Komerční prezentace Aktual.: 21.09.2025 20:08
Pardubice – Plochodrážník Adam Bubba Bednář dnes na Zlaté přilbě v Pardubicích potvrdil svůj velký talent. Litoval jen, že skvělé vystoupení ve slavném závodě nedotáhl k vítězné tečce. Štvalo ho navíc, že se o tuto šanci připravil vlastní chybou, která vedla k jeho vyloučení. Jak ale uvedl čerstvě osmnáctiletý závodník v rozhovoru s novináři, věří, že se dočká v budoucnu.
Bednářovy naděje se při finálovém dramatu o něco zvýšily ve chvíli, kdy byl vyloučený hvězdný Australan Jason Doyle, majitel vítězného hattricku z Pardubic z let 2018 až 2020. V tu chvíli už měl proti sobě jen čtyři soupeře namísto pěti a odpadl dost možná ten nejtěžší k poražení. Jenže po najetí do pásky se všechny sny o triumfu rozplynuly.
Bednář ihned věděl, co bude následovat. Odevzdal motorku mechanikům a zamířil na plochu, aby si na závěrečném ceremoniálu převzal trofej za páté místo. Schoval se však za reklamní panel, dění na oválu neměl sílu sledovat. „Byly tam i slzy. Samozřejmě. Jsou to emoce a tenhle sport dělám proto, že to miluju a naplňuje mě to. Ty emoce musely ze mě jít, neudržel jsem to v sobě a skrz ty slzy to šlo všechno ven,“ přiznal Bednář.
Přes své mládí si dobře uvědomuje, jak moc pardubický závod ve světě levotočivých zatáček znamená. „Zlatá přilba je legendární závod, který už se tady pořádá dlouhou dobu a pro každého je snem ho vyhrát. Je to zajímavé tím, že je to jen jediný závod v roce, ne jako při Grand Prix. Je to hrozná škoda, ale na druhou stranu – je mi osmnáct a věřím, že mám ještě dost času, aby se mi to jednou podařilo a posadil jsem si tu krásnou trofej na hlavu,“ řekl Bednář.
„Samozřejmě mě to moc mrzí, že se to nepovedlo dneska, ale teď už to člověk nezmění. Vím, co zlepšit pro příště, na čem pracovat… Vymlouvat na cokoliv, že to byl dlouhý den nebo že jsem měl včera závody v Polsku a musel se přesouvat, se rozhodně nebudu. Nebyl jsem sám, bylo nás víc, kdo jsme dorazili po sobotních závodech ve čtyři ráno,“ dodal Bednář.
Chybu ve finále vzal na sebe. „Nebylo to o tom, že bych zkoušel riskovat, prostě jsem neudržel koncentraci a zareagoval na mikropohyb, na který by člověk, kdyby byl ještě plný energie, asi nezareagoval. Pustil jsem páčku, protože jsem myslel, že páska už letí nahoru. A najednou bylo po všem… Ta vina jde za mnou, už jsem nebyl tolik koncentrovaný, nechal se vycukat a stalo se, co se stalo,“ litoval Bednář.
Hlavním jeho cílem pro závod bylo zlepšení oproti minulému roku. „Což se mi povedlo, ale samozřejmě, že když už se člověk dostane do finále, tak už to chce dojet tak, aby splnil to hlavní a jediné, co se tady počítá – vítězství. I proto to tak moc mrzí,“ podotkl Bednář, jenž loni skončil už ve čtvrtfinále.
Věří, že nakonec i finálovou účast ocení, i díky tomu, jak skvělé výkony na dráze předvedl. „Člověk to musí teprve nějak vstřebat, na celý závod se od začátku podívat, aby si uvědomil, co vlastně dokázal. Když se tady o tom bavíme, tak cítím, jak jsem šťastný, že se mi povedlo dojít až takhle daleko. Ale teď ve mně ještě řádí těch emocí opravdu hodně,“ uvedl Bednář.
Hned v pondělí bude na startu Memoriálu Luboše Tomíčka. „Pořádně se najím a půjdu se z toho všeho vyspat, abych byl zítra plný chuti. A bude platit to samé co pro dnešek – zase se budu chtít zlepšit v porovnání s loňským rokem. Rád bych se na Tomíčkovi podíval do finále,“ vyhlížel Bednář další domácí tradiční akci, která se pojede v Praze na oválu břevnovského stadionu Markéta.
