Komerční prezentace Aktual.: 20.01.2025 20:25
Praha – Ředitel Muzea paměti XX. století Petr Blažek a undergroundový filozof Miroslav Vodrážka se v knize Zbyněk Fišer | Egon Bondy a Státní bezpečnost zabývají kontroverzní postavou Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho, duchovního otce českého undergroundu a zároveň spolupracovníka Státní bezpečnosti (StB). Disident Vodrážka se ve své části mimo jiné zaměřil na zkoumání nejrůznějších poloh bondyovského mýtu. Historik Blažek publikaci doplnil poznámkami doplněnými archivními dokumenty Státní bezpečnosti z let 1949 až 1989. Knihu, která vychází u příležitosti nedožitých 95. narozenin levicového filozofa, básníka a bouřliváka Fišera, dnes autoři představili ve zcela zaplněné Knihovně Václava Havla v Praze.
„Kniha vznikla z různých pramenů, z nichž některé nebyly dosud publikovány,“ poznamenal Blažek.
Představení knihy zahájil písničkář Rostislav Tvrdík skladbou Say No to the Devil známou z repertoáru undergroundového faráře Svatopluka Karáska. Součástí akce bylo rozlévání alkoholických nápojů nazvaných Kunderovka a Bond(y)ovka.
Hlavním tématem publikace jsou různé vztahy spisovatele a filozofa Fišera se Státní bezpečností. Fišer, který používal od konce čtyřicátých let 20. století pseudonym Egon Bondy, byl postupně spolupracovníkem komunistické tajné policie s krycími jmény Klíma, Zbyněk, Mao a Oskar. Studie se na více než 800 stranách zaměřuje na zkoumání života a díla Bondyho a nejrůznějších poloh bondyovského mýtu, který je podle autorů specifický tím, že byl dlouhodobě vytvářen nejen samotným autorem, různými aktéry a skupinami, ale zejména nebyl možný bez tajných plánů StB.
„Vždycky mě iritovalo, když někteří lidé říkali, že Bondy sice udával, ale měl underground rád. Tahle kniha má mimo jiné ukázat amorálnost tohoto argumentu,“ uvedl Vodrážka.
Přestože byl Bondy přesvědčený marxista, za minulého režimu v Československu se stal jedním z prvních disidentů. Ve své tvorbě předkládal originální názory na umění, společnost, politiku či ekologii a liboval si v paradoxech. Básně, v nichž Bondy glosuje život veřejný i soukromý, zaujaly v 70. letech také undergroundovou skupinu The Plastic People of the Universe, jíž poté Bondy několik let psal texty. Krátce pracoval jako noční hlídač, poté jako bibliograf ve Státní knihovně a v roce 1967 odešel do invalidního důchodu. Přes svou vytrvalou kritiku režimu byl ale Bondy také v několika vlnách spolupracovníkem StB. Ovšem nikdy se tím netajil a vysvětlovat to tím, že chtěl zabránit návratu kapitalismu.
Posledních 14 let života strávil pražský rodák v Bratislavě, kam se uchýlil v roce 1993 na protest proti rozdělení Československa. Ze stejného důvodu také přijal slovenské občanství. V malém bytě v centru Bratislavy, kde žil obklopen knihami, bez televize, rozhlasu a telefonu, se mu také stal osudným jeho zvyk kouřit v posteli. V březnu 2007 s hořící cigaretou usnul a 9. dubna pak zraněním v nemocnici podlehl.
