Na pohled obyčejná stará kostra. Nový výzkum, na kterém spolupracovali britští archeologové a historici a využili pro něj nejmodernější technologie, ale díky ní odvyprávěl dramatický příběh ženy z doby středověku, který se označuje jako temný.

Ležela v bahně na břehu Temže. Její tělo bylo obložené kůrou, spočívala na podložce z rákosu a pánev, tvář a kolena měla přikrytá mechem. V tomto stavu objevili roku 1991 archeologové kosterní pozůstatky, k jejichž dalšímu rozboru jim chyběl čas i prostředky. Čas uzrál až o dvě desítky let později.

Vědci hned od začátku věděli, že tělo je zvláštní. Naznačoval to už jen fakt, že žena nebyla pohřbená do jámy, ale ležela jen tak na břehu – její tělo vystaveno pohledům celé komunity.

Proč by někdo něco takového dělal? Archeologové pod vedením Madeline Mantové se na to pokusili najít odpověď.

Detektivní práce

Příběh připomíná detektivní román, kde se vyšetřovatelé pokoušejí z drobných náznaků dopátrat širších souvislostí. Relativně jednoduché bylo zjistit, kdy se to celé odehrálo. Vědci analyzovali pomocí klasické radiokarbonové metody kůru, což jim ukázalo, že žena žila v době raného středověku, tedy někdy mezi lety 680 až 810.

Když zemřela, bylo jí mezi 28 a 40 lety, což se dá poznat především z kostí. Na další analýzy už ale bylo zapotřebí složitějších nástrojů. „Archeodetektivové“ na to využili rozbor takzvaných stabilních izotopů, což prokázalo, že pohřbená se narodila v této oblasti a pravděpodobně také v Londýně nebo jeho okolí vyrůstala.

Stejná metoda zafungovala i na popis toho, jak žila a čím se živila. Většinu její potravy tvořily zdroje získané na pevnině. Když jí bylo pět let, něco se ale v jejím životě změnilo: vědci zjistili, že v té době se u ní začalo zvyšovat množství stabilního dusíku. Bohužel se to dá interpretovat dvěma způsoby: jednak mohla dostávat více masa, ale současně je možné, že hladověla a odbourávala přitom své zásoby tuku a bílkovin.

Jak vypadal její život dál, se zjistit nepodařilo, více informací mají archeologové až z doby krátce před smrtí.

Smrt v bolestech

Žena zřejmě podstoupila sérii brutálního bití, než ji popravili. Výraz „brutální“ není bulvarizací, ale velmi přesným popisem toho, co prožila. Asi dva týdny před smrtí ji někdo dvakrát zbil. Způsobil jí tím víc než padesát zranění po celém těle. První bití vypadalo, jako by ji srazila dodávka, a způsobilo zlomeniny obou lopatek a poškození páteře.

Podle archeologů šlo o bití nějakým těžkým předmětem takovou silou, že ženě doslova praskaly kosti. Zranění z druhého bití pokrývají její trup a lebku. Způsobené mohly být kopáním nebo mlácením. Archeologie podobná poškození zná například od mučených nebo silou vyslýchaných lidí.

Jeden z těchto úderů ukončil trápení i život této středověké Londýňanky. Šlo o přesný, a tedy zřejmě cílený úder do levé části hlavy. A podle všeho to všechno mohlo být zcela legální.

Historici totiž potvrdili, že právě v čase, kdy žena podle všeho zemřela, došlo ve středověké Anglii ke změně právních zákoníků: takzvaný Æthelberhtův zákoník ještě tělesné tresty neuznával, zákoník Wihtreda z Kentu už ale obsahoval ustanovení, která bití uznávala. Například pro dlužníky, kteří nebyli schopní své závazky splatit.

Od vlády krále Alfréda v druhé polovině devátého století pak začalo přibývat činů, za něž mohla světská spravedlnost udělit trest nejvyšší: kromě těch „klasických“, jako je vražda nebo zrada panovníka, se daly uplatnit také za krádež, nebo dokonce čarodějnictví.

Výstraha pro obec

Archeology zaujalo nejen samotné tělo, ale také kontext, v němž se našlo. Je patrné, že mrtvola bylo uložená tak, aby byla ostatním členům komunity dlouhou dobu na očích, což naznačuje, že sloužila jako varování pro ostatní.

Co přesně mohla udělat, si ale vědci netroufají říct. Muselo ale jít o něco výjimečného. I popravení se totiž ukládali k věčnému spánku nejčastěji přímo u popravišť. Pokud bylo zvolené nějaké místo, pak muselo mít specifický kontext k tomu, co daná osoba způsobila.

Pozoruhodný je i pouhý fakt, že šlo o ženu – ty tvoří v době středověku jen asi pětinu popravených. Je možné, že u břehů Temže někoho zabila? Nebo tam provozovala nějakou formu černé magie? O tom všem se dá spekulovat, ale dokud se nenajdou nějaké další důkazy, pak to bude konec příběhu této popravené.

Podíl.
Exit mobile version