Stalo se už téměř tradicí, že koncertní rok završuje Aneta Langerová těsně před Vánocemi v Praze. V posledních letech často volila osvědčenou divadelní scénu Studia DVA, tentokrát se ale rozhodla pro změnu. Dvě vystoupení naplánovala do rekonstruované a loni znovuotevřené Nové Spirály v Holešovicích, dříve známé pod názvem Divadlo Spirála. A byla to rozhodně šťastná volba.
Architektonické řešení tohoto objektu totiž umožňuje prožít specifický zážitek. Prostor vyniká kruhovým otáčivým jevištěm, diváci si proto mohou dění postupně prohlédnout z různých úhlů pohledu. Pódium lidé obklopují ze všech stran a sedí i nad ním – na balkonech, které se rozprostírají v celkem pěti patrech, k nimž vedou spirálové rampy. Díky tomuto uspořádání fanoušci snadno získají pocit, že mají účinkující jako na dlani, a sami se cítí být do dění více zapojeni než při klasickém uspořádání sedadel v řadách za sebou.
Procházka dvacetiletou písňovou krajinou
Aneta Langerová navíc toto místo naplnila i působivou hudbou. Její aktuální program Zázračná písně krajina vychází z loňských oslav dvaceti let na scéně, kdy zpěvačka na stejnojmenném výběru zrekapitulovala svou dosavadní úspěšnou dráhu.
Dvouhodinový koncert zahájila v doprovodu kapely a smyčcového tria. V této podobě už posluchači její písně dobře znají, od turné Pár míst… z roku 2011 se smyčce staly stabilní součástí jejího hudebního vyjádření. Přesto si s jednotlivými skladbami stále ráda hraje a prakticky pro každé nové turné je představuje v trochu jiných aranžích. Za těmi většinou stojí klávesista a spoluautor řady jejích písní Jakub Zitko. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.
Rodačka z Říčan se s publikem přivítala pop-rockovou písní Dvě slunce ze svého zatím posledního, stejnojmenného alba z roku 2020. Poté se postupně vracela ke svým předešlým počinům: došlo na Andělem oceněný singl V bezvětří ze třetí studiovky Jsem (2009), rádiový hit Malá mořská víla z Dotyku (2007), do kterého zapojila i diváky, nebo na Dívku, úvodní píseň zpěvaččiny nejoceňovanější nahrávky Na Radosti z roku 2014.
Koncert velmi příjemně plynul, protagonistka mluvila střídmě, více se soustředila na samotný hudební obsah. Teatrální gesta či zdlouhavé proslovy k ní nikdy nepatřily, naopak si vždy zakládala na své civilnosti a autentickém projevu, což se v průběhu let nemění. Posluchače si získávala aranžérskou propracovaností svých skladeb, které mísily pop-rock s folkem, country a později i s gospelem či v případě Nevěsty dokonce s hip hopem. A samozřejmě je okouzlila také svým sytě zabarveným a zároveň charakteristicky zvonivým, emotivním hlasem.
Nápadité zapojení sboru
K silným momentům patřil poslech napínavé a hudebně barevné skladby Tragédie u nás na vsi. Písňovou vesnickou detektivku hlavní aktérka uvedla slovy, že ji s kolegy hrají už dlouho, a tak se tentokrát rozhodli pro lehce „mexické“ aranžmá. Zlomový moment přišel s osmou položkou v setlistu – dramatickou Závratí. Při ní totiž k mikrofonům umístěným přímo mezi řadami diváků na balkonech přistoupili členové gospelového sboru Maranatha Gospel Choir a obohatili ji svými vokály. Skupinky sboristů po trojicích byly rozmístěny rovnoměrně do všech částí hlediště. Šlo o výjimečný a hudebně strhující okamžik, který večer posunul do další dimenze. Od této chvíle začalo vystoupení postupně gradovat.
Zmíněné těleso pod vedení Kateřiny Kvintusové zůstalo přítomné až do konce, i když v některých písních ustoupilo do pozadí a nezapojilo se. Platilo to třeba v případě dojemné Vzpomínky, věnované zpěvaččině předčasně zesnulé matce. Tuto niternou výpověď uvedlo intermezzo v podání smyčcového tria. Silný okamžik, jako ostatně vždy, když tato skladba zazní.
Výraznější prostor dostal Maranatha Gospel Choir v závěrečné třetině. Nesmírně působivě vyzněla v Nové Spirále filmově stavěná Tráva, v níž se hlas Langerové krásně nesl prostorem do všech stran, a pak pochopitelně Marie, která zahrnuje gospelový sbor už ve své studiové podobě. Šlo o názornou ukázku hudební mnohovrstevnatosti, ke které umělkyně se svými spolupracovníky v průběhu dvou desetiletí na scéně postupně dospěla.
Každý má svou vlastní píseň
Zpěvačka během koncertu dala prostor snad všem svým uměleckým podobám. Zatímco v Netopýrovi vsadila na zahloubanou a lehce mystickou atmosféru, Bříza přinesla veselé pískání a skočnou energii. Z jejího repertoáru se svým chladnějším, odosobněným pojetím dost vymyká Tělo 2086, ve kterém se zamýšlí nad tím, jak se lidé „ztratili ve virtuálním víru“. Základní část završila námořnická hymna Svatá Kordula, která svým nakažlivým motivem a rytmickým vytleskáváním nenechala obecenstvo v klidu. „Ať hudba hraje a slunce svítí všem a bez rozdílu!“ loučila se zpěvačka se svým publikem větou, která se v posledních letech stala jejím sloganem.
V přídavku nemohl chybět nadčasový hit Voda živá, který ani po dvaceti letech neztrácí nic ze své síly. Program symbolicky uzavřela loňská rozjímavá skladba Zázračná písně krajina, která dala současnému turné svůj název. Autorka v ní zpívá o tom, že každý z nás má svou vlastní životní píseň, ve které může být sám sebou a ve které se cítí dobře. Tu by měl opečovávat, protože v jejích tónech může najít klid.
Anetě Langerové se to evidentně daří. Ačkoliv v posledních letech už se její jméno v médiích objevuje mnohem méně než po jejím vítězství v SuperStar v roce 2004, stále si udržuje přízeň publika a hudebně nepřestává růst. Z její tvorby i způsobu vystupování je patrné, že jí větší klid na tvůrčí a koncertní činnost svědčí a že se kariérně momentálně nachází přesně tam, kam si přála dojít. Koncert v Nové Spirále to jako umělecký zážitek dalece přesahující běžné popové mantinely jen potvrdil.
