Za mafii označují řidiči cestující z Běloruska do Polska organizované skupiny lidí, kteří motoristům u hraničních přechodů „pronajímají“ mentálně či tělesně postižené osoby kvůli přednostními právu na přechod hranic. Stejným byznysem se pak živí i rodiče s dětmi mladšími tří let, kteří nabízejí své služby jako spolucestující. Běžný řidič totiž může ve frontě strávit i několik dní.
„Hledám zdravotně postiženého společníka na cesty nebo člověka s dítětem mladším tří let,“ zní inzeráty, které se objevují v běloruských chatovacích skupinách, kde lidé shánějí informace o přechodu bělorusko-polské hranice. A jak popisuje ukrajinský deník Zerkalo tyžnja, nejde o nijak výjimečnou událost, ale spíše výnosný byznys.
Lidé, kteří chtějí cestovat z Běloruska do Polska, totiž na hranicích v dlouhé frontě běžně stráví hodiny nebo i celé dny. Čekají zde i vyšší stovky osobních i nákladních aut. Řidiči se zdrží hlavně na běloruské straně hranice, kde před závorami probíhají pomalé kontroly. Někteří ale v systému objevili skulinu, jak mezi zeměmi projet bez čekání.
A právě k tomu slouží zmíněný inzerát. Někteří řidiči totiž do svého auta přiberou člověka se zdravotním postižením či spolucestujícího s dítětem mladším tří let. A náhle získávají v dlouhé frontě výhodu, jelikož je pohraničníci podle předpisů zkontrolují a pustí na polskou stranu hranice přednostně.
Podle ukrajinského deníku to potvrzují zkušenosti samotných řidičů. „Spolucestující“ pak vystoupí ještě před polským hraničním přechodem a vrací se zpět, nasedají do dalšího auta a celé schéma se opakuje.
Podle novinářů k tomu dochází například na hraničním přechodu Brest-Terespol.
Zřejmě jde o výnosný a pravděpodobně nelegální byznys. „Pokud za den hranicí prošlo 270 aut z fronty a 100 z nich mělo ‚přednostní právo‘, pak je logické, že se už jedná o byznys: obchodování s postiženými,“ popsal novinářům jeden z řidičů.
Organizovaný byznys
Lidé se zdravotním či mentálním postižením, stejně jako děti do tří let, se celého procesu účastní zřejmě ne vždy zcela dobrovolně. Řidiči mluví o organizovaných skupinách, které je na místo vozí a na celý obchod dohlíží.
„Včera jsme překročili bělorusko-polskou hranici. Na běloruské straně je to jako v psychiatrické léčebně, tolik postižených najednou nikdy neuvidíte. Mnoho z nich nechápe, co se děje – za ruku je vedou mazaní muži. Za mostem (který vede na polskou stranu hranice – pozn. red.) už samozřejmě není ani jeden postižený,“ říká další z řidičů, které citují ukrajinské noviny.
Cena za spolucestujícího přitom není malá. Jízda stojí až 300 eur, tedy přes sedm tisíc korun. Je pravděpodobné, že „spolucestujícímu“ jde z toho do kapsy jen malá část a největší podíl získávají lidé, kteří byznys organizují. Mnoho řidičů ale cenu zaplatí, aby se vyhnuli až několikadennímu čekání.
„Před několika týdny jsem vzal jednoho takového invalidu na mostě směrem k Bělorusku a tohle mi vyprávěl: Sám není místní, není z Brestu a ani z této oblasti. Přivezli ho odněkud z Běloruska, pronajali mu byt tady v Brestu, vozí ho na hranice a posazují do aut,“ popisuje praktiku další z řidičů.
O těchto organizovaných skupinách zneužívajících lidi se zdravotním postižením motoristé mluví jako o mafii či ganzích. Někteří z nich tak alespoň pohraničníkům nahlašují SPZ aut se „spolucestujícími“, která jsou poté z fronty vyřazena či poslána na její konec. Systémové řešení ale zatím chybí.
