Zatímco v minulých volbách propadl milion hlasů, po těch letošních může sněmovna skončit roztříštěná, jako po listopadu 1989 dosud nikdy nebyla. A pokud si Andrej Babiš představuje, že sestaví vládu s jednou, maximálně se dvěma stranami, nakonec to může být docela jinak. Což by byla jeho noční můra.
Andrej Babiš jednoznačně preferuje, aby po volbách mohl vládnout buď sám, případně s co nejmenším počtem koaličních partnerů. Jenomže vedlejším efektem koordinovaného postupu stran, které se dlouhodobě pohybují okolo kritické pětiprocentní hranice, může být mimořádně roztříštěná Poslanecká sněmovna.
Vcelku realisticky můžeme pracovat s možností, že v příští sněmovně usednou zástupci více než deseti stran. Například SPD má na svých kandidátkách také zástupce Svobodných, Trikolory a hnutí Pro.
Hnutí Stačilo! na kandidátky umístilo zástupce KSČM, SD-SN, ČSNS a SOCDEM. Koalici Spolu pak tvoří ODS, TOP a lidovci. Na kandidátkách Pirátů jsou navíc politici Strany zelených.
Pokud připočteme STAN, který jde jako jediná relevantní formace do voleb samostatně, hovoříme celkem o čtrnácti politických subjektech.
Nevíš, koho dostaneš
Pokud bude Andrej Babiš potřebovat k většině dva koaliční partnery a zároveň se nerozhodne pro spojenectví s některou ze současných vládních stran, nezbude mu nic jiného, než hledat dohodu s SPD a hnutím Stačilo!
A i pouze zběžný pohled na kandidátky těchto dvou stran musí v Babišovi vyvolávat snad i zděšení. Vždyť v dolní komoře za tyto volební projekty může realisticky zasednout kromě jiných i těchto třináct vcelku výrazných a taky nesourodých politiků:
Markéta Šichtařová (Svobodní), Jana Maláčová (SOCDEM), Jana Bobošíková (Stačilo!), Daniel Sterzik (Stačilo!), Miroslav Ševčík (Svobodní), Jindřich Rajchl (Pro), Kateřina Konečná (KSČM), Lubomír Zaorálek (SOCDEM), Jana Turoňová (spolek Svatopluk, ČS-NS), Zuzana Majerová (Trikolora), Roman Roun (KSČM), Jaroslav Foldyna (SPD), Tomio Okamura (SPD).
Špatná zpráva pro všechny
„Fragmentovaná sněmovna určitě není dobrá zpráva pro nikoho. Tím méně může být prospěšná pro toho, kdo bude vládnout,“ glosuje politolog a expert na politický extremismus Aleš Michal. Podle něj je ale dobré podívat se do struktury jednotlivých aliancí a pozice stran v nich.
„SPD dala menším partnerům skutečně velmi malý prostor. Je možné, že její poslanecký klub budou tvořit poslanci SPD a nejvyšší vedení menších stran. Dle mého očekávání tento vývoj pravděpodobně způsobí marginalizaci těchto subjektů. Nemám tedy obavu z toho, že by pro Andreje Babiše bylo komplikované jednat s Trikolorou nebo hnutím Pro,“ uvažuje Michal.
Stranické struktury podle něj ve finále nebudou pro jednání o případné příští vládě relevantní. „Důležitá bude dohoda s jejich lídry,“ míní politolog. Zdůrazňuje, že jsme v českém antisystémovém prostoru už nějaký čas svědky nejen integračních, ale i dezintegračních tendencí.
„Mnoho antisystémových stran je řízeno autokraticky,“ všímá si pak Michal, což podle něj generuje konflikty. „Být v čele strany totiž znamená mít velkou moc. Tyto konflikty je ale těžké předvídat. Nejhorší možná varianta je nutnost jednání Andreje Babiše s lídry malých stran. Zároveň je diverzifikace prostoru do více stran dozajista strategií pro ANO vhodnou,“ uvažuje politolog.
A na doplňující otázku, proč tomu tak je, uvádí, že některé voliče si Babiš na svoji stranu nezíská nikdy. „Ti ale zároveň mohou volit menší strany, které jsou víc radikální,“ dodává.
Specifická pozice SOCDEM
Velmi zvláštní je pak podle jeho mínění pozice SOCDEM uvnitř hnutí Stačilo! Podle něj totiž není tak slabá, jak by se mohlo zdát. „Je vcelku reálné, že v jejich případném poslaneckém klubu uvidíme dva nebo tři čelné představitele strany Sociální demokracie. To může pozici SOCDEM určitě posílit. Bude si ale třeba počkat na to, co udělá kroužkování voličů,“ uvažuje Michal.
Všímá si v této souvislosti u Stačilo! jisté tenze. „Kateřina Konečná má billboardy s krajskými lídry. V Praze ale na plakátu není Jana Maláčová, nýbrž Petra Prokšanová, dvojka z KSČM. Stačilo! patrně počítá do jisté míry se samostatnou kampaní sociálních demokratů,“ míní politolog.
A pokud jde o případné povolební vyjednávání o budoucí vládě, má za to, že do něj zasáhnou i další aktéři. „Velký vliv bude mít spolek Svatopluk, který je spojen s SPD, Trikolorou i Stačilo! Očekávám, že ti, kdo se pohybují v jeho strukturách, udělají maximum pro spolupráci Stačilo! a SPD. I to může být po volbách klíčové,“ říká Michal.
Obecně pak podle něj bude vše záviset na tom, zda na volných radikálech bude stát vládní většina. „Pokud ano, nastoupí slovenský scénář. Ten mimochodem dost možná vyvolá i tenze ve stranách, které dnes pokládáme za víceméně stabilní. Pokud ne, bude to štěstí pro Andreje Babiše, protože vyděračský potenciál malých stran bude nízký,“ uzavírá Michal.
Slovenský scénář
Slovenský scénář zmiňuje také politolog Jakub Lysek. Nepatří zrovna mezi ideální. „I v jiných zemích, typicky třeba v Itálii, se předtím populistické koalice rozhádaly. Toho jsou si určitě v hnutí ANO vědomi, proto budou nejspíš usilovat spíše o vznik menšinové vlády,“ míní Lysek.
A připomíná, že ji Babišovi nedávno doporučoval i bývalý prezident Miloš Zeman. „Pokud bude hnutí ANO chybět několik málo poslanců do většiny, nebude problém jim slíbit nějaké funkce či výhody. Nemusí to být ani nijak drahé, stačí služební Škoda Superb a k tomu nějaké funkce místopředsedů sněmovny, případně funkce předsedů některého ze sněmovních výborů,“ přibližuje směr povolebních úvah některých politiků Lysek.
Něco takového bude podle něj pro spoustu lidí na kandidátkách SPD nebo Stačilo! vcelku dost lákavé. „Takto nějak koneckonců funguje spousta koalic v krajích. KSČM často takto v minulosti doplňovala velké koalice ODS a ČSSD, aniž by byla součástí vedení kraje. Podobnou praxi u komunistů vidíme dnes s hnutím ANO a dalšími stranami,“ připomíná politolog.
Otázka ovšem je, zda taková vláda může být efektivní a dlouhodobě udržitelná. A tady se Lysek vrací ke Slovensku. „SPD by možná byla i alternativou, pokud by Tomio Okamura zůstal někde v ústraní – třeba jako předseda Poslanecké sněmovny. A ve vládě by byli ti umírněnější a pragmatičtí politici SPD, typicky třeba Jan Hrnčíř,“ uvažuje Lysek.
Strana Tomia Okamury podle něj může po volbách Babišovi nabídnout také nějakého pragmatického politika z regionů, který je v SPD čistě kvůli kariéře. „Tito lidé nevyznávají extremistický program a mívají třeba minulost v ODS. A hlavně: mají také aspoň nějaké zkušenosti s reálnou politikou,“ všímá si Lysek.
Velká ega
Politolog Ladislav Cabada nakonec zdůrazňuje zcela klíčový předpoklad jakékoli smysluplné politické práce: ochotu a schopnost příštích poslanců a poslankyň i v rámci nesourodých a ideově „slepených“ poslaneckých klubů být loajální vedení stran a hnutí, které jim dominují.
„Jednou věcí je tu ideologie, respektive programové odlišnosti. Další pak skutečnost, že se často jedná o malé subjekty či přímo individuální politiky, kteří opakovaně měnili postoje či strategie. Nezřídka i o jedince s velkým egem, kteří jsou často málo ochotní se jakkoli podřizovat kolektivní shodě a konsensu,“ míní Cabada.
Opakovaně a logicky proto podle něj slýcháme, že pokud bude Andrej Babiš po volbách sestavovat vládu, bude se snažit vyhnout přímé spolupráci s takto nevyzpytatelnými aktéry. Cabada proto předpokládá, že se předseda hnutí ANO bude snažit o vznik menšinové vlády, kterou by tyto subjekty podpořily při jejím vzniku, ale nemusel by je přímo přizvat k vládnutí.
Taková vláda by ale podle Cabady byla slabá a trvale vystavena libovůli nesourodé party malých stran či jedinců. „Babiš bude chtít vytvořit vládu s jedním partnerem. A to s takovým, se kterým složí dohromady většinovou vládu. Ostatně taková je logika tvorby koalic – čím méně partnerů, tím méně konfliktů a kompromisů,“ připomíná politolog.
A takovým partnerem podle něj nemusí být jen SPD a její partneři, případně hnutí Stačilo!. „Osobně nevylučuji ani alianci hnutí ANO se Starosty a nezávislými, případně s koalicí Spolu či s jeho některou částí. Například s ODS a jeho případným novým vedením,“ uzavírá Cabada.
