Zatímco ještě před pár lety Elon Musk tweetoval převážně o vesmíru, v poslední době si oblíbil politická témata. Jeho zdvižená pravice při inauguraci Donalda Trumpa nebo podpora krajně pravicové strany AfD v Německu je ale pro některé fanoušky Tesly příliš. Po vypuknutí války na Ukrajině nejsou ve své kůži ani majitelé ruských aut.
Před půl rokem si podnikatel Petr Buček koupil svůj první elektromobil. Chtěl si vyzkoušet život s autem na baterky a vhod mu přišla i dvousettisícová státní dotace. Osoba Elona Muska ho fascinovala natolik, že o něm přečetl sedmisetstránkovou biografii od Waltera Isaacsona. Že si nakonec vybral nejprodávanější auto na světě, Teslu Model Y, tak lze o to víc pochopit.
„Teď bych si to dobře rozmýšlel,“ přiznává, i když se samotným autem je spokojen. To, jak teď Elon Musk vystupuje na veřejnosti, je pro něj ale nepochopitelné. „Pořád mám tendenci ho omlouvat, že má Aspergerův syndrom a že jsou to zatím spíš takové výkřiky než činy. Co by mě ale zajímalo, jak se mohl stát z Trumpova kritika jeho nejviditelnějším obdivovatelem? To se nikde nemůžu dopátrat,“ přemítá.
Že by ale na základě nejnovějších událostí běžel svou teslu okamžitě prodat, o tom Petr Buček neuvažuje. „Říkám si, že ta firma nepatří jen jemu, ale zčásti i českému státu,“ naráží na skutečnost, že Česká národní banka v nedávné minulosti nakoupila větší množství akcií Tesly.
Podobně uvažují i další majitelé a fanoušci tesel sdružených ve facebookové skupině, které redakce oslovila: „Elon Musk vlastní třináct procent akcií, je tedy možná majoritní akcionář, ale nikoli jediný majitel ani představitel názoru majitelů. U Mercedesu drží deset procent akcií pan Eric Li Shufu (čínský miliardář a zakladatel automobilky Geely – pozn. red.). Jeho názory a postoje tady myslím nikdo nezná a tím pádem nikomu nevadí, byť proti němu může být Elon Musk hodný plyšový králíček,“ míní Miroslav Konečný.
„Znám dost lidí, co jezdí v porsche a je jim úplně jedno, že byl Ferdinand Porsche esesák. Mám moc rád křeslo IKEA Strandmon a neřeším, že byl Ingvar Kamprad (zakladatel nábytkářského řetězce IKEA – pozn. red.) nácek. Prostě výrobek je jedna věc, člověk věc druhá,“ má jasno Jan Šlégr.
Jinému majiteli tesly, Jiřímu Zýkovi, ale vystupování šéfa americké automobilky lhostejné není. Na jednu stranu na svém autě oceňuje poměr ceny a hodnoty, podle něj férový přístup k zákazníkovi i to, že značka nenutí majitele auta utrácet za preventivní servisní prohlídky. „Pokud by jeho názory byly čím dál extremističtější, tak ano. Nechci podporovat šílence,“ odpovídá Zýka na otázku, jestli uvažuje o tom, že by pouze na základě Muskových politických názorů při příštím nákupu auta preferoval jinou značku.
„Kvůli jeho osobě bych si další koupi tesly mnohem víc rozmýšlel,“ vidí teď v jiném světle automobilku Tomáš Grimm. A pro Marka Polívku už nákup tesly vůbec nepřipadá v úvahu. „S tím, co nyní reprezentuje Elon Musk, se nechci nijak spojit,“ říká.
Současné rozpoložení teslistů dobře vycítili obchodníci, kteří zaplavili internet samolepkami s nápisy „Koupil jsem, než se Musk zbláznil,“ případně „Koupil jsem to, než se stal Elon náckem“. Nálepky, kterými si teď majitelé mohou zkrášlit svou teslu, nejsou úplně levné. Například za tu s nápisem „Elone, drž hubu!“ chce prodejce na Amazonu sedm dolarů.
Zájem o auta z Ruska opadl
Morální dilema však prožívají nejen někteří majitelé tesel, ale i ruských aut, často zkonstruovaných ještě za sovětské éry. Od února 2022 se však pohled lidí na vše, co pochází z agresorské země, výrazně proměnil. A nejenom u nás, ale i v cizině: Černá Volha GAZ 24 bývala dlouhá léta maskotem pankáčského klubu Proletariát v polské Poznani, kde lákala místní i turisty k návštěvě podniku. Dnes auto s koncovkami výfuku ve tvaru pěticípé hvězdy už třetím rokem zahálí v podzemní garáži, skryté před zraky veřejnosti.
„Ani se jim nedivím, používat ruské auto k propagaci čehokoliv je teď absolutní nesmysl,“ říká majitel automuzea ve Strnadicích Libor Kucharski, který se zaměřuje na auta z éry „socialistického bloku“.
Se starými žigulíky a moskviči občas vyráží na cesty, někdy i daleko za hranice. „Ne, že by na nás teď lidé plivali, berou to tak, že jde o muzeální kusy. Ale jejich vnímání ruských aut se teď rozhodně změnilo, je to cítit,“ říká Kucharski.
Že nákup nového auta vůbec není apolitickou záležitostí, potvrzuje i Lukáš Vaverka z brněnské firmy CanoCar, která ještě před několika lety úspěšně prodávala vozy značek UAZ a Lada. „Poslední zásilka ruských aut přišla v únoru 2022,“ vzpomíná Vaverka na nešťastné načasování. „Po vypuknutí války zájem o tato auta úplně zamrzl, prodat je bylo poměrně složité,“ dodává s tím, že většinu jich odebrali zájemci ze Slovenska, kterým prý politické souvislosti nevadily. „Prodej ruských aut je pro nás každopádně uzavřenou kapitolou, už se k němu nechceme vracet,“ konstatuje závěrem Vaverka.
