Realita dožene každého, tak i novou vládu, ale nečekal jsem, že tak rychle. To, co Okamura označuje za své vítězství, je totiž v podstatě plynulé navázání na předchozí nenáviděnou Fialovu vládu. I ta totiž odmítala poslat české vojáky na Ukrajinu a za Fialy byli financiéři muniční iniciativy primárně ze zahraničí. Jinými slovy – nic se nemění.
Je to trochu jako na Slovensku. Když se dostal k moci Robert Fico, jeho rétorika proti Ukrajině byla ještě tvrdší než Okamurova. Proslul hlavně mnohokrát opakovanou větou „ani náboj na Ukrajinu!“ Výsledek? Slovenské muničky jedou na plný výkon, většina jejich produkce i nadále směřuje na Ukrajinu, obě vlády spolu pořádají společná zasedání a Slovensko je klíčovým dodavatelem elektřiny Ukrajině v době, kdy ruské údery likvidují ukrajinskou energetickou síť. Mimochodem, další klíčový dodavatel je Maďarsko. Byznys je byznys…
Nedalo se tudíž čekat, že by snad byznysově orientovaný Andrej Babiš byl ještě radikálnější než Robert Fico. Do realizace muniční iniciativy jsou totiž zapojeny tisíce českých zaměstnanců a přispívá ke zvyšování výrobních kapacit našeho domácího obranného průmyslu. Zisky firem jsou zdaňovány v Česku a jen za letošek to bude více než 10 miliard korun pro státní rozpočet. Vzdal by se Babiš takového zlatého vejce? Šel by do střetu s kolegy miliardáři – zbrojaři? Šel by do střetu se západními vládami, které do projektu investují miliardy a se kterými chce Babiš být kamarád a mít s nimi selfíčka?
