány konec války, který přišel dříve a s jiným výsledkem, než původně předpokládali. Existují ale některé teorie, pro jejichž potvrzení není dostatek důkazů. Podle nich mohlo původně existovat ještě další patro štol, které bylo kompletně uvedeno do provozu.
V poválečném období se Pražané snažili pro prostory najít jiné využití, a tak sloužily k všemožným účelům. Po určitou dobu tam například fungoval sklad vltavského ledu.
V současnosti je oficiálně vstup do štol zakázán. Jedním z důvodů je pochopitelně bezpečnost, stejně jako fakt, že se podzemní haly staly zimovištěm zákonem chráněných netopýrů.
V předem určené termíny bylo až dosud přesto možné branické štoly navštívit, a to v rámci komentovaných prohlídek s průvodcem. Ty se většinou konají jako součást některých vzdělávacích programů, kupříkladu akce Na den pod zem.
K vidění je ale pouze malá část celkové rozlohy štol. Mnoho z nich totiž muselo být z bezpečnostních důvodů zasypáno, protože místo přitahovalo mnoho dobrodruhů, zvědavců a amatérských hledačů bájného nacistického zlata.
Lidé se tam snaží vlézt
Jednou z mála organizací, která prohlídky branických štol v minulosti prováděla, je spolek Nyctalus, který se věnuje ochraně netopýrů. V současnosti zatím není jisté, v jaké podobě a zda vůbec bude projekt pokračovat, a to především z bezpečnostních důvodů.
„Prohlídky jsme v Braníku opravdu dělali, ale jen na jaře a v létě, netopýři totiž spí od listopadu do března. Lidem vyprávíme i o historii, ale pravda je taková, že se tu toho moc nenašlo. Záhady ale všichni mají rádi, a když žádná není, kolikrát si ji i vymyslí,“ prozradila s úsměvem Dagmar Zieglerová ze spolku Nyctalus.
Poukázala tak zejména na fakt, že mnoho amatérských lovců záhad věří například tomu, že nacisté se v Braníku snažili postavit UFO, a podobným příběhům. Přestože je mimo prohlídky vstup zakázán, čas od času to stejně někomu nedá a pokusí se do objektu vniknout.
„Někdy se nám sem někdo probourá, ale tam je potřeba říct, že je to opravdu nebezpečné. Někdy tu bývají závaly a my sami před každou sezonou prostor musíme projít, abychom se ujistili, že je vstup bezpečný. Do některých částí dokonce nechodíme ani my s kolegy a netopýry tam nepočítáme,“ varovala Zieglerová.
Že továrnu nacisté nakonec nedokončili, podle ní není divné. Podmínky v podzemí totiž mohou být opravdu drsné, a tak rozhodně nešlo o místo, které se dá snadno proměnit na vhodné pracovní místo.
„Ale například v Moravském krasu nacisté opravdu podzemní továrny měli, ty byly dokončené a fungovaly jako běžná budova, jen v podzemí,“ dodala.
Zdroj: Nasregion.cz
