„Chci poděkovat silám nebes,“ prohlásil libertariánský ekonom Milei večer 6. října na rockové show v Buenos Aires, kde zazpíval devět písní u příležitosti uvedení své nové knihy Konstrukce zázraku. Ve stejnou chvíli, kdy děkoval nebesům, ovšem jeho ministr hospodářství o pomoc prosil – ve Washingtonu a ne od nebes, ale od amerického ministerstva financí, připomíná list Financial Times.
Američané argentinskému prezidentovi nakonec hodili záchranné lano v podobě 40 miliard dolarů (v přepočtu asi 940 miliard korun), Trump si ho ale měl podmínit silným volebním výsledkem v parlamentních volbách.
Mileimu se v nich podařilo vyhrát se 40 procenty hlasů, díky čemuž má v argentinském Kongresu větší sílu a umožňuje mu to prosazovat radikální reformy volného trhu, včetně rozsáhlé deregulace a dalších úsporných opatření. Zároveň je však nutné připomenout, že se ve volbách mění jen část zákonodárců, podobně jako v českém Senátu.
Jak funguje motorová pila?
Javier Milei se prosazuje jako libertariánský politik, který mluví excentricky. Proslavil se motorovou pilou, kterou chtěl ořezat státní výdaje. V prezidentských volbách na podzim 2023 zvítězil s velmi ambiciózním a agresivním plánem, kdy chtěl škrtat – a nebál se zrušit celá ministerstva.
A muži, který o sobě mluví jako o anarcho-kapitalistovi, se to povedlo. „Z 19 ministerstev to zredukoval na devět, ale vytvořil ministerstvo lidských zdrojů. To zahrnuje jak školství, tak práci, sociální věci, kulturu,“ vypočítává odbornice na Latinskou Ameriku z Univerzity Palackého v Olomouci Magdalena Štenclová.
Podle ní je nutné si uvědomit, že předchozí vlády v jihoamerické zemi byly spojené se zadlužováním a sociálními dávkami. Pandemie covidu pak už dala jen další políček ekonomice, takže když Milei nastupoval do úřadu na konci roku 2023, zemi dusila inflace přesahující 300 procent (za rok), vysoký státní dluh a skoro polovina Argentinců žila v chudobě.
„I podle UNICEF byla dětská chudoba na vysokých číslech a říkalo se, že dvě ze tří dětí nejí každý den,“ popisuje Štenclová. „Což se mu ovšem podařilo zlepšit. Inflace klesla, HDP roste a klesl počet lidí žijících pod hranicí chudoby.“
Mileiho radikální úsporná politika vedla kromě omezení hyperinflace k některým působivým výsledkům: prvnímu rozpočtovému přebytku od roku 2010, rychlému nárůstu dovozu a rekordním ziskům společností vyvážejících těžební a energetické produkty. Některá média o tom píší jako o „ekonomickém zázraku“.
Otázkou ovšem je, jak se makroekonomické výsledky projeví ve společnosti. „Inflace je nižší, ale také jsou nižší sociální dávky pro nejchudší vrstvy společnosti. Takže si nemyslím, že by se teď měl běžný Argentinec lépe,“ připomíná ovšem Štenclová.
Německá televize Deutsche Welle (DW) to na svém webu komentuje tak, že se fráze „můj měsíc končí 20.“ stala pro mnoho Argentinců populární. To proto, že jejich platy prostě nestačí na pokrytí zbývajících deseti dnů.
Na druhou stranu jsou zlepšující se ekonomické výsledky Argentiny nadějí, že se do budoucna situace propíše i na obyvatelstvu – a Milei k tomu ve volbách dostal větší mandát. „Nezískal většinu, ale z poloviny poslanců, kteří byli voleni, dostal 40 procent. Předtím měl dražší vyjednávání, to teď bude jednodušší,“ uzavírá Štenclová.
