Premiér Andrej Babiš doposud ve sporu, který se týkal jmenování Filipa Turka (Motoristé) do vlády mlčel. Nechtěl se explicitně postavit na stranu svého koaličního partnera, najevo dával ale také to, že si chce uchovat korektní vztahy s prezidentem Petrem Pavlem. Zároveň se ale vůči Motoristům nevymezil.
Jinak řečeno: Babiš dosud lavíroval. Když se ho na věc ptali novináři, ze všeho nejvíc na něm bylo znát, že ho celá kauza otravuje a že by byl rád, kdyby ji už nemusel řešit. „Chceme důvěru vlády a v televizi nechceme slyšet jméno Turek,“ uvedl před časem premiér striktně. To se mu ale zjevně nedaří.
Na vině je Turkův stranický kolega a ministr zahraničních věcí Petr Macinka, který na nominaci na šéfa resortu životního prostředí trvá. A to tak moc, že v textové zprávě určené prezidentovi napsal, že pokud nebude Turek jmenován, spálí mosty „způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace“. Což je termín, kterým se v politologii označuje soužití prezidenta a premiéra z opačných politických táborů v poloprezidentských systémech.
A přestože je jmenování člena vlády výhradně vnitropolitickou záležitostí, Macinka prezidentovi vzkázal, že bude ve středu Bruselu mluvit s našimi nejvýznamnějšími politickými partnery a největšími zahraničními médii. „Co jim budu oznamovat, má nyní pan prezident poslední možnost významně ovlivnit,“ uvedl v sms zprávě, kterou prezident zveřejnil.
Pavel v protiútoku
Těžko říct, co přesně má ministr zahraničí svými slovy na mysli. V každém případě tvrdí, že pokud prezident nebude konat (tedy nejmenuje Turka členem vlády), důsledky ho prý velice překvapí. Pavel nicméně přešel do protiútoku a svolal improvizovanou tiskovou konferenci, kde Macinkovy zprávy zveřejnil a označil je za vydírání.
V nich Macinka prezidentovi skrze jeho poradce Petra Koláře vzkázal, že je s ním připravený bojovat za Filipa Turka „tak brutálně, že z toho bude velké a dlouho trvající téma,“ navíc dodal, že tak bude činit „bez skrupulí“, aby dostal, co žádá. Jinak řečeno: Boj o Turka nabral nové obrátky.
Nyní je ovšem na Babišovi, jak na situaci zareaguje. Sněmovna přitom stále ještě nerozhodla o jeho vydání či nevydání v kauze Čapí hnízdo. Premiér tak nyní na své lavírování a neschopnost rázně zakročit doplácí a je tlačen do kouta. Motoristy totiž potřebuje právě kvůli imunitě na své straně.
A důležitý je ještě jeden rozměr: Macinka by jako ministr zahraničních věcí své kroky v úřadě měl s prezidentem koordinovat. Jeho textové zprávy tudíž destruují to, co v Česku tradičně všichni ministři zahraničních věcí akceptovali. A to i v momentech, kdy s prezidentem – pokud jde o zahraniční politiku státu – třeba v něčem nesouhlasili.
Macinka tak kvůli přetahované o jednu nominaci na post ministra ohrožuje to, za co je odpovědný ve vládě. Babiš přitom opakovaně tvrdil, že si zahraniční politiku bude hlídat.
A pikantní je na celé věci ještě jeden fakt: Macinka ve zprávách tvrdí, že jeho postup měl podporu jak ze strany premiéra, tak ze strany předsedy SPD Tomia Okamury.
Závěr je prostý: Babiš si tak nyní musí si vybrat, kde stojí, koho hájí a zda mu jde více o sebe nebo o zájmy naší země. Buď se ukáže, že jsou pro něj metody Petra Macinky akceptovatelné, anebo mu dá důrazně najevo, že zašel příliš daleko. V takovém případě by ale měl navrhnout jeho odvolání.
