Hejnovou podporovala Fuchsová při návratu na úplný vrchol po zranění. Pomáhala české hvězdě kondičně i mentálně, terapeuticky. Jako kamarádky si byly velmi blízké.
„Měla jsem ji strašně ráda a věřila jsem, že se zase uzdraví,“ reagovala Hejnová před pěti lety na zprávu, která pro ni byla obrovskou ránou.
„Helenka byla vždycky hodně silná a nechtěla dávat najevo, že jí není dobře. Odejít v 55 letech, to je strašně brzo,“ dodávala.
Formanová ji znala jako rivalku a zároveň parťačku z reprezentace. „Zpráva o smrti Helenky byla pro mě jako blesk z čistého nebe. Ani si nevybavuju, že by v minulosti měla vůbec nějaké větší zdravotní potíže,“ smutnila.
Hejnová nebyla svěřenkyní Fuchsové přímo na dráze, ale spolupracovat s ní začala v roce 2014, kdy si prošla zraněním zánártní kůstky a musela vynechat celou sezonu po fantastickém ročníku 2013.
„Nemohla jsem se dostat zpět do formy a Helenka mi hrozně pomohla. Chodila jsem k ní na fyzioterapii a také jako k psycholožce. Vyčistila mi hlavu a díky ní jsem dokázala v roce 2015 vyhrát mistrovství světa v Pekingu,“ vypráví o zásluhách Fuchsové na zlaté obhajobě.
„Občas s námi jezdila na atletická soustředění a zážitek byl už jen být s ní v jedné místnosti. Měla své alternativní metody, pracovala s kyvadlem či různými kartami. Byla velmi žádaná a vytížená, měla hodně práce. Vážila jsem si toho, že si na mě udělá čas a může mi být nablízku,“ pokračovala Hejnová.
„Byla veselá, ale lidi si pro kamarádský vztah vybírala,“ podotýkala Formanová, kterou dělil od Fuchsové osmiletý věkový rozdíl.
„Když jsem s vrcholovou atletikou začínala, měla už řadu pěkných výsledků za sebou, takže jsem se od ní mohla leccos naučit,“ doplnila mistryně světa v běhu na 800 metrů z roku 1999.
Fuchsová po skončení běžecké kariéry pracovala i jako masérka hokejistů pražské Slavie, v posledních letech pomáhala s kondicí také tenistce Kateřině Siniakové.
„Chtěla všem hrozně pomáhat, rozdala by se. Ve finále možná pomáhala tak moc, že ji to skolilo. Energii a veškerou sílu dávala ostatním,“ popisovala Hejnová.
Sama dobře vnímala, jak úspěšnou atletickou kariéru má Fuchsová za sebou.
Na čtvrtce získala bronzové medaile z halových mistrovství světa i Evropy, byla stříbrná na evropském šampionátu pod otevřeným nebem. Na osmistovce přidala bronz z halového MS a páté místo z olympiády v Sydney v roce 2000.
„Byla v atletice neskutečně dobrá a podle mě dost nedoceněná. Páté místo z olympiády je skvělý úspěch a získávat medaile v hale je velmi složité. Úspěchů měla dost, je škoda, že se jim nedala patřičná váha,“ posuzovala Hejnová.
Formanová tvořila spolu s Fuchsovou, Naděždou Koštovalovou a Hanou Benešovou kvarteto, které vybojovalo druhé místo na halovém MS 1995 v Barceloně ve štafetě na 4×400 metrů.
„Z toho období mám jen ty nejhezčí vzpomínky,“ konstatovala členka úspěšného týmu.
„Když Helenka s přibývajícími lety přešla ze čtvrtky na půlku, staly se z nás zároveň rivalky. Ale jen na dráze, jinak jsme zůstaly kamarádkami. Přiznávám, že jsem díky ní měla motivaci dosáhnout kvalitnějších výkonů, pomáhala mi k lepším časům,“ zmiňovala Formanová.
Na olympijských hrách v Austrálii měla Fuchsová startovat na čtvrtce, ale lékaři jí to zakázali kvůli mononukleóze. S trenérem však vymyslela plán běžet dvojnásobnou distanci, kde je mezi jednotlivými běhy den volna, a tak by mohla zátěž lépe zpracovat.
To se nakonec povedlo a pod pěti kruhy si v 35 letech zaběhla životní výsledek.
„Vyprávěla mi o tom. Vím, že tam skoro nemohla nastoupit do finále kvůli zraněnému lýtku. Řekla si ale, že to nějak zkusí, a finišovala pátá. To opravdu klobouk dolů, jen to ukazuje, jak velkou bojovnicí byla,“ uzavřela Hejnová.
„Obdivovala jsem ji jako obrovského dříče. Hlavně díky své zarputilosti, tvrdé práci v tréninku a neuvěřitelné píli se vypracovala ve špičkovou atletku,“ souhlasila Formanová.
