Většina lidí si ho vybaví jako někoho, kdo vybojoval lékařům statisícové platy. Navíc velmi razantními protestními akcemi. Během té první Česko brázdila černobílá sanitka s provokativním mottem Náš exodus – váš exitus, za té druhé lékaři odmítali sloužit přesčasy. A jak se zdá, šéf České lékařské komory Milan Kubek bude moci ve své „jízdě“ pokračovat i dál. V čele stavovské organizace zůstává.
Lékaři ho ve funkci potvrdili už popáté. Rozhodli o tom na svém sjezdu, který se konal tuto sobotu. Milan Kubek se tak stane nejdéle působícím šéfem komory – stavovskou organizaci povede celé čtvrtstoletí. Za to delegátům sjezdu slíbil, že ve svém neutuchajícím boji o lepší podmínky doktorů nepoleví. „Jednou z mých hlavních priorit i nadále zůstává důstojná cena práce pro všechny lékaře,“ řekl ve svém projevu staronový prezident České lékařské komory.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz přibližuje i to, jak chce chránit soukromé lékaře, kteří jsou podle něj stále ohroženějším druhem. Nebo jak dostat do zdravotnictví více peněz, aby bylo na platy zdravotníků. „Podle mě je jediná cesta – je třeba zvednout odvody na zdravotní pojištění. Současná sazba 13,5 procenta, která se stanovila před 30 lety, už totiž zdaleka nestačí,“ říká Kubek.
Vůbec první větou vašeho projevu před lékaři bylo, že chcete i nadále bojovat za důstojnou cenu jejich práce. Co konkrétně to znamená? Chystáte další protestní akce?
To přímo ne, ale o důstojné pracovní podmínky pro lékaře se budu zasazovat i nadále. Společnost má totiž na lékaře velmi vysoké nároky, což je samozřejmě správně, ty ovšem musí něčím vykompenzovat. Lékaře je třeba dostatečně dobře zaplatit.
Nejde ale jenom o holé platy. Je třeba bojovat i za zachování určité autonomie lékařského povolání, která je ve stále větším ohrožení.
Jak to myslíte?
Stále častěji slyšíme z úst politiků, že by měli lékaři část svých kompetencí předat sestrám a jiným zdravotníkům. Politici, kteří to prosazují, odkazují na některé jiné země, kde už se něco podobného děje. Už k tomu ale nedodávají, jaké jsou s tím spojené problémy.
Jaké například?
Třeba ve Velké Británii, Francii nebo v Izraeli je s tím velká nespokojenost. Lékaři tam dostali k ruce jakéhosi lékařského asistenta, který by měl vykonávat část jejich práce. Jenomže veřejnost je z toho zmatená – považuje tyto asistenty za mladé začínající lékaře. Lidé s nimi často chtějí řešit i věci, které těmto zdravotníkům absolutně nepřísluší – nemají vystudovanou lékařskou fakultu a neumějí léčit. Mohou proto chybovat.
Odpovědnost za každé rozhodnutí, které se týká konkrétního pacienta, přitom stále nese jeho ošetřující lékař. Toho pak budou popotahovat, pokud se s pacientem – nedej bože – něco stane. Před něčím takovým bych chtěl varovat. Zvlášť proto, že tlak na předávání kompetencí bude i nadále sílit. Budou se o to snažit hlavně velké řetězce, kterým vyhovuje nižší cena práce nelékařských pracovníků.
Vy už nějaký takový tlak vnímáte?
Ano, vnímám to hlavně u lékařů, kteří provozují své ambulance. A ten tlak je stále větší. Profit z provozování soukromé praxe se postupně snižuje, v některých oborech už to začíná být neúnosné. Místo toho tady vznikají silné monopoly – řetězce, které se snaží s pomocí dumpingových cen zdravotnický trh ovládnout a rozparcelovat.
Tyto řetězce přitom nejsou ohrožením jenom pro samotné lékaře, ideální to není ani pro pacienta. Cílem těchto řetězců je totiž hlavně zisk. Jejich jednání často není motivováno prospěchem pacienta, ale snahou ušetřit, a to za každou cenu. Moc by jim proto vyhovovalo, pokud by u nich pracovali nejrůznější lékařští asistenti či jiní nelékaři, kteří jsou povolnější a snáze ovladatelní. Klidně udělají i to, s čím by sebevědomější a vzdělanější lékař nesouhlasil.
Všichni by si proto měli uvědomit, že samostatně se rozhodující lékař je pro pacienty tou nejlepší zárukou kvalitní zdravotní péče. Za zachování autonomie pro soukromé lékaře se proto chystám bojovat.
Prozradíte jak?
Argumentem pro vznik řetězců je nedostatek lékařů. A za nedostatkem lékařů zase stojí nevhodně nastavené vzdělávání. Chceme proto prosadit změny. Například to, aby se mohli na vzdělávání mladých lékařů podílet právě i soukromí ambulantní lékaři. Mohli by si tak sami přirozeně vychovat své nástupce.
Pokud se totiž někde mladí lékaři vzdělávají a zaučují, je větší šance, že tam potom i zůstanou. A pokud tam zůstanou, nebude třeba přenechávat péči řetězcům s mnohem nižšími požadavky na personál a kvalitu péče. A to ani v odlehlých regionech, kde se teď lékařů nedostává.
Ostatně totéž chceme prosadit i v malých nemocnicích. Dneska se v nich mladí lékaři k atestaci nepropracují – většinu svého času musí trávit při zaškolování ve velkých fakultních nemocnicích. Což často způsobí to, že už se do malé nemocnice a do regionu mimo velké město nevrátí.
Musíme se zkrátka na zdravotnictví podívat i jinýma očima než jen z perspektivy velké fakultní nemocnice, odkud doposud pocházela většina ministrů zdravotnictví, kteří o vzdělávání mladých lékařů rozhodovali. Protože pacienti žijí nejenom ve velkých městech, ale i na venkově.
Sám říkáte, že o způsobu vzdělávání rozhoduje hlavně ministr zdravotnictví. Jak chcete tyto změny prosadit?
Vyzvu nového ministra zdravotnictví, abychom společně prosadili novelu zákona, která podmínky vzdělávání zdravotníků upraví. Dosluhující ministr Vlastimil Válek (TOP 09) deklaroval, že ho vzdělávání lékařů nezajímá, a nic v této věci neudělal. Toho nového to snad zajímat bude.
Kromě zmíněného chceme také zkrátit dobu přípravy mladého lékaře na minimum a zvýšit prostupnost mezi obory. Je třeba řešit i nezdravou atomizaci medicíny – z každého lékaře se dnes snažíme vychovat špičkového odborníka na určitý mikroobor, ve skutečnosti ale potřebujeme spíš univerzálnější lékaře orientované do terénu. Měli bychom tento přístup přehodnotit. Tím vyřešíme spoustu současných problémů.
Ve svém projevu jste kritizoval i programové prohlášení vlády. Dostatečně podle vás neříká, jak chce zajistit ekonomickou stabilitu českého zdravotnictví. Co byste si od vlády v tomto ohledu představoval?
Rozhodně se bude muset zvednout platba za státního pojištěnce. Zdravotní pojišťovny jsou vyhladovělé a rozhodně potřebují injekci. Do systému by se mělo vrátit především těch 20 miliard korun, které odtamtud vzal na začátku svého vládnutí dosluhující ministr zdravotnictví Válek – právě tím, že souhlasil se snížením této platby.
Jenom to ale podle mě stačit nebude. Musíme se postarat i o dlouhodobější stabilizaci systému. Podle mě je přitom jediná cesta – je třeba zvednout zdravotního pojištění. Současná sazba 13,5 procenta, která se stanovila před 30 lety, už totiž zdaleka nestačí.
Za těch 30 let se všechno posunulo – máme úplně jiné složení populace, v průměru jsme zestárli o osm let. Současně máme úplně jinou medicínu – modernější, efektivnější, ale i dražší. Výdaje na zdravotnictví kvůli tomu každoročně rostou.
Adekvátním zdrojem peněz, který to může pokrýt, je právě vyšší zdravotní pojištění. To by bylo podle mě férové a spravedlivé. Náklady by se rozložily rovnoměrně mezi všechny obyvatele, aniž by to kohokoliv zruinovalo.
O kolik by se mělo pojištění zvednout?
Náš pracovní návrh je navýšit pojistné na 15 procent. Zatímco dneska odvádí zaměstnanec 4,5 procenta a zaměstnavatel devět procent, do budoucna by to mohlo být pět procent versus 10 procent.
Samozřejmě jsem realista, takže vím, že v tomto volebním období se něco takového s největší pravděpodobností nepodaří – vůči tomuto návrhu se jistě postaví zaměstnavatelé. Nic lepšího ale stejně nevymyslíme.
Výkřiky, že spoustu peněz ušetří digitalizace zdravotnictví, jsou podle mě zcela liché. Digitalizace sice možná nějaké peníze uspoří, rozhodně tím ale nepokryjeme obrovský nárůst výdajů, jaký nás do budoucna čeká.
Velmi ostře jste se postavil i proti plánu potenciálního budoucího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) odpolitizovat zdravotní pojišťovny. Řekl jste, že proti tomu chcete bojovat. Jak mu v tom chcete zabránit?
Samozřejmě mu v tom nezabráním. Ale budu se snažit alespoň argumentovat a upozorňovat na nebezpečí takového kroku. Pokud totiž odstraníme z orgánů pojišťoven politiky, přijdeme o jakoukoliv kontrolu nad hospodařením těchto pojišťoven.
Ve správních a dozorčích radách totiž usednou velkopodnikatelé – jako zástupci plátců části pojištění – a budou se tvářit, že jsou peníze vybrané z pojištění jejich. Začnou o nich rozhodovat tak, aby přinášely prospěch hlavně jim a řetězcům, které na zdravotnictví vydělávají. Nikoliv pacientům. Bude to nebezpečné.
Tyto novodobé členy správních rad přitom nebude možné volat k odpovědnosti. Zatímco politiky do jisté míry k odpovědnosti hnát můžeme, protože jsou to přece jen zástupci volení lidem a placení lidmi, tak velkopodnikatelé si budou moct dělat naprosto cokoliv. Žádná veřejná kontrola nad nimi nebude, nikomu se zodpovídat nebudou. Je třeba se tím zabývat.
