Každoroční predikce porodnosti různých institucí mají už nějakou dobu podobné výsledky. Odhadují, že porodnost prakticky na celé planetě bude klesat, a to celkem rychlým tempem. Tento trend mimo jiné zásadně ovlivní světovou ekonomiku.
Podle organizace World Population Prospects, jejíž výsledky publikuje OSN, dosáhne světová populace v roce 2084 svého maxima 10,3 miliardy osob. Podle některých expertů, jako je například Alice Evansová, která v současnosti přednáší na londýnské King’s College, či datový expert listu Financial Times John Burn‑Murdoch, se však ukazuje, že předpovědi OSN neodhadly budoucí vývoj vždy přesně, spíš budoucí realitu podhodnotily.
Rychlejší pokles porodnosti predikuje Mezinárodní institut pro analýzu aplikovaných systémů (IIASA) sídlící ve Vídni – vrchol 10,1 miliardy lidí na Zemi má přijít v roce 2080. A Institut pro měření a vyhodnocování zdraví při Washingtonově univerzitě (IHME) dokonce tvrdí, že maximum bude jen 9,7 miliardy a nastane už v roce 2064.
Nová studie IHME publikovaná před několika měsíci v časopise The Lancet předpokládá, že tempo snižování celosvětové plodnosti ještě více zrychlí.
Míra plodnosti, tedy průměrný počet dětí, které se ženě za život narodí, se snížil z 4,84 v roce 1950 na 2,23 v roce 2021 a do roku 2100 má klesnout na 1,59.
Omyly prognóz jsou logické
Čísla zveřejňovaná OSN jsou stále uznávaná, ačkoli se mění. „Lze očekávat, že ve druhé polovině 21. století by se početní růst populace mohl zastavit. Je to o dvě až tři dekády dříve, než naznačovaly starší odhady a prognózy, ale je běžné, že dlouhodobé prognózy se vždy opakují a postupně zpřesňují,“ vysvětluje Klára Hulíková Tesárková, demografka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Národního institutu SYRI.
Před pěti lety OSN odhadovala, že v roce 2023 se v Jižní Koreji narodí přibližně 350 tisíc dětí. Ve skutečnosti jich bylo 230 tisíc. Totéž platí i pro projekce porodnosti v dalších zemích.
Profesor ekonomie na Pensylvánské univerzitě Jesús Fernández‑Villaverde, který se věnuje výzkumu ekonomie a demografie, upozorňuje na počty v Latinské Americe – ani ty zdaleka neodpovídají prognózám. V loňském roce se například v Kolumbii narodilo 510 tisíc dětí, což představuje pokles o 22 procent za posledních pět let a je to přibližně o 30 procent méně dětí, než předpokládala pro tentýž rok OSN.
Foto: Týdeník Ekonom
Anna Šťastná z Přírodovědecké fakulty podotýká, že odhady nutně musí být poznamenány určitou nepřesností. „Budoucí populační vývoj ovlivňuje takové množství faktorů, že jejich komplexní postihnutí je nemožné,“ vysvětluje žena, která se zaměřuje především na demografii a reprodukční chování. „Je třeba si uvědomit, že ani současný počet obyvatel na celém světě neznáme absolutně přesně, za mnohé státy je nutné pracovat s odhady a modely. Navíc u prognózy počtu obyvatel za 20 a více let je odhadována úroveň plodnosti generací, které v době přípravy takové prognózy ještě ani nejsou naživu.“
Prognózy označuje jako důležité především proto, že se všechny shodují. A to i v tvrzení, že počet obyvatel světa ještě několik dekád poroste.
Rizikový úbytek pracovní síly
Tento nárůst se zastaví v důsledku poklesu porodnosti. Hulíková upozorňuje, že její propad není zřetelný už jen v bohatých zemích, kde je plodnost dlouhodobě nízká, ale i v rozvojovém světě, kde klesá ještě rychleji, než tomu asi před sto lety bylo v hospodářsky rozvinuté části planety. Tak například v Mexiku loni porodnost poprvé klesla pod úroveň porodnosti v USA.
Hulíková vidí opakující se faktory. „Nejen hospodářský rozvoj společnosti, ale i přístup ke vzdělání, především žen, přístup ke zdravotní péči i účinné antikoncepci, hodnotové změny, kdy se jako výhodnější ukazuje mít spíše méně dětí s předpokladem větších investic do jejich rozvoje a péče,“ vypočítává.
Miliardář Elon Musk už dva roky hovoří o nadcházejícím „populačním kolapsu“. Pro civilizaci je podle něj mnohem větším rizikem než globální oteplování.
Není sám. Klesající porodnost znepokojuje ekonomy i politiky. Obávají se, že se sníží počet pracovních sil, což může prohloubit inflaci a změnit spotřební kulturu, na které jsou dnešní vyspělé ekonomiky závislé. Vládní rozpočty určené k péči o stárnoucí populaci budou přetížené.
Z vývoje jasně vyplývá, že do konce století bude planetu obývat zhruba stejné množství jedinců jako teď, ale lidstvo bude výrazně starší. „Je zřejmé, že světová populace nebude moci úspěšně fungovat v systémech stvořených ve 20. století pro progresivní věkové pyramidy, tedy s převahou mladší populace v aktivním věku,“ upozorňuje Šťastná. To potvrzují i další.
Úroky budou nižší
„Plánujeme osídlit Mars, ale nebude nás dost ani na to, abychom osídlili Zemi. A aby toho nebylo dost, posíláme zástupy mladých pozabíjet se v nesmyslných válkách,“ říká k situaci ekonom Dominik Stroukal, člen Národní ekonomické rady vlády, který přednáší na Metropolitní univerzitě. Tlak na důchodový systém, jaký nastane v budoucnu, si podle něj neumíme ani představit.
Změna poměru mezi počty mladých a starých bude odpovědné lidi zaměstnávat stále výrazněji, potvrzuje Vít Hradil, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. „Jelikož civilizované společnosti mají snahu se o své starší občany postarat, vzniká čím dál větší tlak na přerozdělování od mladých pracujících směrem ke starším. To se zákonitě musí projevit na nerovnováze mezi příjmy a výdaji důchodových a zdravotních systémů.“
Hlavním globálním dopadem popisovaného jevu je pak nižší hospodářský růst. Po druhé světové válce byl vzestup z velké části způsoben raketovým nárůstem globální populace ve spojení s otevíráním trhů a globalizací. „Dnešní trendy jsou bohužel spíše opačné, ve světě se o slovo hlásí populistický protekcionismus a deglobalizace a k tomu klesá porodnost. Není to žádná hypotéza, celá řada zemí se už zmenšuje, včetně Číny,“ upozorňuje Stroukal.
Foto: Týdeník Ekonom
Lidstvo už má k dispozici zkušenost Japonska. V letech 1991 až 2019 rostla tamní ekonomika ročně o pouhých 0,83 procenta HDP, zatímco USA dosáhly 2,53 procenta. Mnozí ekonomové z toho vinili japonskou měnovou politiku. Když však makroekonomové Fernández‑Villaverde, Ventura a Yao zapátrali hlouběji, odhalili skutečný důvod. Zkoumali růst HDP na dospělou osobu v produktivním věku. Podle této metriky se japonský výkon 1,39 procenta ročně mnohem více blíží výkonu Spojených států (1,65 procenta). Klíčovým rozdílem tedy nebyla měnová politika, ale demografie, protože japonská populace v produktivním věku se zmenšuje.
To čeká většinu států. Konkrétní formu, jak na ně trend dolehne, je nicméně třeba vnímat lokálně. Některé země, mezi něž patří třeba právě Spojené státy americké, umí výrazně vykompenzovat pokles počtu domácího obyvatelstva imigrací. „To samozřejmě nic neřeší globálně, ale místní důchodové systémy to umí částečně vylepšovat,“ upozorňuje Stroukal.
Dopady se očekávají i na měnovou politiku centrálních bank. Nejvíc se diskutuje o dlouhodobých rovnovážných úrocích. Ty budou nižší než dnes, přestože se těžko odhaduje o kolik. „V praxi to znamená, že pokud bude centrální banka chtít dosahovat dvouprocentní inflace, bude to za stavu, kdy budou hypotéky levnější a na spořicím účtu dostaneme méně. Je to jednoduché, protože starší populace už se tolik nežene do podnikání, do vlastního bydlení a spíše umí vytvářet úspory, což v součtu tlačí na nižší úroky,“ říká Stroukal.
Nižší porodnost ovlivní také trh s bydlením. Prognózy tvrdí, že bude pokračovat stěhování do měst, ale v řadě míst mimo centra se v určité chvíli začne uvolňovat spousta nemovitostí.