Lidé jsou často hrdí na svůj rozum, na svou schopnost vědomě se rozhodovat. Podle nového výzkumu tří světových univerzit se ale většina lidských činů řídí spíše zvykem, nikoliv vědomým rozhodnutím. Poznatky o „autopilotovi“ lze využít – třeba při vytváření pozitivních návyků, nebo naopak při zbavování se těch negativních.
Známé úsloví říká, že zvyk je železná košile. Pokud by se mělo upravit podle nejnovějších vědeckých poznatků, pak by se dal zvyk popsat spíš jako robotický exoskeleton, který člověka nese životem. Asi dvě třetiny každodenního lidského chování se totiž neřídí vědomým rozhodováním, má je na svědomí autopilot. Tvrdí to autoři práce, která vyšla v odborném žurnálu Psychology & Health.
Podle výzkumu vychází 46 procent lidského chování ze zvyku, současně je ale v souladu s vědomými záměry člověka. To naznačuje, že lidé si vytvářejí zvyky, které podporují jejich osobní cíle.
Jak studovat nestudovatelné
Zkoumat toto chování je nesmírně složité. Poznat, co se děje v mozku, je možné vlastně jen na magnetické rezonanci – ale to je zase prostředí, kde se člověk nemůže chovat „normálně“, tedy tak, aby mohl „přehodit na autopilota“. A tak autoři této studie přišli s jiným nápadem.
Provedli průzkum mezi 105 účastníky z Velké Británie a Austrálie, kterým každý den po dobu jednoho týdne posílali na jejich telefony šest náhodných dotazů s žádostí, aby popsali, co právě dělají, a jestli toto chování vycházelo spíše ze zvyku, anebo bylo provedeno úmyslně.
Když výsledky vyhodnotili, zjistili, že asi 65 procent každodenních činností vycházelo ze zvyku, což znamená, že lidé byli podněcováni k jejich provádění spíše z rutiny než na základě vědomého rozhodnutí. Spoluautor práce Benjamin Gardner, který přednáší psychologii na Univerzitě v Surrey, o výsledcích řekl: „I když lidé mohou vědomě chtít něco udělat, skutečné zahájení a provedení tohoto chování se často děje bez přemýšlení, poháněné nevědomými návyky. To naznačuje, že správně vybudované návyky mohou být účinným způsobem, jak realizovat naše cíle.“
„Lidé se rádi považují za racionální bytosti, kteří předtím, než něco udělají, všechno pečlivě zváží,“ konstatuje další z autorů práce Amanda Rebarová z Univerzity v Jižní Karolíně. „Většina našich opakujících se chování ale probíhá s minimálním předem promyšleným úsilím a je generována automaticky, prostě ze zvyku.“
Jak využít autopilota
Podle Gardnera to má i další dopady „Lidem, kteří se chtějí zbavit svých špatných návyků, nestačí jen říct, aby se více snažili. Aby dosáhli trvalé změny, musí využít strategie, které lidem pomohou rozpoznat a narušit jejich nežádoucí návyky a v ideálním případě vytvořit nové pozitivní návyky, které nahradí ty staré.“
Tyto poznatky mohou podle něj mít širší dopad na intervence v oblasti veřejného zdraví a wellness. Vědci doporučují, aby se iniciativy zaměřené na pomoc lidem při osvojování nových návyků, jako je cvičení nebo zdravější stravování, soustředily na budování nových pozitivních návyků.
Například pro někoho, kdo se snaží začít cvičit, nemusí být nepravidelné cvičení dostačující. Nejúčinnější strategií by bylo identifikovat každodenní situaci, ve které je možné cvičení realisticky provádět – například v určitou denní dobu nebo po pravidelné události, jako je odchod z práce – a v této situaci důsledně cvičit.
„Stejně tak k tomu, abyste se zbavili špatného návyku, jako je kouření, nemusí stačit pouhá touha přestat. Nejúčinnější strategie zahrnují odstranění spouštěčů (například vyhýbání se místům, kde jste dříve kouřili) a vytvoření nových rutin (například žvýkání žvýkačky po jídle místo cigarety),“ doporučují autoři.
