Výjimečný objev se podařil slovenským archeologům. Přímo na okraji Bratislavy se jim podařilo odhalit téměř dva tisíce let starý římský akvadukt.

„Nejpřekvapivějším objevem byl nález starobylého vodovodu, který tím, v jak dobrém stavu se zachoval, nemá na Slovensku obdoby. Jde vlastně o první objevený římský akvadukt na Slovensku,“ uvedli archeologové z Trnavské univerzity, kteří za objevem stojí. „Jedná se o umělý vodní kanál vybudovaný za účelem zásobování vodou z jednoho místa na druhé. Podobné stavby byly dosud známy pouze z území Římské říše,“ vysvětluje archeolog Erik Hrnčiarik.

Výraz akvadukt mají lidé spojený nejčastěji s mosty, jako je například slavný Pont du Gard ve Francii. Jenže tyto stavby byly jen malou součástí akvaduktů, tedy masivních staveb přivádějících vody z hor do měst.

Nejčastěji mají podobu kanálů zakopaných v zemi a zakrytých tak, aby se z nich voda neodpařovala a neznečistila. Ten nalezený v Rusovcích u Bratislavy leží asi osmdesát centimetrů pod dnešním povrchem. Je z kamene, ale jeho dno bylo pokryté římskými cihlami zvanými teguly. Ty jsou položené v podélné řadě za sebou tak, aby tvořily pozvolný svah směrem k dnešnímu zámečku (kaštelu). Akvadukt je vysoký 91 centimetrů a voda v něm tekla v korytě širokém 32 centimetrů – to jsou klasické římské rozměry, jež přibližně odpovídají jedné římské stopě.

Vědci znají autory, ne ale cíl stavby

Podle trnavských archeologů, kteří akvadukt zkoumali, je výjimečně dobře zachovalý. „Vypočítali jsme, že Římané použili až 51 tun kamene a více než osmdesát tegul. Na některých z nich se dochovalo jméno jejich tvůrce, na některých je dokonce otisk psa, který po nich přeběhl, když se sušily na slunci,“ dodává zástupce vedoucího výzkumu Tomáš Kolon.

Jednou z „podepsaných“ cihel je ta s ražbou a značkou „C VAL CONST KAR“, díky čemuž se dá dobře určit datum jejího vzniku. „Aktivní činnost této soukromé cihlářské dílny Gaia Valeria Constanse z Carnunta je obvykle kladena do druhého století našeho letopočtu. Předpokládáme, že akvadukt byl v provozu až do konce druhého století, kdy byl zasypán, a tak se zachoval po dvě tisíciletí,“ vysvětluje Hrnčiarik.

Podobný akvadukt byl prozkoumán v nedaleké Vindoboně (dnešní Vídeň), respektive v Mauternu (latinsky Favianis). Ten rusovecký je ale co do rozsahu nejdelší, píše Trnavská univerzita.

Nevyřešenou otázkou podle ní zůstává umístění a funkce stavby, pro kterou byl určen. Výzkum toho, kam akvadukt směřoval, naznačuje, že vedl k neznámé stavbě, která se nacházela někde pod dnešním jižním křídlem zámku. Pravděpodobně sloužila jako lázně pro římské vojáky. Protože se z ní bohužel nic nedochovalo, jelikož byla zcela zničena při stavbě zámečku, zůstane toto vysvětlení zřejmě navždy jen hypotézou.

Podíl.